Starobrněnský maratón, tedy pokud se dá vůbec nazvat maratónem beru jako přípravu na Mamuta. Cítím ještě v nohách plzeňský kraj sice, ale je potřeba se z ultra přesunout do normálu. Jedem společně s Andělem, který díky nemoci bude dělat kustoda a Hankou. Vyjíždíme v 6 hodin z Prahy a v ? deváté již stepujeme v Brněnské oboře. Po rychlé registraci a Andělově odregistraci, která přesvědčuje funkcionáře hlasitým kašláním, že nemůže jet, neb je nemocná, ještě lenošíme v autě. Před desátou se jedem s Hankou rozcvičit a to už se u nás objevuje i Aleš na horáku chystající se jet silnici. Při návratu z rozcvičky s Hankou pozorujeme start MTB a musíme se děsně smát, jak pořadatelé nanavigovali auto napříč silnicí přímo ve startovní zatáčce. No bajkaři si poradí se vším :). My už si ale zabíráme výhodnější pozice, abychom se moc po startu nepropadli. Anděl kolem nás poletuje a fotí jak může. ?A to už přichází Jura se svým Svoradou a řadí se k nám. Přesně v 11hod. startujeme. Od začátku se to mele, takže jen vzpomínám na loňské pády. Držím se blízko od čela, abych se někam nezamotal. A přichází koberec, který nás všechny zařadí do závodu. No všechny. Jeden borec to mistrně objel, aby si zkrátil cestu :) A už to slyším. ?Ty s námi nejedeš? ?. Musel se chudák vracen do chumlu. Po chvíli vidím vedle sebe Juru, podávám mu ještě taktické pokyny a uklidňuji ho, že tempo není letos pomalejší, ale on se zlepšil :). Dost řečí, nastává hned první stoupání. Zjišťuji jak je důležité být ve předu, protože se hned peloton jak had natahuje a mě pak nezbývá kličkovat mezi odpadlíky :(. Po táhlém stoupání na vrchol se ještě držím v první skupince. Ve sjezdu do ostrovačic se to ještě natahuje a velká skupina se dělí hned na následujícím táhlém kopci. Tam už je to na psychiku, takže spousta cyklistů odpadá a překáží v cestě. Nakonec se pevně usazuji v druhé skupince. Přede mnou tak 50členný balík. Moje skupinka moc ale nespolupracuje táhne se děsně trhavým tempem a občas stojí. No to jsem to zase chyt. Blížíme se k Bíteši a letos se odbočuje před ní doprava na Přibyslavice a Spálený mlýn. Rozjíždím se po krásném novém koberci dolů k řece. Několik serpentýnek a náhle smrtonosná past :(:(:( Nevinně vypadající zatáčka doprava a za ní vracečka skoro o 270st. zanesená jemným pískem. Jdu prudce na brzdy jako ti přede mnou. Jeden už tam dokonce stojí. Očekávám prudký smyk a loučím se pomalu se svými novými Ksiriemi. Naštěstí jsem vše ustál povolil rychle brzdy a smykem vymetl krajnici a skončil v zóně. Rychle odsud pryč. Orosený studeným potem dál pokračuji. ? hodiny se ještě z tohoto vzpamatovávám. Moje skupinka mi bohužel ujela, ale následuje stoupání na Svatoslav, kde je naštěstí v pohodě sjedu. Pohromadě už míříme na Lažánky a Býtýšku do druhého kola. Silnice jsou tady po zimě rozstřílené kulometem, že skoro není čemu se vyhýbat. Na to reaguje můj snímač od Polaru a ulamuje jeden s úchytů. Snažím se za jízdy situaci řešit, ale nejde to a navíc mi skupinka poodjíždí, takže musím zase trochu zabrat. Na rovince oni zase trochu jezdí a kopec teď nikde abych měl výhodu při dojíždění. Odkláním snímač co nejvíc z dráhy magnetu a modlím se, aby vydržel až domů. Mezitím zbytky sil se snažím dojet skupinku. Daří se mi to před sjezdem do býtýšky a ten je zase parádní. Asfalt z mechu a píseček. Opatrně vjíždím na kostky a doháním ve stoupání pelotonek. Tady je to v pohodě hned je prakticky mám. Při vjezdu do druhého kola hned mávám Andělovi. Do Ostrovačic je několik kousavých vyhupů a taky je vidět, že někteří borci kolem mě toho mají dost. Už odmítají střídat nebo se alespoń podílet na výkonu skupiny. Jedeme opět táhlé stoupání a pak pár dalších kratších a to už se točíme v čele tak 4. Přichází opět strašidelný mlýn a je vidět, že všichni už jedou jak opařený. Hrozba pádu je znát. Navíc se objevil i regulovčík, který tam měl být od začátku :(. Kromě terénu, nás sužuje i přicházející déšť. Tedy občas spadne pár kapek někdy více a někdy už jedeme po mokré silnici, většinou to ale netrvá dlouho. Skupinka teď drží hodně pohromadě a očekává se závěrečný nápor. Děsí mě mokrá silnice do závěrečného sjezdu. Naštěstí je před Býtýškou sucho. Skupinka to dolů spouští hlava nehlava. Já raději brzdím i za cenu že mi ujedou. No jasně v prudkém stoupání za obcí mají 100m náskok. Tak to je v hájí to už nedoženu, ale ukazuje se, že v kopcích toho mají dost. Pomaloučku polehoučku ukrajuju kousek vzdálenosti a ve sjezdu ke hradu jsem už v čele. Snažím se udržet si dobrou pozici na zaávěrečný spurt. Nikdo se nikam takticky nehrne. Příjezd do cíle je v poklidu, jako celý závod. Projíždím cílovou zákrutu a přijíždím k Andělovi. Ta mi hned sděluje, že Hanka nedojede, protože měla pád. Hned mi problesklo hlavou to místo? Po krátkém vyjetí se scházíme s Jurou převlíkáme a jdeme na večeři. Snažíme se to co nejvíc urychlit abychom dojeli co nejdřív pro Hanku do nemocnice do Brna. Juru bereme s sebou, aby nás vedl. V nemocnici se dozvídáme že Hanka je schpna převozu do Prahy, takže jsme si mohli oddechnout.