Je tu ten den, kdy se jede můj nej. závod a to jsou DOKSY, při pohledu na oblohu kolem 14 hodiny se mi vybavují hrůzné momenty z loňského roku, kdy jsme celý závod odjeli b dešti a v zimě a zas jsem si říkal hold budeme v cíli za vodníky. Naštěstí je o něco teplej jak vloni a teploměr ukazuje něco málo pod 20 stupínku. Volím krátké kalhoty i dres abych neměl tolik mokrých věcí na sobě. Cestou na start trošku sprchne, ale po prezentaci déšť ustává a místy je i modrá obloha, ale směrem k cíli je nebe zlověstně ocelové. Na startu prohodím pár slov s ostatníma a už se přibližuje čas startu.
START je trošku opožděn a peloton v klidném tempu vyráží směr Hovorčovice. V Hovorčovicích je můj největší fanda syn tak se snažím dostat na špici aby mě viděl, to se mi daří a do Hovorčovice vjíždím jako první a zamnou celý balík, Na konci Hovorčovic s chci do balíku zařadit, ale nějak nikdo nechce jet dopředu a tak stále jedu v čele a tak pokračuji na čele balíku dál, v čele projíždím Měšice,Mratin a mezi prvními vjíždím i do Kostelce nad Labem zde se již střídá, ale stále jedu v popředí, Z našich ke zde i Kubajz, nějaký borec ve spartanském dresu, a náš úspěšný paraolimpik Jirka Ježek. V duchu si říkám, že je to parády jet v blízkosti tak významné cyklistické osobnosti, Cesta ubíhá v slušném tempu dál do Všetat, kde již na úplné špici nejsem a morálně se připravuji na první kopec, kde tuším první problém. A jsou tu Čečelice, jako každý rok mě zde balík odjíždí a já začínám stíhací jízdu do nějaké skupinky odpadlíků, v které bych se svezl v poklidu do cíle., V stoupání na Hostín se mi to daří a společně s Kubajzem dojíždíme skupinku cca 15 lidí, kde je z našich Qvit a Bigmig. Ve sjezdu do Kokořínského údolí a následně v něm se z naší skupinky stává cca 20 člený balík, kde se snažíme spolupracovat a točit krátké špice a postupně nabalujeme další jezdce až bych řekl, že před stoupáním na Romanov je nás tak 30. sice se mi zdá, že ne všichni střídají jak by měli, ale tempo je stále slušné.
ROMANOV, to jsem zvědav co ten kopec s naší skupinkou udělá a hlavně kdy zní odpadnu já. Kupodivu Romanov vyjíždíme v dost slušném tempu, dle bigmiga za cca 7 min a já se stále držím v naší skupině, z které odpadají nějací borci a bohužel i Kubajz. Na vrcholu jsem nadšen jak jsme to rychle zvládli a spouštím se směr Mšeno, Zde je další moje neoblíbené místo a to stoupání po kostkách, ale letos jej zvládám též bez větších problémů . Z Mšena je to klasika nahoru,dolů a pořád se mi v hlavě hon, kdy mě ta skupina orve. Někde před Žďárem mě berou křeče do pravého lýtka,ale naštěstí je překonávám, a stále se držím v naší skupině.
A jsou tu poslední km letošních Doks asi tak 2 až 3 km před cílem potkáváme dva naše Rošky a ještě někoho s defektem, tak se modlím aby technika vydržela. V závěrečné části se začíná zrychlovat a naše skupina se trhá na dvě části, ujíždí nám asi 8 borci z nich jeden poté co vymetl díru v silnici konči v poli. Jí zůstávám v druhé skupině, kde je i Qvit a Bigmig. Asi t 1 km před cílem zato zkouším vzít a kupodivu se z naší skupiny trhám a 500m před cílem mám menší náskok, ještě krátké ohlédnutí a vím, že mě nesjedou.
CÍL čas někde klem 2:18 je parádní, myslím, že toto jsou oje nejrychlejší a asi i nejlépe odjeté Doksy v čemž se doma utvrzuji. V cíli už jsou ti lepší z nás a probírají závod. Já děkuji Qvitovi, bigmigovi i za nám dojíždějícímu Kubajzovi za bomba závod a rychle mířím k místní osvěžovně 2 rychlá pivka hups na kolo a směr Mladá Boleslav na chatu, zde mi komp ukazuje krásných 130 km.
Letošní Doksy byli prostě úžasné, naštěstí nepršelo, i sluníčko svítilo, výborný čas a super svezení, už dnes se těším na příští ročník.
A málem bych zapomněl na velkou událost, poprvé m nesjel druhý balík, asi jeli na POHODU. Takže ještě jednou dík všem a hlavně KDO ŠLAPE TEN ŽIJE