Letošního Krále jsem měl tak nějak „na háku“. Přihlašoval jsem se až v srpnu, ubytování vzdal, takže jsme dali budíček na třetí ráno a v půl šesté už byli v ZŠ u prezentace. Obloha zlověstně černá a vypadá, že chcát začne možná ještě dřív, než ve 13-14hod, jak předpovídali na yr.no. Teplota ideál na krátký-krátký, ale co bude nahoře? Vestu nechám v autě, budu tvrďák! Na startu potkám Petra s Terez – jedou jako mechaničák a můžou mi podat bidon. Tak super! Úvod je docela „vostrej“, páč hnedka na hlavní za to pár lidí bere a už se borci chválí mezi sebou – viděls, jsem byl v úniku. I Diablo najíždí do jedné zatáčky levou stranou přes všechny. Čekám na stoupání k Chlístovu, nechávám pilu, jdu zleva, dobrý, nejede se hrana, už jsem v přední lajně, 53/21 furt a v tom nástup někoho z Kolokrámu, za ním dva další, na to už nemám, nechci se zrakvit, i tak jedu kousek před balíkem na čtvrtém fleku. Úvod je samej štěřčíček, kterého je teda hafo a Dudek z Kolokrámu už slyší psss … Krátká stojka na Tržek, jsem kolem 30tého fleku, pak ostrá levá, horizont, Karel Prager se chce napít, ale najíždí na hrbol, ten jej nemilosrdně posílá k zemi těsně přede mne. Jen tak tak se borci ze šlapek vyhýbáme. Fuj, to byl pohled - takhle ve třicítce najednou 5m přede mnou Kapr na zemi. Chvilku oraz, pak sjezd, koleje a známý Velhartičák, podle Šumaváku teda Maloničák, ale to je fuk, prostě 1,3km stěna rovně v lese. Vepředu kecaj Sparťani, jedou svižně, já si najíždím před ně a na 39/21 trošku přitvrdím muziku, abych zredukoval množství lidí v balíku. Myslím, že se to celkem povedlo, i když na horizontu jsem už dával „třiadvácu“ a tepově se pohyboval na dnešním maximu kolem 170-175. Asi nevyspání, únava z vedra, nevím, nešlo to vůbec výš.
Sjezdík, propadám se, letí se sedmdesátkou. Hnedka stoupák na Zámyšl, kde se rozhodne o tom, kdo bude mít nárok svézt se do Sušice. Říkal jsem si musíš, musíš tam bejt! Kolem mě Jirus, borci z SOS, Indián, není tady Míra Zbuzek ani Kolík, bolí to kurevsky, po vyprášení se v úvodu mám místama fakt problém a to se jede „jen ke dvaceti“. Uf, přežil jsem to, ve sjezdu se prosejvám na úplný chvost, musím si pomoct krátkou stíhačkou, ale jsem tady, jsem v balíku kde je tak 45lidí, stačí aby nás zezadu nesjeli a budu spokojen, nějak dobře odpadnout a vydržet do cíle v grupě!
Hartmanice, sjíždíme uprchlíky, naštěstí se do kopce moc nejelo, o to víc se ale mastí dolů, Koš v padesátce očůrává škarpu, dole se řítím 83km/h, i tak jsem zase na chvostu … Koš se musí ještě dochc*t. Pak se situace zklidnila, mohli jsme se napít, dal jsem suk, pokecali jsme s Lukášem ze SOS, pohodička takhle v háku na 120tepech. Sušice, přežiju kostky, zezadu dolít Dudek a říká, že je prošitej jak deka. Já okupuju pořád ocas balíku, jsem takovej zatáhlej, tepy nízko, nemá to šťávu, na bufetu čapnu banán, tachák už hlásí 60km a blíží se Šimánov, kde hnedka couvám dozadu. Připadám si úplně marnej, čelo mizí jako by jeli na motorkách, vzadu se nás plácá asi 15. Štěrk ve vsi je málem pár lidem osudným, už tam driftujou do trávy, co stíhám při pohledu vzad spatřit. Prudký úsek na kašpara 39/26 asi 11km/h, přede mnou je Jirus, Robert Kleiner, po defetku navrátivší se mlaďoch z Kolokrámu. Sjíždíme se v rovinaté pasáži, sjezd do Nezdic jedu opatrně, jsem si vědom té kruté levé, kterou pár lidí tradičně nedobrzďuje …
