UAC Klikovy vrchy. Teda to byl dneska výbuch. Už včera a dneska ráno jsem cítil, že to nebude ono, ale takovou bídu jsem nečekal ani v nejhorším snu. Prvních 20km v klídku v balíku, pak ve sjezdu před prvním vážnějším kopcem jsem se procedil dozadu a hned na začátku stoupání po deseti šlápnutích jsem věděl, že dneska s balíkem do Městečka rozhodně nedojedu. Nohy bolely, síla absolutně žádná, tepy nešly moc ochotně nahoru, takovej nějakej zataženej. Nějak jsem to vymotal nahoru, balík fuč i s lidma, se kterýma normálně jinak jezdim. Dál asi s pěti lidma, kteří toho o střídání moc neslyšeli, takže někoho dojet byla utopie. Před Městečkem balík asi minutu před námi, v kopci z Městečka jsme ale dojeli jenom Léňu ze Šlapek. Sjezd do Roztok jsem ztratil asi 10s a pak v kopci na Leontýn se ztráta dál navyšovala, absolutně nebyla šance je dojet. Zezadu mě dojelo pár lidí, kopec přes Sýkořice se nesl ve znamení debaty o bajkovejch Sudetech, protože další dva je taky jeli. Debatní kroužek nám ovšem zkazil nějakej borec, co k nám najednou dojel zezadu, předpokládám po defektu, a konec kopce jel pekelný tempo, takže se skupina rozpadla. Posledních 20km ve čtyřech, celkem se střídalo, ale tempo nijak závratný, půl kiláku před cílem nás ještě dojel sólově odjetý Míra Kakač ze druhého balíku, kteří startovali 10 minut za námi. Alespoň že spurtík naší skupinky jsem vyhrál, hodně slabá náplast na to dnešní utrpení. Jestli ten dnešní katastrofální výkon byl způsobený tím půllitrem krve, kterého jsem se v pondělí zbavil, nebo ještě únava ze Sudet, nebo obojí dohromady, nebo prostě den blbec, kdo ví.