Na startu bohužel nebyli Vokolci - tradiční favoriti místní závodu. Čekal jsem taky Zbyňka Kudrnů, ale prý se vozí a léčí se z nemoci. Z adeptů je tu Vitas, Libor Janoušek, Beeda, Vítek Novák. Borce z HSK znám a vím, že výkonnostně jsem na tom lépe. Ale hlavně, je tu takový balík Šlapek, že pomerančová plantáž je proti tomu nevýrazná louka!

Jinak abych to shrnul. Tak jsem rozjel až ze Srbína nahoru. Balík se pěkně natáhl a pak chvíli přebral otěže Beeda a na Ondřejov už najížděla početně menší skupina. Přes horizont to zkouším. Trochu jsem to s tím nástupem přepískl ale je vidět, že si ostatní taky dávají. Sjezd do Chocerad prokecám s Kolíkem - ukazuje mi, kde se při Kolodějích vyválel Malina. :-)
Konec srandy. Na začátku kopce odskakuje Libor a Vítek Novák. Hned si to sjíždím a tempem za Vítkovou galuskou jedeme do Vodsliv. Rychlost neklesá pod 20km/h. Žádná selanka. Pecka je Liborův nástup v tom hupíku na úplném vrcholu. Visím v háku na 650 watech a jsem rád, že je to jen krátký přes horizont, který je vidět. Skupina se totálně rozpadá a do sjezdu jdeme v 6lidech. Libor, Vítek, Beeda, chlápek s kterým jsem jel Rampušáka - dres DeVoss a někdo na BMC kole. Oba neznám. Chvíli na sebe koukáme, ale po chvíli to chytá rytmus, a jelikož za námi to zeje prázdnotou, tak rozjíždíme kolotoč. Škoda Kapříka, ten byl na Vodslivech poslední odpadlý ale Vitase tu rozhodně nechci, takže i já přikládám pod kotlem. Vitas to pojal turisticky a v cíli jsem na vlastní oči viděl, že si pan Práger umí poradit sám! :-) Mírný hup za Třemošnicí a v Divišově, kde mám trochu krizi a jede se mi dost blbě. Všechno mě tahá a mám chuť si vystoupit a jet na pohodu...co se zase honit v tomto krásném babím létě!? Nějak se s tím smiřuji a naštěstí v kopci ze Šternberka se mi jede dobře. Mluvím si pro sebe - pojedu, ono to nějak dopadne. Tenhle slogan často praktikuji i u zkoušek. :-)
Rataje. Na UACu, tady odpadám a následně docvakávám skupinu. Dnes naháním hodně dobře jedoucího Vítka. 15metrů délkových dělí naše kola. Kostky hrajou tvrdou muziku. Beeda s Liborem mi funí na záda. Jsem za tuhle situaci rád - nástup by mě asi docela zničil. Na kolejích ty chlupaté nohy dojíždíme. 2 neznámý jsou odřízlí. Ve sjezdu do Talmberka se snažíme nepolevit. V Talmberku sebevražedné kotě, které zachovává naštěstí chladnou hlavu a zůstává sedět. Strejda Franta z Říčan by mohl vyprávět...
Za Sázavou je jasné, že v této čtveřici asi dojedeme do cíle. Navíc celé Jevanské údolí jedeme dost svižně průměr kolem 37km/h. Před Vyžlovkou trochu zrychluji, načež se kolem převalí Libor a za ním Vítek. Beeda zůstává sedět. Sjíždím je. Nahánění je to krátké ale už nejsem úplně čerstvý a chytám docela hnusnou křeč. Ani nevím, jak jsem se jí zbavil. Za Vyžlovkou už jedeme volněji a trochu orážíme. Lahodí to mým nohám a vždy po odstřídání to důkladně proklepávám, abych mohl vůbec spurtovat. Okolo skládky na polní cestě to neskutečně smrdí. Konec světa, říkám si. Díry obřích rozměrů. Ukazujeme co se dá. I tak pár zarachtání slyším. Přes Přišimasy se protočíme a odbočujeme do cílové \"rovinky\" - 2,5% klesání. Blbost jako na jaře už neudělám. Nechávám věci plynout a snažím se zachovat chladnou hlavu. Jako bych se v tom klukovi viděl. Vítek to rozjíždí, za ním Beeda. Posílám na po levé straně silnice a vím, že tyhle 2 dám. Co Libor, zahlédnu ho periferně po pravé straně? Buším do toho asi 200m, cca 50m se otáčím a je jasný, že těch 5metrů už nesjede. Můžu si užít emotivní pocit. Pustit řidítka, zvednout prst a s prvenstvím v kapse se nadechnout krásného podzimu a protnout cílovou čáru Sázaváku jako první. :-) (Není nad sentimentálnost!)