Prosenice je krásný závod, minulý rok jsem jej musel vynechat z pracovních důvodů. Tento rok díky Diablovi mi neutekl. Do Prosenice jsme dorazili tentokrát v dostatečné rezervě před startem. Stíhám tedy v pohodě pozdravit Icemana, Kolíkáče, Kocoura, Technika a také své hlavní soupeře, především Mářu z Česyku. Fasuji čip, který díky své zručnosti si jako jediný montují špatně, a to stačilo jen spojit dva pásky!
Na start se řadím spíše do první třetiny, protože zejména na Dabě platí, neuvísíš-li jedeš sám. Bohužel se mi nepodařilo zacvaknout do pedálu ani na počtvrté a propadám se až na samí chvost, kde jezdí Diablo J. Ve sjezdu riskantním způsobem se naštěstí mezi první dostávám a jsem dost překvapen, že nejede balík, ale lajna. V roce 2008 když jsem tady jel naposledy se první dva okruhy jely v pohodě a až pak se začalo tentokrát se jelo od startu, sakra! První kopec do Suchdola tedy nezbývá nic jiného než jej vyjet na kompaktní velkou a trpět jak zvíře. Na vršku zažívám poprvé zážitek, o kterém jsem zatím jen slyšel vyprávět. Jen tak si jedu kaši a vidím jak na mě letí něco jako sojový suk ve sladkokyselé omáčce pochvíli také míchaná vajíčka s rohlíkem a vše z úst kolegy přede mnou! Naštěstí mě vše minulo, Kolíkáč takové štěstí neměl…. No fajn, přežil jsem i poslední závodníkům předkrm a nastává boj se závodem. Jede se lajna, udělat díru, to by mě zabili, makám jako ďas a visím, ohlédnu se zpět tam skoro nikdo, aha to nebude legrace. Ve vlnkách se zklidňuji až se v rovině do Prosenice dostávám na čelo balíku, kde střídám Technika asi v 55km/hod, když odstřídám balík ještě zrychlí a v Prosenici začínám přehodnocovat mé účinkování v tomto závodě.
Myšlenky jsou jednoduché, jsem někde, kde si dávám jak hov***, zbývá ještě sedm okruhů, Kolíkáč ani Mářa tady nejsou, má cenu tady být? Nemá! Shazuji na kašpara a prvnímu balíku dávám papá. Naštěstí ve sjezdu vidím, že za mnou jede skupinka se šlapkohoničem a Mářou na čele, časovky se nebojím. Jsem docvaknut před Suchdolem.
V průběhu kola vidím, že je tady zastoupená celé bedna borců nad 40let v čele s Kajmanem, který si na dnešek oblékl parádní, slušivý dres, Kolíkáč, Mářa a další rozumně vypadající borci. Nevím copak se stalo, ale Mářu vytrácíme už v Suchdole, nemám s kým závodit….
Všichni jsou rozumní a vědí, že první balík nesjedeme, jede se jak to v této výkonnostní třídě bývá nekoordinovaně, nepravidelně a vůči větru se střídá naprosto špatně, z čehož je nejvíce flustrovaný Kolíkáč, závoďák jeden.
Ve čtvrtém okruhu dojíždíme Technika, kterého akorát tak rušíme s jistě příjemné konverzace s velmi sympatickou závodníci oděnou v bílém. Když jsme ji Technika brali, krásně se usmívala nevím co to mělo znamenat…. V rovině do Prosenice začíná Kolíkáč spřádat plány jak dostat Kajmana na co nejvyšší stupínek na bedně. Dává mi pokyny, kdy a jak vše provedeme. Přestávám se šetřit a vše dávám ve prospěch Kajmana. Začátek pátého okruhu ještě jde, i do Suchdola se vjelo rozumně, ale pak Kolíkáč zavelel HOP a sám to rozjel, jel jsem za ním s Kajmanem, kterého jsem měl přilepeného na zadku a po jeho odstřídání jsem makal proti větru co to šlo, ale nemohl jsem odstřídat, protože za mnou byl jen Kajman a toho jsem na špici nechtěl vidět! Dupal jsem, dupal, kyselina mléčna se množila kosmickou rychlostí, ale Technik ani Kolíkáč nikde, prostě zmar. Dorval jsem to až někam pod kopec za Klimětice, kde nastoupil zase Kolíkáč a Technik s Kajmanem, já díky zakyselenosti jsem začal kotvit, ale Kajmanovi soupeři si to sjeli sami, to bych je musel hodit do škarpy! Kajman v této fázi závodu i tak byl několikrát na špici čímž se jeho soupeři docela bavili. S klukama jsme to ještě zkusili na rovince před Prosenicí, kde to Kolík rozjel nad 50km/h, Technik to také zvedl a já jen držel co to šlo, ale moc dlouho to nešlo a když jsem viděl, že mám sice za sebou Kajmana, ale také jeho soupeře, vykašlal jsem se na to. V Prosenici nastalo to co díky naší spolupráci, nespolupráci bylo nevyhnutelné. Kajman nastoupil 500m před páskou, vezl si na zádech své soky, kteří ho samozřejmě snadno předjeli a rozdělily si první a druhé místo. Kluci, příště musíme být chytřejší, dívejme se více na Tour!
Díky této zpackané snaze, jsem přišel o většinu svých ušetřených sil a jsem nakonec rád, že docvakávám naší skupinu ve sjezdu z Prosenice. Naštěstí se tempo zpomalilo na mez kdy jsem mohl začít regenerovat. Celý šestý a sedmý okruh jsem jen regeneroval a dával se dohromady. V posledním okruhu se ještě zpomalilo, netahal nikdo, stal se z toho výlet na Ještěd. Padaly hlášky, narážky na velké závody, hodil jsem do pléna info, že jsem naprosto čerstvý tak je zbytečné něco zkoušet J. Takhle to bylo až do vjezdu z hlavní na vedlejší do Prosenice. Tady nastoupil junior z AutoHase a jelikož za ním nikdo nejel tak snadno získal náskok a začal odjíždět. Kolíkáče to nenechalo chladným a zpustil své oblíbené a mnou nenaviděné HOP! Najednou se jelo zase 50km/h a nechtěl jsem kluky v tom nechat, šel s nimi, nebýt pacienta, který se nám do našeho kolotoče motal a tím tříštil tempo, jistě bychom juniora dojeli, takhle to vydržel až do cíle. Do cílového brdku jsem díky rovinatému šílenství přijel dost kyselý, shodil jsem na španěla a věřil, že snad nikdo další nepojede. Technik, který se s námi jistě nudil, ale jel, při pohledu na jeho pastorky nevěřím co to tam má naložené, hádal bych tak 50x14! Není divu, že vyhrává dojezd naší skupiny s Kolíkáčem v zádech. Mě ještě bere jedna kukačka, ale ani to mě neodrazuje od vítězného gesta v cíli, protože jsem uvisel Kolíkáče!!!
Byl to vynikající závod, strašně jsem si ho užil, taktické hrátky, utrpení, nové zážitky, pro tým dvě bedny (Malina nevyhrál, protože se jistě dozvěděl, že za vítězství není dort, který nám slíbil). Mrzí mě Mářa, že nedojel, naše špatná taktika, ale to jsou jen mráčky na krásném závodě, který jsme zakončili příjemně s Malinou a Technikem na letní zahrádce v Pitkovicích.