Slíbil jsem, že napíšu report ze svého prvního letošního uloveného Mamuta, krmě to byla sytá a rozhodně ne nezajímavá. O to zajímavější, že jsem ji jel poprvé v oranžovém dresu - doufám, že nedostanu padáka z klubu za skvělé umístění v závodě - i sběráky dojely přede mnou :-)
Během zimy jsem rozhodně nespal zimním spánkem, běhal, plaval jsem, a místo ježdění na kole nebo na trenažéru jsem běžkoval co to šlo i kolem Vysokého Mýta, protože zima byla na sníh docela štědrá. Na kolo jsem se docela těšil a využil tak nabídky přátel na jarní kemp na Malorce. V den, kdy jsme tam přiletěli, chumelilo nejenom v Mnichově, ale na samotném ostrově byl sníh ještě v kopcích. Místo kol jsme si měli vzít k moři běžky. :-) Další dny nás sluníčko začalo štědře hřát a krásně jsme to rozjížděli. To bych nebyl já, abych si to něčím nezpestřil - asi pátý den pobytu jsem se kochal při sjezdu ze Soleru (nádherné serpentiny!!) a ulétlo mi přední kolo na mokrém asfaltu. Spadl jsem na pravé rameno, které mě ve zbytku pobytu fest bolelo. Až po návratu se po lékařských vyšetřeních potvrdila opětná zlomenina klíční kosti (měl jsem to zlomené již v roce 2003).
Začátek dubna jsem měl tréninkový výpadek a když jsem začal koncem dubna zase jezdit, v návalu euforie jsem úspěšně vymetl jednu díru na silnici. Opět několikatýdenní výpadek. Ač se mi nic závažného kromě rozbitého předního kola a sedla nestalo, potloukl jsem si kolena, a jezdit nešlo. Ve středu před Mamutem jsem kolo zkusil a zdálo se, že to pojede. Ovšem nesmím jet moc rychle. :-)
Do Přerova jsem vyrazil s Pavlem Soukupem, známým místním cyklistou, kterému ač je pokročilého věku, to opravdu ďábelsky jezdí. Základní strategie - háknu ho a bude to v suchu. Sem se přepočítal. :-)
Šlapky na startu, zdravíme se, pronáším zbožné přání - \"Budem držet formaci?\" Kolíkáč, Ric a další - jó, jasně! No mě to začalo být jasné záhy. Sluníčko krásně probleskuje mezi mraky, ptáčči zpívají a do toho JEDEM. A to docela svižně. Zdá se mě, že čelo je stále v dohledu, kilometry ubíhají, trhá se to, visím očima na sestavě K-R, mám je stále v dohledu, ale po chvíli mi začíná být jasné, že dneska to na formaci nevypadá. Cedím se do dalších skupinek a nacházím sobě podobné cykloturisty. V úvodu stoupání na Tesák mírně ožívám, ke konci uvadám. Předjíždí mě Pavel Soukup a vesele mě zdraví. Bodejť by jo. Visím na něm a držím skupinku. Hadovnu jsem taky zaregistroval jako kopec, ovšem na tom, co jsem dodatečně zjistil, že se jmenuje Grapy, přišla konečná. Ozvala se mi bolavá místa na koleni. Koukám na Pavla jak tele na vrata, jak s klidem drtí v sedle svých 39/23 do toho stoupání. Vytváří se další skupinka cca 15 lidí, po rozdělení tras zůstáváme akorát dva s Romanem Čapkem, se kterým se znám z předchozího ročníku 53x11. Trasa ubíhá poměrně klidně, snažím se jet v úsporném režimu. Registruju Tesák II, ovšem na Bufetu na Trojáku se s Romanem ztrácíme, protože on má svou občerstvovací stanici. Snad se zase sjedem. Jedu sám. Romana už v dálce vidím, ale kolena nemůžou. Náhle se ke mě připojuje jeden místní cyklista - nezávodník - že prý jede na švih, jestli se se mnou může svést. OK.
