Příprava na PRS se nevyvedla vůbec tak, jak jsem si představoval. V úterý jsme zmoknul v Kolodějích a od té doby jsem zápasil s nachlazením a stále jsme se přesvědčoval, že to do neděle přejde. Takže kolo jsme vypustil a léčil se čajíky a odpočinkem. V neděli ráno to sice stále ještě není ono, ale tradice závodu, očekávaná účast Šlapek a touha po závodění je silnější, a tak se navlékám do několika vrstev a jedeme společně se Šemíkem pomoci zametat. Tam už Soused s Indurainem makají až se za nima "práší" :-). V Kuchaři je pak Zdeněk, který hrdinně dojel s koštětem v baťohu, Petr s rodinnou už nervózně popojíždí po okruhu v autě, pak přijíždí Igor s Natašou, takže práce jde od ruky a start se rychle blíží. Šlapky opět nezklamaly a přijely v hojném počtu, dokonce i Vítek, Mirek a Radek od Diabla. Množství doprovodných týmů, které vše dokumentuje, takže start je málem jak na TdF. Do závodu nevstupuji s žádným ambicemi, přece jenom to nachlazení je stále ve mně a nechci se úplně zmrtvit, a tak mi vyhovuje počáteční klidnější tempo, které bohužel nevydrží dlouho a po jednom okruhu je jasno, odpadl jsem od vedoucí trojice na tepu 187 a tak čekám, kdo se přiřítí za mnou, a on to Radek s Hynaultem. Škoda jen, že je neuvisela další silná trojice Soused, Diablo a Šemík, možná by jsme v šesti jeli ještě lépe. Překvapením je Mirek, který nám odjel s Vyhupem a Vítkem, v duchu si stále říkám, to není možný aby to s nima obkroužil až do cíle. A taky že jo, po dalším kole už jedeme ve čtyřech, pěkně střídáme, Hynault jede jako dobře namazaný stroj, je radost ho pozorovat s jakou elegancí šlape, bohužel do posledního okruhu mu naskočila trochu díra, kterou už v protivětru není schopen sjet, a tak o 3.místo si to rozdáme jen ve třech. Mirek za Tachlovicemi nastoupí, zase mu nevěřím :-), že by to mohl udržet až do cíle, s Radkem střídáme a metr po metru ho dotahujeme, když zbývá asi posledních 5 metrů, tak Mirek znovu zabere a najednou nejsou síly, totálně jsem vytuhl a ztratil morál někoho sjíždět, a srabácky dojíždím do cíle ... Závěrem chci poděkovat všem co přijeli a pomáhali zametat, všem doprovodným týmům za povzbuzování a za skvělé fotky, gratuluji Vítkovi k obhájení trofeje, ale jsem rád, že se závodilo nejenom na špici, ale líté souboje se sváděly i na chvostu závodního pole. A třeba že Indurain a Adam ujeli cely závod vlastně na samotku v tom větru to chce taky vyzdvihnout. Příští rok to bude chtít datumově posunout před ostatní závody, aby se to nekrylo s jinými akcemi a měli šanci se zúčastnit opravdu všechny Šlapky a dostáli jsme názvu "První šlápnutí".