Už cesta na start stála za to, nažhavený Iceman spřádal plány, v Úhřiněvsi jako doprovod Šemík a po chvíli přílítl i Malina. Zavěsili jsme se za něj a v příjemném kecacím tempu jsme dojeli na start, kde už se to pěkně oranžovělo. Start proběhl bez problémů a stále v zahřívacím tempu jedeme směrem k Mukařovu, snažím se cpát dopředu, abych si splnil cíl vydržet do Chocerad. Málem to překazí jedna Felície, která nás odpojuje od čela, ale naštěstí se tam stačíme vrátit. Struhařov zahrozí zprava náklaďákem, ale to už moc nevnímám a plně se soustřeďuji na zadní gumy jezdců.
Kolikrát jsme to tu smažil v kolodějském expresu, je to táhlý brdek, který se dá ale přežít a hlavně za ním následuje pasáž, kde se v balíku letí úplně zadarmo. Občas vykouknu dopředu, je to dobré, stále jsem na dostřel špice. Je to mazec, jsme nahoře a už si to šupajdíme na Třemblat a pod Ondřejov. Trochu se napít a plně se soustředit na ondřejovský magnet, zase si lebedím, jak to tu máme najeté, někteří dole shazují na malou, což v balíku vyvolává nepříjemné vlnění, ti znalí vědí, že se to tady dá vyletět na velkou. Jedu kref a nahoře si můžu poblahopřát, jsem tu stále s nimi, s Malinou, Kaprem, Bobkem, Johnym a i skvěle jedoucím Kajmanem a Kubajzem.
Slítneme do Chocerad a první hup na Vodslivy naznačuje to, co se dalo očekávat. Pánové to nějak nepostřehli, že se jede do kopce a začínají ujíždět, držím se Kubajze, před námi na dostřel Johny, za mnou nadává na zasunuté sedlo Kajman. Sakryš, pěkně ostrouhaný Johny ze Strahova by dnes mohl jet trochu turističtěji a mohli by jsme se s ním svézt, zkoušíme s Kubajzem se rozpohybovat a sjet si ho, ale on se spojil s Milošem Krejčím a ještě s jedním a pomalinku mizí. Dřeme jako mezci, ale nemáme nárok, a bohužel jsme odpojili Kajmana. Na Ostředku fandící Ataman, díky! a já svěšuji nohy, zkusíme počkat a nabalit se do nějaké grupy, ať máme šanci na trio, kde je Johny a Miloš, ti dnes musí být za mnou :-).
Sjelo si nás asi 6 borců, ale střídání moc nefunguje, Kubajz se sice snaží seč může, ale je to marné. Sjíždíme do Šternberka následný serpentiny už bereme do svých rukou, s Kubajzem zvyšujeme tempo a postupně naší grupu trháme a v Zalíbené jsme již jen ve čtyřech lidech, hlásí nám ztrátu cca 1 minutu na trojici před námi. Stoupání od Šternberka jsem ještě nahoru nikdy nejel, docela jsem měl z něj hrůzu, ale je to pěkně jetelný kopec, žádná výrazná stojka. Frčíme to do Ratají, silnice připomíná tankodrom a vrcholem blaha je kostkové stoupání ve středověkém městečku. Bušíme do toho jako kováři do kovadliny a na vršku jsme odměněni, v dáli zajíždí do lesa něco oranžového, to bude Johny! Řveme jako smyslů zbavení, jsme jako lovci na lovu divoké zvěře, jede už jen orange duo a k němu nalepený jeden triatlet s nástavci.
Rozbitým sjezdem na Talmberk a údolím k Sázavě, triatlet s nástavci zalehává a využíváme jeho špicí, ale je vidět, že pomalu uvadá. My s Kubajzem ale cítíme Johnyho za každou zatáčkou a to nám vlévá do žil čerstvou krev. Za Sázavou roztáčíme kolotoč, je jasné že musíme jet přes 40km/hod., aby jsme ho sjeli a před Marjánou jsme odměněni, je náš! Seřveme ho, že na nás nepočkal a už ho posazujeme do našeho kolotoče a točíme se za Milošem :-) Za Skalicí v údolí, když odstupuji ze špice, najednou vedle mě auto a z okénka otázka: máš vodu? Sakryš ten hlas znám, ten už mě tolikrát zachraňoval, nevěřícně kouknu do okénka áááá je to Vyhup! Tak to je další transfůze do žil, vzájemně se hecujeme a oranžové trio to mastí údolím, za námi tiše v háku trpí triatlet. V Jevanech u Káji Gotta jsme spolkli borce co jel s Johnym a teď už jen Miloš, to by byla třešnička. Začínám cítit přicházející křeče, i Kubajz s Johnym jsou docela prošití, ale stále neuvadáme a snažíme se točit.
Blíží se finále a okolo smeťáku najednou před námi dres Endurainingu, tak to by jsme měli :-) Po pár průpovídkách nastupuje Kubajz a snaží se odjet, ale po chvíli je dostižen a tak do cílového sjezdu najíždíme pohromadě, dnes si věřím, znám dojezd z jara, mohlo by to vyjít. Držím se stále za Milošem, Kubajz diky compactům odpadá, nemůže to utočit, špici jede Johny, když vidím cílovou lajnu, zkusím se zvednout a rozpohybovat vyšumělé svaly, hůůůů, přelítl jsme Miloše a na cílové pásce i Johnyho!