Vleklé zranění pravého kolene, mne pro tento ročník kultovního závodu Praha-Doksy uvrhlo do pozice nehrajícího kapitána, resp. do role řidiče doprovodného vozidla a reportážního fotografa.

Na základě předpovědi počasí mne neúčast v závodě příliš nemrzela. Před startem dokonale prověřila odhodlání závodníků několikerá dešťová přeháňka. Počasí hodně podobné tomu jako minulý rok. Ti co si troufli přijet na start po vlastní ose vypadali hodně špinaví a mokří. Vidět třeba Kaprův krásný Spešl pokrytý humusem ze silnice, je srdcervoucí. Ale stejně jako déšť rychle přišel, tak stejně rychle odešel, jen lezavá zima zůstala...

Ale to už se všechno chystá ke startu prvního balíku. V první řadě nelze přehlédnout nejlepšího cyklistického paraolympionika ČR, Jirku Ježka, čerstvého vítěze silničního marathonu Mamut. Kousek za ním naše největší želízko v ohni, Malina!

Po odstartování prvního balíku se již řadí na start druhý balík. Bohužel doprovodná vozidla totálně zablokovala místní komunikaci a znemožnila tak hladký průběh startovní procedury. I když druhý balík na první pohled vypadá jako skupinka vyzrálých pánů, tak se nenechte zmást. Když tihle \"starší\" přiloží pod kotel, nejeden mlaďoch valí bulvy! Jména jako Prager, Vitáček, Vaňkát, Hájek vzbuzují oprávněný respekt.

Stejně jako za prvním balíkem, i za druhým balíkem se krajinou vine vláček doprovodných vozidel. Já si trochu nadbíhám a do Kokořínského údolí dojížďím právě ve chvíli, kdy do něj vjížďí skupina s Kolíkáčem, Bobkem, Léňou a dalšími. Když skupinku předjížďím, snažím se alespoň trochu kluky povzbudit.

Dojížďím první skupinu, kde je Malina, celkem asi 15 lidí. Najížďíme do stoupání na Romanov. Rychlost skoro vůbec neklesá, jako kdyby kluci ani do žádného kopce nejeli, no mazec! Nikdo ze skupiny neodpadá.

Začínají serpentiny a v jedné zastavuje Malina, defekt zadního kola :-( Taková smůla! Zastavuji a pomáhám mu s výměnou. Malina dává průchod své frustraci a nadává... Mezitím nás míjí skipina s Kolíkáčem a z hloučku jen zaslechnu marný povzdech směrem k Malinovi: \"Jirko, Jirko....\". Ještě nahodit řetěz, roztlačit a jede se dál. Na vrcholu kopce předjížďím Léňu, který si na Romanově pořádně \"vyťal\". Volám na něj, že má za sebou Malinu,
který je po defektu, ať spolupracují. Na Romanově se totiž Kolíkáčova skupinka roztrhla a vzadu zůstal právě Léňa a Malina. Spolupracují a dotahují se na zbytek skupinky. Za Malinou a Léňou se do skupinky přicuclo i pár \"příživníků\". Skupinka pak dále pokračovala přes stoupání k zámku Lobeč a Nosálov.

V lesním úseku za Nosálovem to už vypadalo, že se početná skupina Šlapek zformuje a ukáže letargyckému zbytku skupiny záda. Ale už se možná nikomu nechtělo pouštět do \"větších akcí\". Skupinka jela roztažená po celé šířce silnice a spíš po sobě všichni koukali :-) Ve Ždáru jsem skupinu opustil a jel fotit do Tachova dojezd prvních.

Bohužel jsem dorazil chviličku po tom, co projeli cílem :-( Chvíli po nich sprintuje do cíle i Kolíkáčova skupinka. Pak už následuje tradiční sdělování dojmů před hospodou v Tachově a přejezd do kempu na vyhlášení. V kempu na terase voňavý řízek s bramborem a pivečko. To všechno pod již zcela jasnou oblohou a za svitu zapadajícího slunce.

Ač Šlapky tento rok nezískaly žádné pódiové umístění, myslím si, že si všichni bez výhrad zaslouží pochvalu za bojovný a hlavně týmový výkon!!!