Na startu se stavím do druhé vlny a čekám na start.Bohužel po startu než ti amatéři přede mnou nacvakli a trochu se to hnulo,tak je pole nataženo jako had a při průjezdu startovní branou vidím,že čelo balíku je už dole u kulaťáku.Mačkám se jak blázen a sjíždím jednoho odpadlíka za druhým.Bohužel se pole trhá a vytváří se skupinky odpadlíku,které vždy když dojedu a chvíli táhnu zjistím,že nikomu se nechce na špici a jen se vezou,tak se opírám do pedálů a trhám se od nich a stíhám další skupinku.Tak to pokračovalo asi na 18 km,kdy se odpoutávám asi už od čtvrté skupinky a vidím že hlavní pole zmizelo ze zorného pole a přede mnou už nikdo,tak svěšuji nohy a vyždímán jak hadr se nechávám pohltit první skupinkou,která mě dojela.Přeci jenom je přede mnou ještě přes dvěstětřicet kilometrů.Skupinka moc nejede a tak se vzdávám naděje že bychom mohli ještě někoho sjet.Skupina je celkem vyrovnaná a vydrží pohromadě až pod Šimanov a následný Javorník,ale mírný kopec za Javorníkem se pro mě stává osudným.Ano opět jsem neodolal a přijal vyzvání k tanci od křečové víly.Zastavuji abych protáhl nohu a skupinka mi navždy mizí.Dalších asi deset kilometrů jedu na samotku,než mě dojela skupinka,kde rozpoznávám Radima Skálu.Bohužel pocit nadšení s této skupinky mi bere výjezd na Horskou Kvildu,kde opětovný zákus pro mě znamená ukončení účasti v této skupince.Přede mnou ještě neuvěřitelná porce kilometrů a já hledám morální sílu pokračovat v závodě.Každou chvíli zastavuji a zbavuji se křečí protahováním nohou.Jestli dojet Železného dědka bylo o tedy morálu,kde mě čekalo s křeči dojet nějakých 40 km,tak vlastně nevím jaká síla mě tady na Králi dokázala přesvědčit abych jel a bojoval dál.Dávám si proto cíl,pokusit se dát to pod deset hodin a přizpůsobím tomu další účinkování v závodu.Točit lehké převody a nesnažit se hákovat skupinky a už vůbec ne s nimi vyjet nějaký kopec.Jakýkoli těžší převod či silnější opření do pedálů znamená opětovný zákus.Naštěstí ta nejtěžší stoupání mám za sebou a tak se daří točit i v následných kopcích krom jednoho,který se ještě zvednul nad dvouciferní procentní hodnotu,že jsem musel jít i chvíli pěšky,abych zabránil zákusu.Už mi je jedno za jak dlouho to ujedu,hlavní prioritou je to dojet.Hrozný pocit cítit,že nohy mají sil na rozdávání,ale jejich potencionál nemohu využít.Tepy mi nepřelítnou hranici 150 a jedu to v tempu jarní objemovky.Prakticky od Zdíkova,nějakých 130km jedu na samotku.Sem tam se z nějakým korálkem svezu,ale jen krátce.Má to přeci jenom jednu výhodu jet to sám a v klidu.Na každým bufetu se v klidu najím a napiji,protáhnu si křeči stažené svaly a vyčůrám se když se mi zrovna chce.Jinak si toho moc už nepamatuji,jen křeče,zimu a déšť.Do cíle dojíždím zmrzlý,že nedokáži zastavit třesavku,ale kupodivu čerstvý.Trať byla bezchybně značená,že ani jednou jsem nemusel pochybovat,že jedu špatně.Byly i čipové průjezdný kontroly,což zabránilo podvodníčkům se zkracováním tratě a za to jsem rád,protože jsem vyslechl pár lidí co s tímto úmyslem nastupovali na trať.

Shrnutí: Startovat z druhé vlny je draka.

Beru to jako velikou výhru nad sebou samým,že jsem to dojel.

Nakonec to vyšlo a dal jsem to pod deset hodin

Kdybych na bufetech netrávil kolem 5-6minut mohl být čas tak o čtvrt hoďky lepší a
příští rok bych byl v první vlně.O 4 místa mi to uteklo.