Ráno prší, beru mé tréninkové kolo. To jsem zakoupil v bazaru na podzim právě do takového počasí. Je to sice má oblíbená značka, ale má zatím o 2 cm kratší představec než by mi vyhovoval. Nechci to kazit něčím made in Italy, tak v půlce března objednávám osvědčený Bontrager RXL. Dorazil 12.4. Cíl zajet pod dvě hodiny se tak rozplývá - na orig. dvoukilových kolech a se sedlem vzadu to nepojede. A taky jsem se neodvážil závodně jet v tretrách. Stejně mám jenom dost těžké nesilniční SPD.
Od mtb trati se vracím okolo 11.30. Sním energetickou tyčku, banán a jabko a hurá na start. S respektem se řadím na konec. Připadá mi, že mám měkké zadní kolo. Přemýšlím jestli to dofouknout nebo to nechat. Přitom jsem úplně zapomněl, že jsem v balíku B a na konci startovního pole nemám co dělat, na což mi poblíž čekající Strejda upozornil. Na poslední chvíli se cpu dopředu, ale už je pozdě. Aspoň si to budu příště pamatovat. Trať znám jen z fotek z PRS a POS, takže moc nevím co mě čeká. První kolo jedu jako seznamovací a záhy zjišťuju, že mám o jednu vrstvu oblečení víc než by stačilo. Balík, se kterým jsem měl startovat, mizí v nedohlednu. Kostky na náměstíčku s mi jedou překvapivě dobře a na konci se přehupuju přes 20 km/h. V dalších kolech jsem předjet oběma balíky. Šetřím síly na poslední kolo. Zrada přišla v kole čtvrtém, kdy mi spadnul řetěz při řazení na malou. Ach jo, minuta v háji a ruce jako prase. V pátém kole mám sil na rozdávání. Jsou na nic - hodně závodníků si už jede jen na vyjetí, a po té co začalo víc pršet, nejen po směru jízdy. Mokré tenisky začínají klouzat. PeBe s Ivou mi snadno ujíždí. Nakonec nevím jestli ještě projíždět bránou, tak zase trochu zdržení. 2 h 10 min, na samotku 99% trati. Mám na POSu co zlepšovat. Zbývá 13 km v totálním dešti naštěstí po větru domů.