Úvodní kopec se jede hodně svižně, obvykle se jezdí průměrem 21km/h, ale letos 24km/h, nahoře jsem ale pořád v čelním balíku, roztrhalo se to ale pořádně. Sjezd do Lanškrouna se jako tradičně cedím dozadu a vlnky za Lanškrounem jedu na chvostu. To se mi stává osudné. Na krajnici stojí auto, my vzadu musíme při míjení skoro zastavit a pak to zase sjíždět. Bohužel se to trhlo, naskakuje díra, zkouším to sjíždět sám, ale proti větru nemám nárok, balík pomaličku odjíždí i s Kolíkáčem, Honzisem, Dreamerem apod.
Hoblovnu pak jedu tak nějak v tempu, abych se nahoře zařadil do nějaké solidní skupinky. To se celkem daří a po sjezdu do Jabloného se nás dává dohromady asi 30. Ve skupině se jenom vezu a nestřídám, stejně na rozdělení tratí zahne spousta lidí na krátkou, tak ať jedou zatím oni. Před rozdělením tratí asi na 60km se ještě před námi objevuje skupinka asi pěti lidí a koho to v ní moje bystré oko nevidí? No ano, je to Kolíkáč!!! Hned je veseleji a to ještě netuším, že se od sebe až do konce závodu už nehneme :-) Na rozdělení tratí přichází menší šok, když z těch 40ti lidí jich 35 odbočuje na krátkou a nás na dlouhou jenom pět. Z toho Olin ze Šlapek a veterán Pavel Sovák jsou na tom v kopcích mnohem líp a odjíždějí nám, Lousino údolí a Šerlich jedu jenom s Kolíkáčem a Jirkou Zárybnickým. Poklidnou debatu ve stoupání na Lusino údolí nám narušuje jenom Honzis, který defektil a v kopci nás předjíždí snad o 10km/h vyšší rychlostí se slovy: „ Nechcete přestat kecat a začít jet? „ :-) Zkouším ho přemluvit, ať se na to vy…. a jede s námi, ale nedal se a mizí v dáli.
Na Šerlichu na 95km jsme asi za 3:17, o tři minuty později než loni. To ještě jde. Dál pokračujeme v šesti, na Komáří vrch někdo odpadne, Olin zase odjíždí, tak pokračujeme opět s Kolíkáčem a Jirkou Zárybnickým jenom ve třech. Na bufetu v Maldkově na 140.km stavíme a dojíždí nás tam větší skupina. Alespoň si tu rovinu na Králíky pěkně postřídáme a pojedeme. To byl ale omyl. Střídá tak pět lidí, ostatní se jenom vezou, před Králíkama jsem to už nevydržel , schválně tam nechal díru a pak si dojel zpátky dopředu, pár vezoucích se lidí se podařilo odpojit. Ve stoupání za Králíkama se to ještě trochu zredukovalo. Jede se mi poměrně dobře, Kolíkáč a Olin taky nevypadají marně a tak na Zlatý potok diktujeme tempo nebo si to alespoň hlídáme. Přes Červenou Vodu se vcelku střídá a jede a pomalu se připravujeme na poslední kopec přes Zborov. Dole nás vítají luxusně opravené kostky a začíná závěrečný kopec.
Jedeme ho společně s Kolíkáčem a Olinem, rychlost 17-18km/h, takhle jsem tady ještě nikdy nejel. Nahoře ještě dojíždíme dva lidi, pak kousek po rovině na Horní Studénky, v brdku za nima nám ještě nastoupil jeden borec, co vůbec nestřídal, což Kolíkáče lehce rozladilo. Ve Štítech těsně před cílovým stoupáním ho ještě sjíždíme, cílový brdek zkouším vyjet na velkou, což se daří a i s křečí, co mě chytla projíždím cílem první z naší grupy v čase 6:36 na 51. místě. Tam nemám sílu ani vycvaknout nohu z pedálu a padám do zábran kolem silnice :-)
Až na podělanej začátek, kdy jsem vypadl z čelního balíku ještě před Hoblovnou, jsem spokojenej, ono to možná bylo dobře. Na víc momentálně nemám, s Kolíkáčem jsme si to zase po čase parádně užili bok po boku skoro celý závod. Bylo to až neuvěřitelný, jak nám to v kopcích jelo naprosto stejně. No a posezení večer v heroltické hospůdce byl sladký bonbónek na závěr. Akorát ještě musím potrénovat vytrvalost, na Kolíkáče s Icemanem jsem tam neměl a musel jsem zmizet o něco dříve :-)