1, Jak hodnotíš sezónu 2010?
Pro mě asi nej sezóna, co jsem kdy absolvoval, podařilo se navázat na konec sezóny 2009, chytnout rytmus 2x v týdnu Koloděje a o víkendu závod, vyhýbaly se mě zdravotní komplikace, vznášel jsem se na opojné cyklistické vlně, to vše vydrželo až do konce srpna, kdy mě královsky sejmul Král Šumavy a září jsem, i díky dovolené, musel totálně vypustit, dokonce jsem ani na kolo nevlezl a zapsal si do deníčku 0 km :-(. V říjnu jsme se ještě pokoušel naskočit zpět, což se už samozřejmě nepodařilo, a tak spíše meta 10 000 km za rok se stala mojí motivací a já se jen vozil. Ale i přes výkonnostně černý konec sezóny, musím rok 2010 osobně hodnotit velmi pozitivně. Ale začněme hezky popořádku.
Do zimní přípravy jsem poprvé vložil běh, který mě udržoval v normální váze a hlavně nadchnul v tom, že člověk to má rychle za sebou, neřeší světlo či tmu, v mžiku je oblečen a svlečen, nemusí mazat řetěz, umývat sůl, měnit brzdové špalky apod.... A proto děkuji běhnám, hlavně Kocourovi, že jste mě dokázali tolikrát vyhecovat a za každého počasí jsme dokázali protáhnout nožky. Díky sněhové nadílce jsem oprášil i historické běžky Artis a několikrát jsme je provětrali v umrzlé stopě nejenom v Milíčovském lese, ale i na Strahově či u Kapra v Sojovicích.
Ale kolo je kolo, Nový rok v Praze mě přitáhl ke kultovní vyjížďce na Cukrák, ve sněhu jsem si zablbl i na MTB, ale díky tuhé zimě se moc silničních kilometrů v lednu nenajelo, únor už byl lepší, pár Polabských 100veček padlo a v březnu pak přišla asi již tradiční akce Prosek-Hrubý Jeseník-Prosek, kde jsme se sešli v mohutné sestavě, všichni nadržení na první závody, cesta nazpět v protivětru a v pomoci Konrádovi mě nechutně odrovnala a já byl 2 dny na odpis a s hrůzou hleděl k dalšímu víkendu, kdy byl naplánován Ještěd. Ale nakonec to byla akce snů, která mě nakopla do jarního bláznění, heslo „A na to se napijem!“ mě ještě teď zní v uších :-). Nálada z Ještědu pokračovala třeba i na švihu za jazykovými skvosty směrem na Zbraslavice, byly to prostě akce, kdy se člověk může svézt bok po boku s rakeťáky typu Kapr, pokecat s nimi a užít si skupinové cyklistiky. Ani nevím proč, ale v lijáku jsem se vypravil na Jarní časovku Bášť, asi kvůli té orange partě, kterou jsem chtěl vidět zase pohromadě, 20 Šlapek se jen tak nesejde. Začaly Koloděje, které letos vstaly z popela, účasti kolem 20 kousků nebyly výjimkou, a mě se podařilo skákat v tom opojném rytmu ÚT a ČT od kostela a o víkendu závod. A k tomu ještě navíc někdy vybyl čas jen na vytočení nohou, tudíž kilometry vesele a bezbolestně naskakovaly. Na Prvním šlápnutí jsem jel nějak ustrašeně, přece jenom první závod v sezóně ve velkém balíku, chyběla větší odvaha se probojovat do předních linií a tak mi to zákonitě ujelo :-(. Sázavák to byla oslava Posázaví, poprvé s říčanským ředitelem Fandou v balíku a před Sázavou dokonce na špici, kdy táhneme ty nabušený zvířata středočeské amatérské cyklistiky, na to se nezapomíná. Dojetřice byly sice nad moje síly, ale pak až do cíle s vrchním directorem Endurainingu a dokonce kvalitní spurt, ale tam mi to sedí, z toho kopce před Úvaly, to je krása. Větrná DA-BA Prosenice mě oddělila od čela hned po prvním kopci, ale nakonec jsem dojel s Technikem a Léňou a Kajmanovi jsme rozjížděli spurt. A přišel další závod „náš“ Šlap okolo Slap, kde jsem si znovu užíval pocit jet v grupě s orange, bohužel závěr se nepovedl, do cíle jsme se spíše zkřečovaně doplazil, než dojel. Další DA-BA hromaďák v Kamýku nad Vltavou jsem bral jako dobrou přípravu na jeden z prvních