Dát letos alespoň jeden maratón.S touto myšlenkou jsem si začal pohrávat před dvěma měsíci.Čekal mě desetidenní pobyt v slunné Itálii.Passat mé manželky vezl samozřejmě spoustu věcí.např.plavky,plechovky plné piva a na střeše jako bonus i mého Spešlíka,kterého jsem tam chtěl trochu potrápit.A jak to bývá,zvítězil Spešl .Po 900 km najetých za 10 dní jsem byl orvanej jak Tatry po vichřici,můj karbonovej zázrak zato vypadal spokojoně a v dokonalé kondici.
Letos jsem absolvoval tři závody.Papírově to vůbec nevypadá zle,jednou jsem dokonce stál těsně pod bednou.Komu to stojí za to,ať si teď vyhledá kde to bylo,ale pravdou je,že po Doksech jsem se utvrdil,že závodnické instinkty se u mě zcela vytratily.Kdyby slovo \" turista \" nebylo tak zprofanované,díky Orle,použil bych ho teď a byl by to věru přesný příměr.
Ale jak začne alkoholikovi chybět chlast,tak i Icemanovi začal chybět ten rumraj kolem závodů.Zas se setkat s tou oranžovou bandou pro které jsou ty štafle vším.Zas se opít po závodě,zas poslouchat ty stokrát omílané story,zas slyšet celé části reportů,které zlidověly jak Cimrmanovi hry.
Italské kilometry pomohly přetavit snění v možnost.Beskyd se jevil jako první šance.Bohužel,rodinné povinnosti jsem rád vyměnil za maratón.Další šanci poskytovaly Tatry.Ono zůčastnit se otevřeného mistrovství střední Evropy má určitou prestiž.Když se na netu objevila Igorova nabídka na zajištění dopravy a Laco s Pedrem nabídli ubytování,byl jsem zpola rozhodnut.Ještě asi týden jsem lavíroval ,Tatry mě jednou nehezky pokosily,ale pak přišel krásný slunečný a teplý pátek a já se musel definitivně rozhodnout.Tak jsem hodil mincí a pak zvěstoval tu věc do světa.Jedu a poprosil Igora ať mi ten lístek koupí.
Ten týden před Tatrami se mi krutě nedařilo.Akce Zlaťák byl poslední podařený příspěvek v přípravě.V neděli jsem odpočíval,v ponděli jakbysmet.Úterý mě vyhnalo vyhnat pavouky ze zapletenců.28 km ukázal computer.Tak takhle by to dál něšlo kamaráde,pokáral jsem se v duchu a nařídil budíka na 6.30.Computer ukázal tentokrát kilometrů deset.Co už zamlčel,ale Vy máte šanci se to dozvědět,byla ona příčina takovéhleho masakrálního tréninku.Ale nezbláznil jsem se,jak si teď myslíte.Oním masakrem nemyslím oněch 10 km,ale těch druhých,taky deset,ale pěkně po svých,v tretrách S-Works Specialized.Obutí je to super,zvlášť ve spojení s pedály,přímé spojení s asfaltem NEDOPORUČUJI.Paty se brání.Všeho příčinou byla zadní nába mých zbožňovaných Ksyrií .A tak kilometry najeté v středu a čtvrtek na trase Praha-Říčany bylo možno zaznamenat jen do knihy jízd podnikatele.Specielně pro úředníky z FÚ: \" Autor čestně prohlašuje,že poslední věta byla napsána ve snaze udělat tento text čtivějším.\" Ostatně knihu jízd ani nevedu,neb odepisuji auta paušálem.Fanda,můj nový dvorní mechanik,ano,to je ten trasér z Koloděj,mi naštěstí v čtvrtek napasoval do Spešla zadní kolo ze zimáku.Žádnej šrot to teda není,s Fulcrumama jsem něco maratónů obkroužil ale červenej drát to není.Zručné ruce Fandy navíc pohladily Spešla i na jiných místech.Podobné ruce se však nenašly pro mou hlavu a tak jsem v pátek,nic na sebe ovšem nedávaje znát,nastupoval do vlaku směr Poprad poněkud psychicky nabourán.K tomu všemu na peróně zřu pana Astrala.Kdo sem tam zabrousí na diskuzi,jistě si nemohl nevšimnout,pro někoho jistě zajímavých,jeho příspěvků a jednu moji reakci a následných nespočet dalších,zas jistě pro někoho zajímavých,jinak by to pan Astral zřejmě nepsal,reakcí výše zmíněného pana.Tak jsem se začal modlit,aby mi v kupé dělali společnost jen Igor s Kolíkáčem a nějaký pánbů mě jistě vyslyšel,měli jsme místenky.V této souvislosti zde velmi děkuji Igorovi za perfektní zajištění dopravy.
