Již dlouho jsem věděl, že se Sázavák kryje s B8, ale když můj tradiční parťák Šemík oznámil zdravotní problémy bylo rozhodnuto. Domácí posázavská půda a navíc hromaďák, tomu nešlo odolat. A na prezentaci se zdálo, že takových jedinců je vícero :-). Všude oranžovo, dorazil i z dálavy RiC a z amatérské špičky z okolí Prahy scházel málokdo. Jen namátkou Vokolci, Kolokrám, Viessman, Enduraining na nablýskaných raketách a do toho přijíždí pro mě zlatý hřeb v podobě pana řídícího z Říčan, Františka Vokála, poprvé s ním v balíku s číslem na zádech, no to je sen :-).
A boj může začít, na Hradešín hned odjíždí jedna dvojice, já mám v hlavě stále tu chybu z PRSu, kterou nesmím zopakovat a tak se cpu dopředu. A hele Kubajz to nevydržel a jde do úniku, nemá to sice valného významu, ale zkusím ho podpořit :-) a jdu mu do háku. Po chvíli už jsme sjeti a drtíme pily v nejprudší části Hradešína. Přichází nechutný úsek okolo Masojed, Roubaix je proti tomu hladký asfalt, jámy jak na mamuta, bidony a pumpičky létají vzduchem, ploché dráty jen chrastí. Fanda je můj magnet, jede famózně takticky, ty zkušenosti jsou vidět. Prokličkovali jsme to okolo smeťáku a situace se uklidňuje ve výjezdu na Vyžlovku, koukám ale, že za námi už naskakuje díra, tak v čelním cca 30-40 členném poli ze Šlapek jen Malina, Johny, Bobek a já.
Průlet Jevanským údolím, kde se na špici objevuje hodně Bobek s Johnym a v jednu chvíli odjíždí dokonce Fanda zakouslý do galusky Libora Janouška. Ale vše má krátkého trvání do skalických kostek bušíme v jednom šiku, okolo Marjány se občerstvujeme, a před Sázavou přichází pro mě nádherný okamžik. Kvarteto oranjes doplněné o Fandu se rovná na špici a jak by řekli v KC Brno, aspoň chvíli \"tvoříme závod\". Skvělý pocit, ale je jasné, že moc dlouho nevydrží, jelikož přichází viadukt a stoupání na Dojetřice. Připadám si jako domestik, který jim to sem dotáhl a teď už může skončit v poli poražených, už se to přese mě žene, možná jsem mohl vydržet déle, ale řadím na malou a tím se odsouvám na chvost, Fanda začíná parkovat a s ním i dalších pár jedinců, balík mi mizí překvapivě i s Johnym, ale přede mnou se zjevuje hodně silný magnet v podobě Miloše Krejčího a našeho Bobka. Taky je vytrousili, ale mají náskok přede mnou asi cca 50-60 metrů, za mnou se už tvoří asi čtyřčlenná skupina i se starým známým Davidem Markem a vydáváme se na zteč a za Dojetřicemi si je sjíždíme a roztáčíme kolotoč. S Milošem si to tady dáváme přesně jako před rokem, ve stejných místech jsme se dali do kupy a i tak dojeli až do cíle. Kéž by to bylo i dnes!
Davida bohužel potkává defekt, ale Bobek a Miloš jsou slušnými tahouny, jen hypnotizuji zadní kola a snažím se v kolotoči neudělat chybu. 2-3 sekundy špic a poslušně odstoupit, ještě doutná jiskřička naděje, že sjedeme Johnyho. Ostředek a Bobek nastupuje a chce snad odjet, za ním se přicucne ještě jeden borec a opravdu si udělali malý náskok a jako kamikadze to pouští dlouhým sjezdem do Chocerad. Já poslušně zůstávám u Miloše a dalších 2 kousků, věřím, že si je zase sjedeme.
A netrvá to dlouho, ve Vestci v šikaně mezi domy se málem stane neštěstí, najel si tam taxík a moc místa tam nenechal :-(. Uprchlík od Bobka tam stojí u krajnice a šteluje kolo, psychicky otřesený Bobek se vrací do naší grupy a pokračujeme do Chocerad. Po kostkách začíná točit vrchařskou frekvenci Miloš, Bobek hlásí že končí, ale moc tomu nevěřím :-) Stíhám Miloše a na vrchařskou prémii si již diktujume tempo na špici a táhneme za sebou další 3 kusy. Bohužel mezi nimi není Bobek :-(, napadá mě myšlenka počkat a jet s ním, ale zase nechat si ujet Miloše? Dilema mi vytloukají z hlavy finální ondřejovské kostky a zůstávám s vrchním directorem Endurainingu. Ukrajujeme další metry Sázaváku, znám tu každou díru a řadím vlastně automaticky a tak se ani nenadějeme a přelítáváme hlavní na Mukařově a hasíme si to do cíle. Cestou ještě sjedeme pár kousků, je to koncert, kvůli tomu jezdím hromaďáky, ta spolupráce skupiny povznáší cyklistiku až do nebes :-). Do spurtu si věřím, jdu do něj s čistým svědomím, že jsme se nevezl a odvedl si svůj kus práce. Cílový spurt z kopce, nejtěžší převod, držet se v háku a nastoupit až bude lajna na dohled. Miloše a jednoho kluka skočím, jeden borec je nad moje síly, škoda.
Dojíždí další a další Šlapky, sdělování si dojmů nebere konce a čeká se na mísu pudingu, kterou rozdává nakonec Petr Novák, zapíjím ho pivem od Kajmana, který dnes slaví narozeniny, no řekněte, co více si přát při jarním sobotním slunečném odpoledni :-).