vrcholů sezóny Mamut Tour. I když to spojení vrchol sezóny je hodně ošidné, v mém případě si až zpětně, většinou v této anketě, ujasňuji, co bylo vlastně vrcholem :-). A Mamut můžu říci, že jedním z vrcholů byl, průměr přes 31km/h., celý závod s týmovým spolubojovníkem RiCem, toho si člověk musí vážit. A navíc i setkání s mimopražskými Šlapkami, to dodává maratonům zvláštní příchuť. Stále se dařilo držet víkendový závodní rytmus i díky dalšímu závodu DA-BA Klučenice, kde jsme se pěkně svezli hlavně s Roškym a Mirkem, konkurence moc nebyla a tak jsme i chvílemi tvořili závod :-). A pak přišly legendami opředené Praha-Doksy, letos trochu upravená trasa bez Řepína, ale za to s Hostínem, kde jsem odpojen od čela, ale pak se utvořila sympatická grupa i se zvučnými jmény typu Eda Pinkava či Venca Cafourek, ale hlavně i s Léňou, Bobkem a Roškym. Cílový spurt mi po mnoha letech konečně vychází a vyhrávám tuto skupiny, možná jeden další z vrchůlků sezóny. Polabská rovina aneb Sojovice-Mečeříž mi přinesla další zdolanou metu, uvisel jsem balík až do cíle a málem 100km jsme proletěli 40km/h. A série 53x11 měla pokračovaní, v pekelném vedru jsme zdolávali procenta sklonu na Sudety Tour, tam jsem bohužel moc nenašel stejně naladěného týmového soukmenovce, i když v úplném závěru se podařilo dojet Dreamera a spolu to domlátit na Bišík. V týdnu při vytočení nohou nás napadla hříšná myšlenka, zopakovat po letech Zlaťák a vyklubala se z toho další nezapomenutelná událost. A přišel Rampušák, byl jsem hodně natěšený, ale můj předzávodní zdravotní stav byl tragický, v pátek ráno jsem prodával startovné, a loučil se se Šerlichem a jinými lahůdkami. Nakonec ale usedám ke Quitovi do auta a na jeho popud praktikuji česnekovou léčbu, která mě zázračně dává do kupy a já si Rampa užívám s Olinem a Mirkem a dokonce i půlnoční finále s Icemanem v Herolticích. Pak jsem si zavzpomínal na Vysočinu při akci Žlebský Zubr, kde jsem pěkně vyhnil již při prvním stoupání na Seč, v dalším příjemném závodě Za pěnivou důvou jsem zase prokaučoval začátek, když se začalo jet již od prvních kilometrů oproti minulému roku. Beskyd Tour byl ve znamení tropického vedra, ale mě to po letech trápení letos sedlo a vlastně celou dobu po boku s Dreamerem a částečně i s Olinem jsme se úspěšně plazili po té vyprahlé Sahaře :-). Pak Kapr objevil příjemnou akci Velká cena Holých Vrchů, ale to už veškerá pozornost směřovala ke Krušnotonu. Asi nikdo ráno netušil, když jsme stáli v provazích vody na startu, že stejné provazy nás budou smáčet dalších 9 hodin. UAC podnik Kolem Posázaví mi konečně neuniknul a já skoro domací trasu si užil v luxusní společnosti za podpory Vyhupa, který podával bidony. Doubrava Vysočina Tour mi přinesla parádní zážitek, když jsme s Kaprem šli do úniku a pak již přišlo jeho veličenstvo Král Šumavy. Mě přivítal již po jedenácté v řadě, ale částečně i zdravotní problémy mě nedovolili zkusit hákovat Dreamera s Kaprem, kteří se pěkně dlouho sklouzli s čelem. Ale naše grupa s Léňou a Mirkem se nakonec ukázala jako velmi bojovná, dokázali jsme se vejít pod 9 hodin, a hlavně výkon dříče Léni mi nadlouho zůstane v paměti. Pak jsem se odmlčel, teplota, rýma, dutiny, možná i dozvuky z Krušnotona, které dorazil Král, do toho i dovolená a najednou z toho byla zářijová „nula“. Dál už to bylo jen o dopování se před zimou, užít si balíku a hromadných závodů. Naštěstí nějaký základ z celého roku zůstal a umožnil mi Halounské okruhy, Poslední šlápnutí a Po stopách POS se ctí ustát...
2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2010?
