Tento rok byla velmi tuhá zima, čemu odpovídalo mé tréninkové zapojení (hezká výmluva, ne?). K tomu ještě pár pádů na ledu, prostě začátek jako hrom. Díky šílencům, kteří jsou schopni v březnu vymyslet trasy typu Hrubý Jeseník a Ještěd se mi nakonec daří nějaký ten kilometr na poslední chvíli natočit.
PRS je šlapkovská povinnost, při své dnešní cestě v hustém dešti, kdy mi ani pláštěnka nepomohla zbavit se problému, být naprosto promočen, jsem si to opakoval velmi často. Rychle převléknout do suchého a hurá na pomoc řediteli. Díky již proslulé, fungující improvizaci organizačního výboru, se nakonec místo hlídání parkoviště vydávám s Technikem a Johnym na trať namalovat JEDNU cílovou čáru, vymést zatáčky, označit díry a nebezpečná místa.
Čára se Johnymu podařila udělat krásná, nápis cíl také bez gramatických chyb, skvělý začátek z kterého jsem byl tak nadšen, že jsem po vzoru Tour de France podpořil naše esa Malinu s Kaprem, krásným nápisem v cílovém brdku. Cíl máme tak ještě označit start, tady zapracovala naše improvizace a místo nápisu START , píšu po slovensky ŠTART ať se Laco cítí jako doma (docela by mě zajímalo, jestli si toho vůbec někdo všiml….)! Ještě zvěčnit na Hřebecké kostky našeho předsedu a hurá na zametání a značení. Práci máme hned na horizontu, kde jsou bobky bláta tak velké, že je Technik sbírá lopatou a my s Johnym likvidujeme zbytečky. Na konci prvního sjezdu jsou louže, které by Orlík mohl pokládat za své oblíbené bahenní lázně, dosahují až do poloviny silnice, ani si nechci představit co by to udělalo z balíkem…. Díky společnému úsilí je likvidujeme až nám je líto, že jsme si nevyfotili stav před a po. Děr je požehnaně, stavíme skoro pořád. Poslední legrácku si dovoluji ve sjezdu do Houstouně kde zvěčňuji Johnyho jméno na trati a už jen tvrdý arbeit. Před Běloky nám dochází spreje, začínáme díry třídit podle nebezpečnosti a nutnosti označit. Náš úklid končí v Hřebči, kde společně s Mlhošem a Kolikáčem odstraňujeme štěrk z nejhorší zatáčky na trati.
Do startu zbývá asi dvacet minut, rychle převléknout, prohodit pár slov s Lemondem, který zažívá správný starťák před svým prvním závodem a na start. Cílem je nespadnout a nešťavit se, to jsem udělal včera v Bášti. Stojím někde vzadu společně s Kolíkáčem. Od startu se jede rozumně, je nás hodně, cedím se dozadu, prostě klasika a pohoda, jen je tady pár vrahů, kteří prostě neumí jezdit rovně nebo se cpou nesmyslně dopředu. Jede se mi dobře, brdky vyjíždím na dost těžké převody, což jsem neměl dělat, protože jsem se docela zakyselil, ale první kolo šlo uviset v pohodě. To při vjezdu do druhého se začínají ozývat dozvuky těžkých převodů z brdků a za Hřebči chytám první díru, všemu ještě napomáhá borec, kterého hákuju a totálně uvadl, no nic už mávám prvnímu balíku, jenže to bych nesměl být ve šlapkách aby mi začala pohoda! Nejdříve kolem mě projede Johny, který na mě řve ať jedu, což neguji, ale pak projede i Kolíkáč a jeho vábničce již neodolávám a hákuju, tzn. Jedu kreffff. První balík dojíždíme ještě před brdkem. Nemělo to moc smysl, protože na horizontu už mám zase menší díru a za mnou ještě větší, nemám zájem se honit, čekám na Johnyho s Kolíkáčem. Zjevuje se také Honzis, no vida jsem v Kolodějích a Koloděje znamenají, že na pohodu můžu zapomenout a musím makat!
