No to byl zase zážitek......! Na letošní PRS jsem se moc těšil. Byla to moje vůbec letošní první příležitost pořádně se projet. Do závodu jsem nastupoval s vědomím velkého kilometrového manka oproti většině borců na startu (letos 450km, max. 65km za den). Sám v sobě jsem se rozhodoval mezi dvěma taktikama, kterýma jsem se chtěl při závodě řídit. První byla PRS odjet sice v tempu, ale žádnou podlahu, druhá zněla od začátku se držet těch nejlepších a zkusit co vydržim. Těsně před startem jsem byl rozhodnut pro tu první. Po vyjetí mezi pole za Kuchařem se ve mě probudila ctižádost, taktiku jsme hbitě změnil na variantu dva a věděl jsem, že pojedu krev. 180 tepů v prvním kole nebyla žádná vyjímka. Po projetí cíle prvního kola jsem tušil, že to nemůžu dlouho vydržet...a taky jsem to dlouho nevydržel. Do druhého jsem už najížděl se 100 metrovou ztrátou na čelo. K mému překvapení jsem brzy zjistil, že jsem neodpadl sám. Zařadil jsem se do skupinky se Šemíkem a Diablem. Celé druhé kolo jsem si nebyl jistý, jestli jsem schopen se s nima udržet. V duchu jsme si říkal: "Sakra někde se ty desítky hodin naběhaných v teniskách musej projevit" a taky že jo, ve třetim kole přišla změna. Tepy se ustálily mezi 150-160 a já v tu chvíli cítil, že na to mám. V jednu chvíli jsem dokonce pojal nápad dostihnout jezdce jedoucí před námi o nějakých 300m, ale kluci vypadali, jako že nejsou pro, tak jsem to vzdal. V těchto chvílích mě ten závod obrovsky bavil, závodili jsme s klukama na každičkym kilometru, střídali se na čele, z kopce jezdili 65 a z každýho z nás bylo cítit, že chce tuhle skupinku vyhrát. Pak přišlo pátý rozhodující kolo. Mezi polema jsme to "fičeli" 17km/h a lišák Diablo už spřádal plány na to jak zajet závěr, možná i Šemík, ale ten zaváhal a my mu ulítli ve sjezdu o několik stovek metrů a už nás do cíle nedostihl. V cílové rovince jsem v sobě nenašel tolik morálněvolných vlastností jako Diablo - jednoduše jsem se nezmáčk - a převálcoval mě jak malýho kluka. Hlavně díky Diablovi a Šemíkovi to byl fantastický závod. I když rozdíl v cíli mezi prvníma a mnou byl opravdu obrovský a výsledný čas není žádný zázrak, jsem se svým výkonem spokojen. Získal jsem pocit, že na své běžecké zimní přípravě mohu cyklisticky stavět viz. pro mě až nepřirozeně nízký průměrný tep 158 a že letošní sezóna by mohla být zase o trošičku lepší....ale hlavně jsem se zase tím kolem moc a moc bavil...díky šlapky!