Nejkrásnějším zážitkem byla vlastně celá tato sezóna, každý závod, každá vyjížďka, kde vidím orange heroes a můžu se svézt s nimi ve skupince. Z těch velkých momentů musím vypíchnout jarní švihy s Kaprem, ať už na Ještěd a nebo za jazykovými skvosty s heslem „A na to se napijem!“; tiskovku po Rampovi, kterou jsme s Icemanem dotáhli až do finále; na Beskydu, když jsme sjížděli do kempu jsme s Lacem v ukrutném lijáku, který přišel po tom tropickém dni, zalezli pod košatý strom, který nás ukryl před potoky vody a mi v objetí koukali na ty beskydské velikány a užívali si cílové pohody anebo vařící sprcha po Krušnotonu, kdy jsem tam stál snad 15 minut bez hnutí a nebo … safra zase toho bylo hodně a hodně. A i malým zázrakem je, že ta naše „sociální síť“ s názvem „Vinohradské Šlapky“ stále funguje, lidé sice odcházejí a přicházejí, odmlčují se a zase se ozývají, ale dokážeme stále udržovat to fluidum, která přináší radost a sílu do běžného života. Aspoň já to tak stále cítím a bez Šlapek si již běh svého života nedokáži představit, díky!
3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2010?
Nejhorší zážitek mám asi z pátku před Rampušákem, když mě nebylo úplně nejlépe a obdobně se to vyvíjelo i před Králem, který mě ale navíc dorazil zdravotně a já pak celé září abstinoval od kola. Není mi ani dobře z těch pádů, o kterých okolo sebe slyším, asi nejvíce mě bylo líto zranění RiCe, měl to skvěle rozjeté a po Mamutovi jsem se těšil na společné maratony ve skupině B…
4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2010?
„A na to se napijem!“ – Hurá na Ještěd
„Padám podobně jako na maratonech na nejbližší travnatý úsek jak
\">hruška a jsem rád, že žiju!“ – Léňa – Hurá na Ještěd
„V pátek večer na prezenci jsem zaslechl názor, že by v Krušných horách mohl zítra někdo zavřít kohoutek. Kohoutek tam vůbec nebyl, natož aby ho někdo přivíral. To na okraj k počasí. Kdo tam byl, nemusí nic číst. Kdo nebyl, tak jednou až bude celosvětová povodeň, nebudou auta a bude se jezdit jen na kole, má smůlu - nebude mít natrénováno.“– Malina – Krušnoton
5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2010?
Z fotek jsem rád, že jsme založili šlapkovskou fotogalerii foto, kde může kdokoliv ze členů přidat foto v kvalitním rozlišení. Fotek bylo mraky, většinou ty nej se staly i fotkami týdne…
Mě se líbí třeba takový Kapr v rouše beránčím nebo když jsme v oranžové sestavě táhli Sázaváka nebo
\">Šemík ve stoupání na Zlaťák nebo …
6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2010?
Reportů nebylo tolik jako v minulých letech, což mě osobně mrzí, ale i tak jsme se nenudili a bylo co „číst“. Jsem rád, že vyplavali na povrch i další repotéři jako je Kocour či Kajman, Léňa potvrzoval svoji nejenom cyklistickou aktivitu, prostě si rád počtu cokoliv zajímavého, co se zjeví na našem webu. Protože bez reportů by web nežil … a jaký byl nejlepší? Dlouho jsem vybíral, je to hodně těžké, vybral jsem nakonec tři, které mi utkvěly v paměti:
Kocour – Sázaváku - Sázaváku, vydržel jsem jízdu v háku! :: Iceman – Ještěd aneb Pánové děkuji! :: Kajman - Poselství od protinožců
7, Jak probíhá zimní příprava?
Prosinec Běhny, zkouším i pár závodů a od ledna bych chtěl začít brázdit na zimáku Polabí, i když ta zima začala pěkně krutě, tak doufám, že se co nejdříve vyřádí. Prvním postupným cílem je přežít březnový Hrubý Jeseník a Ještěd, tzn. najezdit toliko hodin, aby mě to úplně nesejmulo, a pak nějaké jazykové skvosty, a to už se budou blížit Koloděje a …
8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2011?
Chtěl bych si užít do sytosti poslední sezónu v mladících, od roku 2012 totiž už budu kopat za dědky, vyhnout se zraněním, nemocem, virózám, rýmičkám a kašílkům, a užívat si pomerančových zadků na těch našich báječných létacích strojích.