Snažíme se střídat, jenže Johny si řekl, že ten první balík dojede a jeho špice jsou ukrutné naštěstí ne jen pro mě.Vždy když jde na špic tak nám tak o deset metrů odjíždí. Pár takových děr ještě lepím, ale pak mám dost a kašlu na to. Johny se větrá, rozčiluje se, prostě mě točí!
Před Běloky se u nás zezadu zjevuje Vítek Černý, nechápeme co dělá v turistické třídě. Ještě je tady obr z Viesmanna, který jede nejspíš poprvé ve skupině, jen se plete a naprosto nestřídá. Honzis tahá své těžké převody na svých dlouhých špicích, Johny se větrá, Vítek se snaží zorganizovat naše stádo, Kolíkáč maká a já dělám něco mezi tím vším. Při vjezdu do třetího okruhu sjíždíme ještě Niče a někoho z Královic.
Začíná doufat, že se tempo ustálí někde mezi výletem a tréninkem. Jenže mý týmový kolegové jsou dost proti, Vítek je v tom jen podporuje a Honzis nic nenamítá. Kolíkáč nám stále připomíná, že před námi je ještě Pebe s Technikem, to jen kdybychom chtěli náhodou zpomalit. Na rovinách jedu úplně hranu, zvlášt když střídám hned za Johnym, kde při každém střídání mě stojí nejvíce sil dostat se před něj a na špic dojíždím většinou úplně prošitej. Rád bych dojel s touto skupinou, vynechávám jedno střídání abych jel za někým kdo mě nezničí ještě před špicí. Vybírám si Vítka, který jezdí pěkně pravidelně, lituji, že jsem to neudělal dřív. Postupně ztrácíme Niče a v dáli poprvé Kolíkáč vidí Pebeho. Jak je jeho zvykem, zvyšuje tempo skupiny tak o dvacet procent, držím se jen silou vůle, do toho mě ještě jedním svým manévrem Johny málem posílá k zemi, zažívám peklo na PRSu. Kolíkáč je úplně v euforií, zdraví Pebeho a „děkuje“ mu, že na něj nepočkal a chtěl mu ujet. Pebeho vidím rád, těším se, že přibude vagónek a tím se můj čas v háku prodlouží. Bohužel Pebe se nechytá.
Při vjezdu do posledního okruhu se začínám cítit lépe, nevím proč, ale Vítek s Honzisem a nějakým dojetým borcem nastupují a odjíždějí nám. Především zásluhou Johnyho a Kolíkáče je sjíždíme v brdku. Začínáme sjíždět jednu šlapku za druhou o kolo a Kolíkáč samozřejmě u každé z nich doufá, že to je Technik, prostě ožije. Všem je jasné, že v tomto složení už dojedeme, dokonce i kukačka z Viesmanna jde na špic. Na cílový spurt nemám ani pomyšlení, jsem příjemně překvapen, že jsem závod objel s Kolíkáčem, který jen díky špatnému startu přišel o účast v prvním balíku a šílencem Johnym. V cílovém brdku se žádný spurt ani nekoná, Vítek, Honzis odjíždí, Viesmann kukačka se vyváží za nimi a já jen dokrucuji za nimi.
Cíl objet to v pohodě byl hrubě nesplněn, dával jsem si jak husiti u Domažlic. Kluky Johnyho a Kolíkáče mám rád, vážím si jich, ale jet s nimi ve skupině pro mě znamená dvě věci, buďto musím začít pořádně trénovat nebo prostě trpět a tiše je nenávidět.
Musím poděkovat Diablovi a jeho týmu za krásný závod a Kolíkáčovi, že mě nenechal jet v tom dešti domů na kole a odvezl mě domů. Na podzim se těším na jinou skupinu nebo, že bych začal tvrdě trénovat…….?