Do Klatov jsem dorazil už ve čtvrtek přímo z Alp, kde jsem střídal jízdu na alpská sedla s výstupy na alpské vrcholy. Po náročném týdnu, jsem potřeboval co nejrychleji zregenerovat. Večer jsem si dal kompenzačních třicet kilometrů okolo Klatov. Při noční bouřce, která znamenala konec léta, se v autě spalo docela dobře. V pátek jsem chtěl zregenerovat v klatovském bazénu, ale byl vypuštěn. Tak jsem vyjel opět na kompenzační kilometry, které předčasně ukončil polední déšť. Pak už následovala prohlídka města, ubytování a prezentace, kde jsem se potkal s Alenou a Josefem z Vetasu. S nimi jsem dorazil na večerní tiskovku, která uzavřela páteční den.
V sobotu se probouzíme kolem šesté. Počasí je slibné, chladné, zamračené a bez deště. Po sedmé se scházíme na náměstí, odkud startuje o čtvrt na osm. První kilometry ubýhají ve společnosti Foušáče, Aleny a HonzyA, který v prvním stoupání k Věckovicím začíná mírně zostávat. U vsi Poleň spadává Strejdovi poprvé řetěz a nejlepší mechanik Laco zastavuje, aby mu pomohl. Za chvíli se na nás už dotahují. Hlavně Laco jede jako o život. Je v baječné pohodě a stále se objevuje na čele naší skupiny. Míjíme Jůru z KCčka. Má defekt a opět vzdává. Ve stoupání ke Korábu ztrácí kontakt Fousáč i Alena. Snažím se je trošičku rozjet, ale zrychleje jen Alena. Společně přejíždí horizont a čekají nás kluzké serpentiny ke Kdyni. Ve sjezdu pomalu dojíždím auto. V levotočivé zatáčce zpomaluje a já se k němu nějak rychle přibližuji. Chci ho vnitřkem zatáčky objet, ale ustřeluje mi zadní kolo a já roluji po boku ke krajnici. Alena chce u mne zastavit, ale posílám ji dál, že ji dojedu. Kolo kromě omotávky je v pořádku. Nasedám a vypadá to dobře. Před prvním bufetem Strejdu s Lacem, Kamionem a Jestřábem dojíždím. Doplňuji pití, beru pomeranč, dvě buchty a banán. Přijíždí Alena, ale nezastavuje. Za chvilku ji dojíždíme. Nabízím ji banán. Do Nýrska konzumuji obě buchty a doplňuji tekutiny před následným stoupáním na Špičák. Tam se začíná ozývat naražená noha a tím ztrácím kontakt se skupinou A. V zamlženém bufetu na Špičáku beru opět buchty a doplňuji jonťák. Zjišťuji, že kluci májí tak minutu či dvě náskok. Pokouším se je do Železné Rudy dojet,ale nedaří se mi to. Ve stoupání za Železnou Rudou vidím Laca, Strejdu, Jestřába i Kamiona, ale minutu ztráty na ně nejsem schopen dojet. Snažím se chytat rychlejších skupinek ze stopadesátky. Na rovnějších úsecích se držím, ale ve stoupání mi odjíždí. Noha tahá stále víc a tak šlapu stylem sto pět sto pět. Před Kunkovicemi mě předjíždí Quit, který jede stopadesátku. Na třetím bufetu v Hartmanicích si dávám bujón, dolévám bidony a beru tři buchty. Odjíždím s osmičlennou skupinou, za kterou spíše vlaji. Přichází to nejhorší, oddělení kratších tratí a tak to peprně komentuji, neboť zůstávám sám. To netuším, že jsem v záběru kamery a ocitnu se na videoklipu. Na další bufet v Maleči jedu většinou sám. Na horizontu mezi Vrbicí a Malečí vidím známou tvář, Rainy mě fotí, zdraví a povzbuzuje. Na bufetu je Strejda, který neudržel skvělé tempo Lace a Jestřába a Kamion, který má defekt.Strejda odjíždí se slovy: ty mě dojedeš.
Dávám si horký vývar, balzám to na žaludek. Do bidonu nechávám nalít teplý čaj, beru opět buchty a vyrážím za Strejdou. Toho dojíždím až pod kopcem a do Klatov to taháme spolu. Strejdovi ujedu ve sjezdu k Sušici, kde na něho počkám. Za městem jedeme už čtyři a pravidelně střídáme. Na smůlu ve Volšovech padá Strejdovi opět řetěz a zůstáváme sami. Střídáme ve dvou a svorně stoupáme na Cihelnu. U Stříteže bidonem vyrážím pumpu z rámu a tak musím zastavit. Strejda na mne kamarádsky čeká. Odtud až do cíle jedeme bez pauzy a na průjezdu kolem posledního bufetu to komentuji parafrází z jednoho velice známého českého filmu: \"Nezastavujeme, máme zpoždění.\" Před Klatovy se sjíždíme s dvěma s CK Zaluží. Jede nás v balíčku pět, ale špici tahá jen Strejda a já. Průjezd Luby nám na špici odtáhl Milan Linhart, jediný, který chtěl pomoci. U Hypernovy, asi dvaapůl kilometru před cílem, jdu na špici. Cítím cíl a to ve mě zapaluje saze. Rozjíždím tempíčko, které na kruháči u Tesca kluci přestávají akceptovat a tak trhám naši skupinku. Cílem projíždím ve velké euforii: Dal jsem dlouhého Krále!
Po jídle a pivku se nechávám ošetřit doktorem. Vyčištění a desinfekce odřeniny, obstřik stehna a nakonec Noviko. Strejda zatím obětavě hlídá kola. Sjezd k Drnovému potoku byl v pohodě, ale od něho k Beránku to dost bolelo. Levá noha od dojetí do cíle ztuhla a každé její šlápnutí levou je dosti bolestivé.
Pak už jen na galavečer a večeři.
Král je prostě král.