A pak přichází nejzajímavější část mého orientačního závodu. Pro závodníky zběhlé v závodění jistě není problém se orientovat dle různých soustav cedulí, šipek, přeškrtaných šipek ap. Shodou okolností se zabývám krom jiného i výrobou reklamních i orientačních cedulí, takže jako úplný začátečník v tomto si v této oblasti nepřipadám. Nicméně když s rychlokamarádem cyklistou přijíždíme nikým nepozorováni do oblasti tuším LAZY, nenápadná cedulka se šipkou říká rovně. Na silnici je také sestava nějakých přemalovaných šipek a křížků. Já bych jel taky rovně. On velí doprava. Že prý to tady zná a že musíme doprava. Ještě jednou se opatrně bráním, ne, jedem doprava. Tak jo. Z kopce to docela frčí, projíždíme celou řadu jistě zajímavých míst z hlediska zdejšího regionálního turistického ruchu. Ale když přichází poměrně značný dopravní ruch a dlouho nezaznamenávám žádnou šipku na silnici, začíná mi to být podezřelé. Velitel ovšem neomylně odbočuje na všech křižovatkách. Ptám se jestli jedem dobře, jo jasně. Když míjíme cedule Valašské Meziříčí, tak si říkám, kurnik a jsme v P...odolí. Velím DO PŘEROVA! I kamarád pochopil, že jsme v P. Musíme stejnou zpátky. Mě to dokonale dezorientovalo a zfrustrovalo, nevím, kde je sever, kde jih, cedule na Ostravu, na Frenštát, moje nálada na bodu mrazu. Kamarád se mi stále omlouvá, že prý si popletl Mamuta s nějakými jinými závody. Motáme se zpátky, nevím kudy, jen jsem zaregistroval opětný výjezd - Troják II a Tesák III. Potkáváme zbloudilý sběrák, který mi nabízí potupný odvoz. Ne, do Přerova trefím! Naštěstí kamarád má dobrou kondičku, tak se můžu vézt skoro pořád v háku. Když se opět po delší době dostáváme do oblasti křížení tras Mamuta, je docela legrace se ptát místních lidí na trasu, že prý cyklisti tady dneska jeli, ale tak před 3, 4, a více hodinama, ale že Přerov je jinam. :-) Když jsme se nakonec vymotali do oblasti kolem Kelče, kamarád mě opouští, že mu jeho dnešních 85 km stačí - plánoval 60. Mě stávajících 200 zatím nestačí. Chci domů. Omlouvá se a mizí pryč. V dobrém se rozcházíme, já rezignovaně pokračuju ve směru na Hranice. Pomalu se začínám orientovat, dobrá nálada se vrací s vidinou cíle, do sluchátek se mi začínají ozývat telefonáty. Doufám, že Interpol ještě nevolali. Kupodivu to ke konci z Lipníka na Přerov docela frčí - jedu po hlavní několikaproudé silnici pro motorová vozidla, kde cyklista nemá co dělat, ale já machruju a vynucuju si respekt číslem na zádech. A funguje to. Řidiči se mi vyhýbají obloukem, nikdo netroubí, asi si myslí, že peloton bude někde za mnou. Doporučuju si brát číslo na trénink!! :-)
Vítr mě žene, hlaďák mě žene a samozřejmě Pavel, který se 2 hodiny nudí v cíli. Pásku přetínám v rekordním čase něco přes 9 hodin s 244 km. Malý trénink na Krále. :-) A jen jsem stihnul projet cílem, po chvilce děsný rachot hroutící se techniky z cílové pásky - koukám, auto, tuším s koly BMC na střeše projelo cílovou bránou a strhlo celou čipovací konstrukci na sebe a na zem. Ještě, že jsem to stihnul, přijet o chvilku později, můj čas by dějiny nezaznamenaly. :-) :-)
V cíli se dovídám, že mě Kolíkáč jel naproti hledat, ale mě by nenašel ani Interpol.
I tak moc diky Kolíkáči! Mých prvních 200 km na Sudetech můžeš jet za mnou v háku! :-)
Díky tobě Pavle, že jsi na mě obětavě v cíli čekal a ani mi nevynadal! :-)
Mamute, příště tě doufám zdárně ulovím!!!