Podaří se zopakovat organizačně minulé ročníky? Přijedou Ti, co přislíbili pomoc? Bude hezké počasí? To byly otázky, které se mi honily hlavou již dlouho před PRSem. Vrchní director Diablo byl nezvykle klidný, hlásil, že hasiči, policie a celá Hřebeč se na cyklistický svátek již těší a je připravena pomoci jako před rokem, a když se k odpovědnosti za výsledky přihlásil obětavý Rainy, začal jsem být o trochu klidnější. V sobotu večer ladíme s Kocourem přepravu do Hřebče, abych měl volné auto a mohl ještě ráno nabrat věci z Diablova hangáru. Neděle ráno, je neskutečná zima a začíná mírně poprchávat. Hmmm, tak to je síla. Nabírám Malinu a v dešti jedeme do Sobína. Tam už Robin nakládá, po chvíli jsme též naloženi až po strop a plaveme do Hřebče.
Je to dobré, obětaví oranžoví pomocníci jsou tu, rozdělujeme úkoly, stavíme bránu a pomalu se začínají sjíždět první závodníci. Prezentace praská ve švech, jsou nová UAC čísla a do toho hodně příchozích. MTB kritérium je připraveno a přesně na čas odstartováno. Zjišťujeme, že úklid silničního okruhu se díky vymetání mega louží začíná časově nestíhat. Beru Kubajze a lopatou začínáme čistit zanesenou zatáčku přímo v Hřebči pod kostkami. Štěrku je tu požehnaně, start silnice se blíží, a tak rozjetí před závodem absolvujeme s lopatou v ruce. :-( Z úklidu a značení trati přijíždí Johny, Technik a Léňa a košťaty to vymetáme k dokonalosti. Uff, je 11:40 a rychle nahoru se převléknout.
Ještě trochu protočit nohy k hřbitovu a jedeme ke startu. A do háje, už je tu narváno k prasknutí, tak to první lajna nebude :-). Proplétám se k Léňovi, ani jsem nestačil Kocourovi popřát mnoho zdaru k jeho silniční premiéře.
Start, převod dobrý, nohy stíhají frekvenci okolo, teď se musí zabrat, aby ho balík nevytrousil hned na prvních kostkách. Podařilo se, ale je to hodně nervózní, od krajnice ke krajnici je narváno, že by člověk galusky neprotáhl a do toho borci, co nedrží stopu a kličkují jak zajíci. První letošní závod a mám nějaký strach, jasně vím, že musím jet co nejvíce vepředu a přitom se mrksám na chvostu a sbírám odvahu jít do té mlýnice. PeBe s Technikem a Malinou jsou zašití v předních řadách, okolo mě je Léňa s Johnym. Jede se trhaně, na špici už probíhají první nástupy. Vydržíme jeden okruh a jsou tu kostky a větrný magnet ke hřbitovu. Tady bohužel začínají vynikat děrovači, kteří odpojují v bočáku borce za nimi. Do Hostouně si to ještě sjedeme, ale za ní už se to zase dělí, před námi Léňa, Johny, Honzis a já taky chytám díru s jedním Viessmanem, ale ještě si je naštěstí dojedeme. Ale balík odjíždí a Johny řve vzteky, marně se snaží to sám sjet, ale je to bez šancí, překvapivě je tu i Vítek Černý z KPO se kterým začínáme organizovat nějakou smysluplnou spolupráci.
Jedeme asi v 7 lidech a točíme jeden okruh za druhým, už se pochopilo odkud vane vítr a tak vzorně poskládaní točíme kolotoč. Mě furt žene touha zahlédnout v dáli oranžovou třešničku v podobě PeBeho či Technika, Ti nám neměli pláchnout. A podařilo se tak napůl, Pebe je sjet, ale na víc už nemáme, cíl se přibližuje. Dojezdy do kopců to je pro mě černá můra, nějak jsem se uspokojil, že jsem to s nimi odkroutil a závěrečné hrátky s pilou jsem tedy vypustil… V cíli gratulujeme Technikovi, zajel famózně, jsem rád, že máme dalšího sběrače bodů do UACu :-)
Vyhlášení, tombola, mezitím sbalit bránu, sebrat cedule, reklamní vlajky a další nezbytné věci a cyklistický cirkus se pomalu přesouvá zase na další štaci. Tak díky všem, co připravili toto představení!!