Na start Prvního šlápnutí jsem se vydal na kole. Měl jsem to po větru a až stoupání kolem cementárny a lomu v Loděnicích mě trochu probralo, HAC mi tam ukázal 15%. Po 40km jsem byl v Kuchaři, lehké občerstvení a jdeme na to. Po startu se jede volně, nikomu se dopředu moc nechce, tak ve stoupání proti větru na Vysoký Újezd se to snažím trochu rozhýbat. Ve sjezdu přes Mezouň do Tachlovic to je docela o hubu a o kola, protože silnice je hodně rozbitá. Zatím jedeme pohromadě, občas až k 60km/h. Na začátku druhého kola jde dopředu Vyhup a Vítek. Je jasný, že je konec pohody a začíná se jet. Za Kuchaří si je dojíždím a snažím se jet za nimi. Překvapilo mně, že ostatní hned odpadli. Záhy jsem ale poznal, že moje účinkování na čele závodu bude mít rychlý konec. Ve stoupání před Vys. Újezdem jedou proti větru do kopce 30km/h a na to fakt nemám. Snažím se za nimi schovávat, ale jedu maximum, co jsem ze sebe dostat, tepák ukazuje 195 . I ve sjezdu do Tachlovic jsem tam jak na gumě, když se snažím napít, tak mám hned 10m díru. V Tachlovicích jsem ještě za nimi, ale hned v prvním kopečku už mám zase trochu ztrátu a tak to dobrovolně balím. Další tři kola bych neměl šanci se udržet. Zpomaluji a čekám, kdy mě někdo dojede. Za těch pár kilometrů jsme si najeli slušný náskok, protože jedu opravdu pomalu a až v Kuchaři mě dojíždí Kolíkáč, Hynault a Radek. Dál jedeme ve čtyřech a chvílemi se docela flákáme, stačíme i kecat. Jede se třetí kolo a já pomalu začínám spekulovat, jak bych nad nimi vyzrál. V cíli čtvrtého kola je zkouším trochu otestovat a zrychluji, jediný výsledek je, že jsme ztratili Hynaulta. V posledním kole před Vysokým Újezdem zkouším znovu zrychlit, ale Kolíkáč s Radkem jedou v pohodě za mnou. Do Tachlovic sjíždíme hodně pomalu, odpočíváme a připravujeme se na rozhodující okamžiky boje o třetí místo. Každý přemýšlí co udělat v posledním stoupání. Za Tachlovicemi asi 1,5km před cílem zkouším nastoupit. Udělal jsem si tak 20m náskok. Fouká to hodně z boku, tak nějaká účinná spolupráce Kolíkáče s Radkem je nemožná a každý jede za svoje. Nástup mi vzal hodně sil, nadávám si, že jsem nepočkal až trochu blíž před cílem, ale už to nesmím vzdát. Náskok se mi na chvíli trochu snížil, už to vypadalo, že mně sjedou, ale už toho mají taky dost a já jim pomalu zase odjíždím. Kousek před cílem ještě slyším Kolíkáčův výkřik zmaru, prohrál i souboj o čtvrté místo. Byl to ale skvělý závod, díky kluci, doufám, že se všichni zase při závodě sejdeme, nejlépe někde při maratonu při spolupráci, byla by to skvělá skupinka. Největší dík ale patří všem Šlapkám, které se postarali o úklid trasy a hlavně o skvělou atmosféru. Po vyhlášení výsledků jedu ještě přes Řevnice, Mníšek a Dobříš do Pičína, kde se jede Český pohár v silniční cyklistice, ale díky protivětru tam přijíždím tak 5 minut po dojezdu prvních do cíle, takže jsem neviděl, jak si Svorada dojel pro vítězství. Potom přes Hostomice dojíždím z posledních sil domů. Za celý den to dalo 166km a 1850m převýšení. P.S. toto píšu asi 30 hodin po skončení závodu a je u nás bílo. Takže na to, že foukal vítr si nemusíme stěžovat, mohli jsme dopadnout i hůř,