Z Krušnotonu mám obavy již delší dobu, tak jsem velmi rád, že mi Strejda zapůjčuje celé zadní kolo s kazetou 13x29. Ještě jednou moc děkuji. Do Teplic se vydávám již v pátek odpoledne a jdu se se Strejdou lehce projet. Nejde mi o nic jiného, než vyzkoušet jestli všechny převody funguji. Vše je OK, tak v klidu na tiskovku a kolem desáte do postele. Vzhledem k tomu, že jsem byl od čtyř ráno v práci usínám rychle.
Budíček v 5:00. Snídám klasiku chleba s marmeládou. Moc to nejede, je na mě moc brzy. Na toaletě se s Lacem a Strejdou střídáme při primárním a sekundárním sr.... :-))) Přijíždíme na start. Zde už je Dreamer, Kolíkáč, Olin, Astral. Dozvídám se, že by nás nemělo být víc jak 80, takže přijeli asi opravdu jen největší srdcaři. Start, jede se svižné tempo v mlze, takže si po chvilce sundavám brýle. Po cca 25 km se posunu blíž k čelu, kde jede Dreamer, Kolíkáč, Diablo, protože vzadu mi pár jedinců začalo házet docela pěkné myši. V jednom magnetu se dokonce dostává na čelo a sjíždím jednoho Koloshopáka. Balík mě v klidu dojel a já se opět posunul vzad. Po chvilce za to eliťáci konečně vzali a balík se začal trhat. Odjíždí s nimi Dreamer a Kolíkáč, Olin po chvilce rozumně vystupuje. A jsou tu Neznabohy, zde je se mnou Diablo, Olin a Honzis. S Honzisem to trochu trháme a před vrcholem Honzis odjíždí. Na vrcholu se formuje grupa, se kterou odjedu většinu závodu. Je zde i duo Sýkorová - Doležalová. Sjezd do Libouchce v klidu a v Jílovém první vážná zkouška - Sněžník. Zde začíná má série rádoby úniků :-))) V kopcích se držím hesla, že jede každý za svý. Cítím se dobře a chýtám své tempo. V klidu to s Olinem vyjedem nahoru, kde stavíme na občerstvovačce. Před sjezdem do Tisé jsme opět pohromadě. V Tisé přichází jediný úsek, který trochu znám z mládí, kdy jsem tu párkrát byl na chatě u jedný spolužačky. Tak vím, že tu je pěkný sjezd do Libouchce. Zde bořím ty teorie, že s 13 kazetou pojedu maximálně 60. Na konci sjezdu mi tacháč hlásí nový zaznamenáný rekord rychlosti 85.5 km 8-/ No jel jsem na hranici rizika, tak jsem vymetl i nějakou tu díru. Před Nákléřovem opět pohromadě. Hned co jsme odbočili z hlavní vidím žlutý dres a říkám Olinovi, to je Honzis. Ano ten blázen, co nemá doléčeny zlomeniny a měsíc pořádně netrénoval. Opět odjíždím v kopci, jedu bez větších problémů. Nahoře zvolním a čekám na ostatní. Následuje velmi nebezpečný sjezd z Adolfova, kde exeluje Sýkorová a ztrácíme Doležalovou. No a je tu Krupka a další bonbonek - Komárka. Opět odjíždím, tentokrát s Honzisem, jede se mi stále bez větších problémů. Nahoře docela fouká, jinak si na počasí nelze stěžovat. Necháme se v klidu dojet a stavíme na bufetu. Následuje sjezd, který končí v Hrobu. No letos si tu nelehnu, protože se cítím dobře i po tomhle pekelném sjezdu, kdy jsem měl co dělat uviset Sýkorovou s Honzisem. A je tu Osek a stoupání na Dlouhou Louku. Z loňských reportu mi v hlavě zůstaly dva názvy, Dlouhá Louka a Lukov. Hned za přejezdem Honzis hlásí, že to bude jeho