Čelo není moc daleko, ale sjet se to nedá, kor když následuje hnedka Javorník. Ve škarpě stojí Bouška a dává svoje kolo lídrovi z Alltrainingu Petru Novákovi. Jedu si takhle ve skupině s Robertem, SOSáky, říkám dobrý a najednou zleva Petr z „trénuj chytře“, naložíno a evidentně hodlá sjet čelo, aby zachytil případné nástupy. Neváhám, přiložím, vystartuju za ním, dám 53/19 co má on, tepy vzlétnou dnes naposled ke 170, z poklidné jízdy se řítíme třicítkou >:-) , před sebou hypnotizuji zadní kolo a chci umřít. Ale pohled, jak rychle se blížíme top 25, je tak mocný, že jdu ze sedla, v prudším úseku už dám 53/21 a když dolítneme čelo, tak jen zezadu řeknu Petrovi – tak dík, on jde rovnou dopředu a já během 30sec umírám vzadu … Balík se po centimetru vzdaluje, mám 39/19, nejde to v sedle ani ze sedla, ale byl to hezký pocit – na Javorníku s čelem! Čekám, že mě zezadu sjede moje původní grupa, ale jsem stále ve vakuu, kousíček za top 25! Předjíždí mě Petrovo Subaru, Terez povzbuzuje z okýnka, jen říkám, že jsem v pr* a šlapu dál. Odpadá Kapr, jsou tam lidi z Kolokrámu + 3další, nejsou moc daleko, na rovinatější pasáži dám 17ku, bolí to, ale v 880m n.m. jsem za nima v háku! Trpím, vím, že tohle bylo přes hranu, leje ze mě i při 14C. Prolétneme kostky na vrcholu a spouštíme se rozumně dolů, pak magnet nad Kašperky, kde se nějak protočíme, ale borci z Kolokrámu jsou asi zdeptáni tím, že jim odjelo čelo, takže se nejede zrovna hrana. Dobře, sním Pikao, napiju se a zmobilizuji síly na Zhůří. Najedeme do královského kopce, Kapra upozorním, že s tou velkou to nejni dobrej nápad. Stoupáme docela v klidu, já 150-155tepů! Vzadu jeden Kolokrámník, asi se po defektu vyšil a stejně to nesjel. Ptám se, koho maj na čele a kde je Svoboďák. Říha si v klídku točí s náma, Kuba je prej ve Slovinsku někde na UCI 1.1, Kapr má na Svojších manželku, odjíždí nám nějací dva vrchaři, necháváme je být, šmrdláme 39/21, kecačka, super, třeba zůstanu v téhle skupince! Petrovi házím flašku, ať mi ji dolije, super! Ve ¾ stoupání se přiřítí Robert group se SOSáky. Je nás asi 15, nahoře lehce přitvrdím muziku na 160-165tepů, občas dám i 39/23, horizont k prémii ale 53/21, čapnu bidon od Petra a mažeme k bufetu, kde k mému údivu všici staví! Super, šátečky + rohlík do dresu, vymočit se a v družném rozhovoru dál, už bez Kolokrámníků, kteří to zabalili a nejspíš zalezli do doprovodného kombíku. Super, že jsou tady docela normální lidi - jede se v klidu, kecáme. Je nějakých 12C, fouká studeně, naštěstí neprší! Vystoupáme k Churáňovu a za penzionem Katky Neumannové jeden z CFC Kladno bere levou serpentínu rovně a vydá se prozkoumat, jestli rostou houby. Nejlepší sjezdař je Robert Kleinerem a ve Zdíkově nenápadně odjíždí. Asi zjistil, že jedem málo wattů a přestalo ho to bavit. Máme za sebou polovinu trati, říkám si – ať je prdel, jdu po něm a za povzbuzování Petra s Terez ho docvaknu. Ohlídnu se, za mým pláštěm je Kapr. Přece si nemůže nechat odjet soupeře, že jo. Ostatní rezignují. Robert roztáčí svoje Zippy, když jde ze sedla, tak mě to kurevsky bolí i na mých „spacích“ 155tepech. Kapr si taky dává, moc červeňákovi z BMC nestřídáme, teprve když drobet povolí. Sjíždíme jednoho týpka, ale moc dlouho se neudrží. Kopec nemá konce, občas už zvažuji, že si vystoupím, ale nějak se kousnu a jsem s nima! Nové Hutě, furt umírám, je kosa, dám endurošneka a snažím se tahat aspoň ve stoupání, prim hraje jednoznačně Robert.
