Uteri, 4 dni před zavodem: je mi mizerne, jsem malatny, objevuje se opar, nemam chut k jidlu. Snazim se se trosku rozjet, po 1,5 hodine kompenzacni jizdy jsem na srot, jako po dlouhem zavode.
Streda, 3 dni před zavodem: pridavaji se strevni potize. Nemam chut k jidlu, spise nasilm do sebe strkam ryze a testoviny. Rano před praci si davam 2 hodky ZDV, pak cely den mam pocit, ze jsem z toho dostal horecku.
Ctvrtek, 2 dni před zavodem: aspon ze strevni potize odeznely, vecer si davam 90 min. kompenzacni jizdy, snad uz se to lepsi.
Patek: od rana je hnusne, nedokazu se donutit na kolo, tradicne protoceni nohou před zavodem tentokrat vynechávám. Vecer v hospode, az vidim ty zname xichty, tak nalada se postupne zlepsuje.
Den D: Nalada uz naprosto bojovna, počasí neresim, na startu se schazi docela pocetna skupina A: Lanco, HonzaA, Yetti, Fousac, Lemond, Kamion, Alena a ja. Hlasi se taky k nam Jestrab. Tomu však prilis neverim, ze nam neujede, prece je to jina trida. Tentoktar mam v planu se drzet strategii a-la Astral, tozn. Drzet se co nejlepší skupiny pokud to jen pujde. A pak se uvidi. Jednou rocne to zkousim. A to prave ne Krali.
Od startu se jede svizne, drzim se Jestraba, ostatní jsou zatím nejak rozetety po baliku. Ale i Laco je tady. Asi na 15 km mi pada retez. A pada hodne blbe, ze se zasekava mezi ramem a převodníkem a ani za nic ho nemohu vytrhnout. Laco mi s tim pomaha, ale ztracime kontakt s Jestrabem. Ale zase docvakli nas ostatní. A tak chvili se na spice stridame s Lacem a Kamionem, Yetti se obetave snazi udrzet ve skupine Alenu, Fousac se zoufale drzi, ale porad trosku propadava. Na prvnim bufetu ze zadu necekane prijizdi Jestrab, prej zakufrovali. Tak tedka uz bude nas, to uz se nam neztrati :). Dal jedeme naprosto strojove, Jestrab, Laco, Kamion a ja. Zbytek se nam definitivne ztratil ve stoupani na Spicak. Lanco predvadi naproste zázraky, je videt ze jede s velkou rezervou, dokaze se zastavit na minutku na curaci pauzu a pak nas v klidu docvakne. Ten dneska ma svůj den. Na Spicaku jsme v naprosto stejnem case jako loni, coz je dobra zprava. Bojim se zastavovat na bufetu, pac pak nasleduje dlouhy sjezd a bude zima. Tak jen rychle popadnu banan, doplnim jonák a rychle dolu. V dalším stoupani nas dojizdeji borce z kratke, panije zmatek, ale my 4 se drzime. Dlouhy sjezd, odbočka doprava, další stoupani a ja mam stop-stav. 122 kilometr, krec jako krava, musim hodne zpomalit a uz vim, ze dal to bude jen a jen trapeni. Laco zustava obetave se mnou, ale to nemá cenu, presvedcuji ho, aby jel s Jestrabem a Kamionem, ve trech to urcite zmaknou za 10:30. On mne stejne za chvili dorazi Yetti. A pak jsem celkem rad, ze jedu sam, pac nejsem schony se nekomu přizpůsobit. V kazdem stoupani stejny scenar: krec do leveho stehna, tak slapu jen pravou nohou, krec se přemisťuje na pravou nohu. Priblizne po kilometru se to povoli a uz muzu plazit. O samote jedu cca 75 km a porad se snazim pit a jist a pomalu se hybat, snad se to zlepsi. Nelepsi se. Necekane se zastavuje auto, vyskoci Rajny a Jana a povzbuzuji mne. To je teda vam povim! To pomuze! Na předposledním budefu vidim Kamiona, který opravuje defekt a nevypada nejak presvedcive. A taky je tady konecne Yetti. A ten je kamarad… Dal uz jedeme spolu, vždy na mne pockal ve stoupanich, pak taky ve sjezdech, a kdyz mi zase spadnoul retez, nechal jet ty dva kluky a zase na mne pockal. Az v poslednich 15 kilometrech jsem byl schopny mu to aspon castecne splatit a obcas jsem vytahl na spici. Nakonec se kazde trapeni skonci a tak i my konecne v cili v case tesne pod 11 hodin. Bylo to nejake tezke dneska. Tak za rok mame poslední moznost se touto variantou trati poprat. Tak se mame na co tesit.