konečná. Moc tomu nevěřím. První kilák jedu v klidu, pak opět přišlápnu a jedu s jedním borcem, co odpadl z čela. Přibližně v polovině vidím před sebou oranžový dres, ihned poznávám Kolíkáče. Rychle se k němu blížím, vidím, že má krizi, protože jezdí od krajnice ke krajnici. Ptá se kdo jede v grupě, tak říkám Honzis, Olin a Sýkorová. Nechci slevovat ze svého tempa,tak mi ještě řekne, že se to ještě zvedne. A opravdu na posledním kilometru vidím cedulku s průměrným sklonem 10.6 %. No je to peklo, dávám samozřejmě 39x29 a z hluboka si odplivnu. Před vrcholem mě dojíždí jedem borec z Kolačíhal a společně jedeme následujících několik kilometrů. Sjezd do Litvínova opět na hranici rizika. Před stoupáním v Janově nás téměř dojíždí grupa s Kolíkáčem, Olinem a Sýkorovou. Kolíkáč ještě haláká ať na ně počkám. Mě se zdá, že jedu dost volně, tak čekám, kdy nás docvaknou. Kopec má sedm kiláků, ale už to není takové peklo. Přesto v polovině gruppeto Kolíkáč stále nikde. Najednou nějací borci nejspíš ze 180. Snažím se háknout chvilku to vydržím, pak se vracím zpět ke svému strojovému tempu. Nahoře zjišťuji, že kolega z Kolačíhal je z Unhoště. Říká mi, že teď už to budou jen takový brdky. Já mu na to odpovídám jasně brdky s 11% jako je Lukov :-))) Dostáváme se na hlavní, kde už vidíme pár jedinců z kratších tras. Ovšem většinou docela turisti. Stavíme na bufetu. Vyhlížím Kolíkáčovu bandu, ale stále nikde. Letíme sjezd opět do Litvínova. Zde sbírame dva z klubu Libochovice. Pravidelným střídáním proletíme místní kruháky. Za Litvínovem na 200 kilometru. Přijíždí grupa z krátké trasy s kolegou z Unhoště se háknem. Jede se velmi svižně, nestřídám, přesto mi před posledním bufet odjíždí. Škoda kolega s nimi vydržel až do cíle a skončil 24. No a na 215 konečně přišla krize. Od bufetu jedu volně a sám. Občas předjedu někoho z krátké a čekám, kdy se už konečně přiřítí Kolíkáčova banda. Dočkal jsem na Lukově, kde jsem zrovna protahoval křečka v pravé noze. Přivezl sebou i Olina, Sýkorovou a jednoho borce z Bíliny, který jim to prý celé odtáhl. Sjezd do Milešova a zase nahoru tři kiláky. Jsem v pr...Nad vodou mě drží hlavně Olin, který stále něco mele, ovšem já už má dost zalehlé uši, takže mi to musí opakovat dvakrát.Ve sjezdu s Olinem ztrácíme, nakonec se ještě docvaknem. Přijiždíme na hlavní mezi Teplicemi a Duchcovem a já začínám věřit, že do cíle už dojedu. Teď už to bude z kopce přes dvě křižovatky pak doprava a společný průjezd cílem.
V cíli si na deset minut lehnu na chodník, jsem K.O. Jedu na hotel se osprchovat. Po otevření dveří mířím na toaletu, kde jsem se k závodu ústně vyjádřil :-))) Pěšky se dobelhám zpět do prostoru cíle a jdu do kantýny. Dávám si špagety, ale tělo je v kritickém stavu, tak opět mířím na toaletu a ještě jednou si zde zopakuji, že tento závod byl na poblití :-))) Jdu na hotel si lehnout, kolem osmé přichází Strejda s Lacem. Vyměná prvních dojmů a zároveň loučení. Doma se už cítím dobře a tak konečně můžu sežrat půl kila špaget.