Po zjištění, že borcům ze Šlapek nevadí to, že jezdím pomalu, jsem si dovolil vyrazit na několik společných tréninků v zimě. Ve snaze se zlepšit v jízdě ve skupině, nabrat poznatky o trénování, sbírat rady všeho druhu a přitom se vozit na kole jsem vyrážel na občasné trénování do kraje okolo Labe. Tak se mi stali společníky v mém najíždění kilometrů v listopadu a prosinci hlavně Kapr, Stejda Iceman, Astral, Bobek, Alánek, ale i Malinu s Léňou bylo vidět. Tak se mi klidně stalo, že v sobotu drsný výlet s Kaprem a Astralem a v neděli mě podusili Alánek, Bobek, Malina a Léňa a to ještě vtipkovali, zda jsem si náhodou nevybral špatnou skupinu. Chovali se ke mně slušně a tak se dalo vše vydržet. Počasí mi nevadí v žádném ročním období, tak kilometry celkem slušně přibývaly i za bláta, sněhu a mrazu. V prosinci času svátečním připravil Strejda krátké soustředění, které jsem si potom prodloužil pobytem na horách, kde byly luxusní podmínky na běžkovaní. V lednu a únoru se střídalo kolo s běžkami. V mrazech, kdy se ráno v mínus deseti na kolo asi mnoha lidem nechtělo mě to docela bavilo. Tak jsem si užíval zimního ježdění v krajině, která byla až pohádková. V lednu a únoru začaly kilometry naskakovat také vesele. V tu dobu jízda dost na samotku a jiným směrem a to po staré silnici směrem do kraje pana Maliny, ale stále podle Labe. V březnu příjemný výlet na Ještěd, za který jsem dostal po čuni, a tak jsem si na čas dal od kola pohov a jezdil jenom na pohodu a sám.
A začalo pro mnoho šílenců závodní období, které se mě naštěstí netýkalo. Přesto jsem na pár podniků zavítal, ale žádná sláva. V najíždění kilometrů se vesele pokračovalo díku tomu, že se počet ujetých posílal na stránky KPO. Tam jsem narazil na TT, která mě bavila a tak přibylo i pár časovek do soutěže, kterou vyhrál Kapr a které se zúčastnili i další Oranžisti. Časovky se mi dobře hodily pro malé zlepšení v jízdě v kopcích, kde mám obrovskou slabinu. V jarním trénování jsem se zase po roce pokusil uviset v Kolodějích, ale marně. Tím se uzavřelo trénování v Posázaví, které pro mě bylo, je a vždycky bude noční můrou. Jednoduše tam nejezdím a nemusím se tím trápit. Jednou jsem tam přeci vyrazil, na UAC a také to tak dopadlo, i když s druhou skupinou jsem vydržel až k předposlednímu kopci a to už byl pro mě úspěch. Během roku mě Kapr vyhecoval na dva etapáčky, které byly fajn a hlavně v Libušíně, vlastně v Bratronicích se mi jelo dobře a dokonce se vezl ve druhé skupině hned za nejlepšími po oba dny. Na pár závodech na kterých jsem se byl potrápit bylo dobré zjištění to, že lidi kolem mě jsou jiní než v minulém roce a tak začalo zvykaní třeba na D!abla, Icemana, ale i třeba na Vojtěchovského, Bílka, Kajmana. Párkrát mi bylo ctí doprovodit Kapra a Bobka na časovky Jičínské cykloligy a v rámci výletu si i zazávodit. S Kaprem, Bobkem a Kajmanem jsme zavítali na ukončení sezóny do Brd, které pořádala Sparta a byl to fakt dost dobrý výlet, na který bych se rád v roce 2010 znovu podíval.
Tak a je tu podzim. Rekapitulace bude velice střízlivá a jednoduchá. Bláhově jsem si myslel, že budou znát najeté kilometry, ale ouha ono nic moc. Tak ani nebudu měnit starého zimáka, na kterém jezdím stejně celý rok. Používám ho jako dopravní prostředek do zaměstnání. Rozhodnutí také jednoduché, nehonit se a vrátit se k toulkám po kraji a výletit do míst i dost vzdálených a jezdit tak, jak jsem jezdíval do minulého roku. Bez honění kilometrů a jenom za zábavou a někdy se povozit v Polabí. Začíná opětovné ježdění pro pohodu těla a duše. Jediným plusem celého roku je pro mě asi to, že doprovodem Kapra na některé akce jsem mu malou pomocí přispěl ke Šlapce roku, kterou si musel vydřít stejně sám.