Po desáté na startu Krále (1x 160km, 9x 250km) Už po startu na hlavní silnici na Sušici se docela jede a stojí mně dost sil dostat se až úplně dopředu. Na odbočce na Chlístov se vlevo dělá místo a já tak mám možnost dostat se úplně na čelo a „tvořit závod“ :-) Jak tak tedy chvíli blbneme ještě s Diablem za policejním autem a tvoříme ten závod, tak koukám na tepák a tam 181, bohužel akorát začíná stoupání na Chlístov. Jsem vpravo, fouká zprava, není se kam schovat a tak couvám balíkem dozadu. A jak tak couvám a couvám, tak nejednou koukám, že už balíkem necouvám a jedu sám :-) Tak to mně před závodem nenapadalo ani v nejhorších scénářích. Čekal jsem všechno, defekt, pád, ale že se budu pakovat už tady, tak to ani omylem.
Dojíždí mně pár lidí, sjezd do Chlístova, tam balík 200m před námi a začíná další kopec na Tržek. Skupině odjíždím, občas někoho předjedu, ale nahoře jsem opět sám. Za myší dírou se tedy nechávám dojet skupinou za mnou a vezu se pod Velhartičák. V kopci zase odjíždím, nahoře ještě vidím balík a Kolíkáče na chvostu, sjezd kolem Velhartic solo, nikoho nevidím před sebou ani za sebou, to jsem tu niky nezažil. Na Zámyšl pak opět pár lidí předjíždím, sjezd zase sám a až pod kopcem mně dojíždí dvojice, zapojuju se do střídání a dojíždíme ještě jednoho. Na Hartmanice tedy točíme ve čtyřech, za Sušicí ale už pouze tři. Dlouho nás v úseku k Šimanovu točí kamera, tak se předvádíme a docela i v háku za autem Film Pro jedeme. Pak už je tu Šimanov. Stojka slušná, ale mně už nepřekvapí, nejedu tu prvně. Nahoře už jsme ale jenom dva s Honzou Smahou, třetí do party si údajně ustal na tom štěrku ve vesnici :-(
Další „brdek“ byl Javorník. Krásný hákový kopec, ve skupině to tu musí letět, ale bohužel to celé táhnu sám. Sjedeme dolů, pořád sami dva, jsem v depresi, čekám, že za mnou je to roztrhané na cucky a už nás nikdo nedojede ani my nikoho a budem to muset jet ve dvou až do cíle. Proto mně hodně překvapuje, že se za námi v dáli objevuje snad 25 členná grupa. Takže svěšujeme nohy, svačíme, šetříme síly a čekáme. Moc jsem si ale neodpočal a je tu Zhůří. 550m výškových nahoru. Tempa se ujímá skvěle jedoucí Tomáš Bartoš, jedu s ním, skupina se trhá a nahoře jsme jenom čtyři a tak dojíždíme na bufet na Horskou Kvildu. Ještě čekáme na pár lidí a jedeme ve zredukované setavě dál. Občas někdo odpadá a někoho dojíždíme, jede se vcelku slušné tempo a přes Kvildu, Modravu až na Srní se ani nic neděje. Na moment zastávka na bufetu a pokračujeme.
Kostky za Prášilama zdolávám bez větších problémů, jedu to po krajnici v písečku, když tam zrovne je, je to tak lepší. Pak dojíždíme Lenku Sýkorovou, Hanku Doležalovou , Léňu a ještě jednoho a za počínajícího deště sjíždíme do Železné Rudy. V následném kopci na Špičák už toho ale začínám mít dost, leje už slušně a držet se skupiny už hodně bolí. Přežil jsem a jdeme do adrenalinového zážitku, do sjezdu k Nýrsku. Vepředu jede Lenka Sýkorová, leje pořádně a jí je to jedno, valí to z toho kopce neskutečně. Dole se s pár lidma zase sjíždíme, ale možná polovina skupiny včetně Hanky zůstala ve sjezdu za námi. Poslední bufet míjíme bez zastavení, je zima a to už bych se asi nerozjel. Předposlední kopec na Blata už je hodně na morál, hned dole chytám křeč do stehna, naštěstí jsem to rozhýbal, tempo jede parádně Léňa a já trpím. Ale uvisel jsem.
Zase sjezd dolů v lijáku, zase vepředu exceluje Lenka, před jednou zatáčkou zbytečně moc přibržďuju a pod kopcem mám ztrátu ještě s jedním asi 10s na skupinu. Ta ale letí, bohužel zásluhou Léni, ten se hlavně stará o tempo, v tu chvíli ho nenávidím a v duchu mu dávám nepěkná jména :-) ,ve Strážově už na chvíli rezignuju, ale po dvou kilometrech se ještě s kolegou zpátky přisáváme zpět, bohužel zrovna na začátku posledního kopce. Opět chytám křeč do stehna, ale jízdou ve stoje ji zaháním a modlím se, abych uvisel, odpadnout tady, to by hodně mrzelo. Vydržel jsem se štěstím a tak v sedmi lidech se točíme a letíme do Klatov. Furt leje, silnice plná vody, jet v těsném háku je fakt zážitek. 17km to trvalo, ale jsme v Klatovech. Na spurta už nemám, jsem mrtvej a rád, že projíždím cílem.
Drama ovšem nekončí. Jak slezu z kola, začínám se nekontrolovatelně třást zimou. To jsem nezažil, nemůžu ani jít, nasedám na kolo, 200m se ještě dopravuju k autu, klíče sice mám, ale suché oblečení ne. Jsme blbci, nic jsme si nevzali s tím, že to v cyklistickém dojedeme do kempu a až tam se vysprchujeme a převlíkneme. Takže beru deku co dáváme mezi kola, je od šmíru, ale to je mi úplně jedno. 15 minut stojím venku třesoucí se pod dekou neschopen rozebrat kolo a dát ho do auta, pak lezu do auta i já a další asi hodinu musím čekat na kluky. Zážitek, není ani síla dojít si do stánku pro čaj a klobásu. Kluci naštěstí dojíždí v čase 10:22, pak okamžitě do kempu, tam sprcha, káva, bábovka a hned bylo na světě krásně :-) Zpátky do Klatov vrátit čipy, sníst gulášek a do kulturáku probrat Krále s ostatníma a popít trochu chmelového moku :-) Vše se v dobré obrátilo. Ikdyž jsem v závěru závodu asi pětkrát končil kariéru, tak se do Klatov za rok určitě vrátíme.
Co výsledek? 67.flíček nic moc (před rokem a před dvěma vždy 48.) ale průměr 28,5km/h celkem jde, jedině 2009 jsem jel o kilometr rychleji, to jsem ale vydržel 60km v balíku, ten úvod byl lehčí. Takže asi jsem zajel to, na co v součastnosti mám, žádný zázrak ale ani propadák.