1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
Uplynulá sezóna byla jako na houpačce, od červených luceren, přes myšlenky na zabalení sezóny až k velkým euforiím. Zimní polykání soli se mi vcelku povedlo, březen dokonce překonal všechny minulé roky v počtu kilometrů. Bohužel PRS jsem nějak nezvládl, tajný cíl uviset balík s Léňou, Alánkem a Bobkem se nepodařil. Pak však přišel Sázavák, ze kterého jsem byl nadšen, společná jízda s Léňou a Milošem Krejčím neměla chybu. Na tradiční Břežanské osmě nám tajný sen se Šemíkem nevyšel, a tak sníme o pokoření 60minut stále dál :-). Pak přišel nešťastný ŠOS, kde mě políbení asfaltu odsoudilo na 14 dní do klidu. Květen, takový krásný měsíc a já si jen vysušoval rány a nemohl se vyspat. S těžkým srdcem jsem vzdal účast na Mamutu. Blížily se Doksy, bez nich si jaro nedokážu představit a tak jsem se začal aspoň rozpohybovávat. Držel jsem se hesla, že nejlepší trénink je závod a vyrazil jsem na Extraligu Masters do Křince. Byl z toho pěkný propadák, červená lucerna se mi ještě dlouho míhala před očima. A hned druhý den chytám od dcery rýmečku a to takovým stylem, že mi Doksy uniknou.:-( Čtvrteční odpoledne jsem jen koukal z okna jaké provazy deště se spustily a jak si to užíváte na Romanově. Zase jsem začínal málem od nuly, UACové Sojovice mě ukázaly jasnou tvář současné formy, kdy jsem se prosel až do půlky veteránského balíku. Rodinný výlet do Adršpachu se spojil s 53x11 sérií se Sudety Tour. Grupa Gavoš, Ataman a Quit se zdála reálná, ale defekt Quita a můj defekt nohou způsobilo, že mi dal Gavoš v cíli 30 a Ataman 20 minut, další slušný zářez do nalomené psychiky. Rampušák nešel nevynechat, jen kvůli Herolticím a oranžovému mejdanu, tam stojí za to jet. A ani závod nezklamal, navždy budu vidět Quita a Gavoše, jak si nás s Icemanem docvakli, aby se pak Gavoš proměnil v pilota naší grupy. Brdský švih bylo další trápení, sice Hradec jsem ještě jel na dostřel hlavnímu balíku, ale pak mě rozhodil Renda se svými brýlemi :-) a velký soupeř Marhi mi ujel. Ani stíhací jízda s Kubajzem nepřinesla ovoce. V červenci jsem poprvé okusil honbu Za pěnivou důvou a užil si to v balíku s Diablem, Hruškou a Alánkem. Protože se žádný hromadný závod nekonal, tak jsem byl zlomen na Královickou časovku a další půšvih byl na světě, zařízl mě PeBe :-). Maratón Beskyd Tour se svými extrémními sklony a teplotou jsem prožil z větší části s Mirkem, což tento rok se vlastně povedlo jen zde. A přišel znovu výpadek zaviněný nemocí :-( Po pauze mě nakonec přemluvili k Časovce družstev Spící panna a ve společnosti Quita, Mlhoše, Kubajze a PeBeho se povedla, průměr kolem 40km/hod. v turistické třídě se nedává často. Král Šumavy se nemilosrdně blížil a já se snažil nevynechávat Koloděje. Test Ride na Šumavě dopadl neslavně, přetrhl jsem řetěz a pak v půlce trasy jsem byl hlavním iniciátorem k cestě domů. Maratón maratonů přichystal pěkný zážitek v podobě RiCe, od kterého jsem se nehnul a mohli jsme tak společně projet cílovou branou. Etapák Libušín, letos netradičně v Bratronicích přinesl plácání se mezi balíky, prostě jsem jistil zadní pozice. Ale pomalu začínalo pro mě asi nejhezčí období letošní sezóny, vše klapalo podle představ, hlavně se mě vyhýbaly zdravotní problémy a chytil jsem rytmus úterních a čtvrtečních Kolodějí a víkendového závodu. Ochutnával jsem pocity jet začátky s čelem závodu, neodpadnout hned v prvním brdku. Stodůlky-Karlštejn-Stodůlky mě odkonektili ve stoupání na Mořinu a Klikovy vrchy v kopci na Bukovou. Na podzim se mým stínem stal Kubajz, který mě vždy docvakl a závěry závodů jsme absolvovali pospolu. Vyvrcholením byla naše spolupráce na Úvaly-Český Šternberk-Úvaly, kde sjetí Johnyho a Miloše Krejčího, setkání s fandícím Vyhupem v Jevanském údolí a cílový spurt, kde jsem skočil Johnyho, to zacelovalo letošní šrámy na cyklistické duši. Stejně tak Halounské okruhy a vyvrcholením byl POS, kde chybělo málo a mohl jsme se svézt s čelem až do cíle. V závěru roku se mi moc libily společenské akce Vítání Martina na bílém kole, Závěrečný balík UAC a Valná hromada a vyhlášení Šlapky. Tam jsem se znovu ujistil, že oranžová parta jede správným směrem.
2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
Zářijový rytmus – v týdnu 2x Koloděje a o víkendu závod.
3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
Moje první větší sblížení se s asfaltem na ŠOSu.
4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
Quitova kolodějská můza, to už je terminus technikus :-)
5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
Blahem se mi tetelí srdíčko, když vidím více orange dresů v zákrytu a vytuněná dvojka.
6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
Reporty jsou nejlepší ty, které člověk vyprskne během chvíle hned po závodě naplněn hormony štěstí. Naši spisovatelé klasici nezklamali, ale mám radost, že něco vypadlo i od našich nepsavců :-). Vybrat nejlepší asi nedokážu, pro mě jsou jedničky všichni, kdo obětují trochu volného času a podělí se s ostatními o zážitky.
7, Jak probíhá zimní příprava?
Začal jsem běhat. Listopad a prosinec bych chtěl naplnit během, tenisem a hokejem a od ledna teprve začít hltat sůl ze silnic :-) Do prvních závodů daleko a nevěřím, že mě neskolí zase nějaká virózka, která mě vždy zatluče dolů :-(
8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
Přání je stále stejné, zůstat zdravý a pokusit se chytnout letošní zářijový opojný rytmus :-)