Kvilda, když si Robert stoupne, tak máme co dělat, Kapr si evidentně taky dává, ve sjezdech se na špici moc nevyskytuji, protože jenom brzdím oba rakeťáky. Jelikož se teplota pohybuje pořád okolo 11C a lehce fouká, tak slušně mrzneme. Pořád se to nechá, ale do cíle je hodně daleko! Spadáme do Srní, na bufetu vidím známou tekutinu v kelímku – to je rum? Jo. Exnu ho do sebe – taky dobrý, zamumlám a vezmu si šátečky + rohlíky. Kapr tu má manželku, Robertovi se od doprovodu nepodařilo vzít pití, tak staví se mnou. Pak chviličku počkáme na Kapra a zas valíme. Já hnedka rozdejchám rum v brdkách „na velkou“. Prášilské kostky, fuj hnus, přežívám s úplně vyklepanýma chodidlama. Hák nás borec s Pinarello Dogma a elektronickou Durou. Naštěstí v hupu odpad a my valili ve trojce zas dál. Je mi čím dál tím větší zima, tepy se drží povážlivě nízko. Sice mi nedochází, ale stává se ze mě takovej línější dízl. Na Nových hutích už mrholí, 11C, fouká proti, docela rychta. Robert si dává Colu, snažím se v rámci možností tahat a jednou už musím shodit na malou, páč ten brdek byl ňáko větší. Čekám, že by tu mohl stát tatík, ale nic, asi zůstal v Klatovech. Opatrně sjedu do Rudy, Robert se to snažil roztočit, ale my jsme na jeho tempo neměli. Špičák, jen ať tu nezůstanu! Dám si Princezku, mrholí, kosa, v kopci do 150tepů, 39/21, 23 – naštěstí oba mí spolubojovníci na tom nejsou o nic lépe a ve třech točíme i poslední esíčko, kde je tatík a hlásí ztrátu 29minut. Vida, to není marný! Fičák do Nýrska s respektem, Robert to rozjíždí až dole. Já říkám, že se na mokru bojím a do kolotoče se nezapojuji. Odbočujeme doprava, leje fest, stoupáme k poslednímu bufetu, který projíždíme. Chci se zahřát, tak jedu kopec ze sedla v rámci možností a chvilku odpárávám Kapra i Roberta! Následuje vykřičníkový sjezd, jedeme fakt opatrně, snažím se brzdit v místech pod stromy, kde je sucho. Nebylo to až tak hrozné, šlo jet rychleji, ale přece se na 230km nezrakvím. Už čtu ceduli Běšiny 6km doleva. Jupí, jen kdyby nás regulovčíci nehnali doprava … To už čekám, že trať bude delší než 253km. Leje, klendra i tady dole pod Šumavou. Podle Astralova popisu chybí ještě jeden kopec, to potěš. V táhlém stoupání najednou odpadá Robert, na což mě upozorňuje až Kapr. Co teď? Jedeme relativně v klidu, já tepu 130 a v lijáku se mi nechce zrovna uměle prodlužovat nutnou dobu na trati. Robert by si určitě zasloužil dojet s námi a první z nás, ale cyklistika je krutá, bohužel odpadl na poslední brdku. Kapr nevypadá úplně nejlíp a říká, že mi nemůže odpovídat. To já bych si i pokecal, na 130-145tepů mi to jde dobře. Už se mi nechce ani pít, vidím se v cíli, ale je tady ještě asi 100m dlouhý hup, kde jedeme 11km/h ze sedla. Kapr chytil pár metrů díru, projíždíme čipovou kontrolou a já na něj počkám. Chce stáhnout vláček asi z krátké, ale nejde to, i když dře 53/11,12. Já mám díru, bojím se, on na mě kolegiálně čeká. Dík, ale v háku, když mi stříká všechen ten bordel ze silnice do držky to žádná výhra není. Fouká bok/do zad, takže to aspoň odsejpá. Občas prostřídám. Cedule cíl 5km, jsem fakt na hraně se silami, zmrzlej, voda mě doráží. Klatovy, kulaťák, hlavně nespadnout. Poslední kilák, gratulujeme si k absolvování Krále a domlouváme se na společném průjezdu – 8hod 16minut 13sec. Jdu močit, pak se převlíkám, beru bundu a odeberu se do jídelny. Klepu se zimou, bosé nohy v sandálech + šortky a promočená bunda moc nehřejou. Mám co dělat, abych se trefil lžící do huby a snědl rizoto. Birella vezmu tátovi, studené pití fakt nechci. Vzhledem k počasí hnedka mizíme. V autě zatopit a v neutuchajícím lijáku dom. 23.místo je moje nejlepší umístění, to bych před startem fakt nečekal, maximální spokojenost! Tepový průběh je fakt zvláštní a jasně dokazuje, že měřit tep je strašně nepřesné! Garmin - KŠ 2011