Kolíkáč s Igorem mi okamžitě zlepšili náladu.Igor nabídl i nějaké časopisy,pít i jíst bylo co a i jídelňák nabídl kuřecí prsíčka v přijatelné kvalitě a ceně.Na nádraží již čekal na svém časovkářském speciálu náš hostitel,celý v černém a navrch zakuklen,bez helmy ??? Laco .Po nezbytném přivítání si nás nakvartýroval k sobě a i Pedro z nás měl neskrývanou radost.Snad.U těch dvou nikdy nevím.Kombinace nepublikovatelných slov,vzájemného špičkování,tváří, které neprozradí co je a co není myšleno vážně, mě pokaždé dostává do kolen.A tak jsme raději sedli na kola a zajeli do Smokovce zaplatit startovné.Nepršelo kupodivu.A další div,těch 38 km na kole mě vrátilo radost z cyklistiky.Dráty vrněly,computer ukazoval,oblečení vonělo,pláště měly svých 140 psů a to je kombinace která mě pokaždé dostává do kolen.
Hlad jsme ukojili zcela netypicky doma,ručně udělanou krmí z Igorovi dílny.I víno,které přinesl nemělo chybu.Chybu neměly ani zbývající hodiny do půlnoci.Témata byla jsmě daná,bulvár soutěžil s počasím a cyklistikou.Moje technika třebas získala od Laca titul propadák roku.Víme, i kdo a kdy naposledy souložil.I pár pixelů bylo obsazeno a nedivil bych se,kdyby se něco z nich objevilo jako foto týdne.
Ráno už na bulvár nebyl čas.Vše válcovalo počasí a co na sebe..Bylo zkrátka nádherně hnusně.Přesně tak,jak to má oranžový mor rád.Alespoň tak mi to připadalo,tak strašně jsme se těšili.Vylézám ven jako první a těšení dostává první trhliny.Zas tak nádherně hnusně není.Označení hnusně je správnější výraz.Aspoň není zima.Zatím.Častečně nepromokavavá větrovka drží teplo a i tretry mám ještě ve Starém Smokovci suché.Návleky na tretry od Dres.cz fungují parádně,však jim dělám reklamu i bidony.Pane Doležale,číslo účtu za reklamní služby Vám na požádání rádi sdělíme ! Z Popradu do Smokovce je to 19 km pořád mírně do kopce.Skvělý na rozjetí.Přijíždíme na čas.Zbývá pět minut do startu a tak nestačíme ani vychladnout.Ještě stačím zaregistrovat Kapra,Diabla,letmo se zdravíme a já si pokorně stoupám uplně dozadu.Dopředu to stejně nejde.Panuje tam slušná tlačenice a chvíli trvá,než se podaří odstartovat.Holt otevřený mistrák střední Evropy dovede poškádlit nervovou soustavu mnohých závodníků.Celkem nás je asi 150.Start.
Startuje se netypicky cca 200 metrovým padákem.Kdyby bylo sucho,vpořádku,takto mohu leda hned zkraje konstatovat : \" brzdí mi to,to nemohu říct \".Ale jsme na tom všichni stejně,alespoň všichni ten krátký kousek tak jedou.Pak už ne.Ostatní jsou na tom o hodně lépe.Naše skupina A,zatím ji tak směle mohu nazývat,parkuje zcela na konci a na Štrbské pleso jedeme skutečně rozvážným tempem,které mě plně vyhovuje.Tempo jak na vyjížďce na Zlaťák.Sem tam jdu na špic polechtat tepy,nejvíce určuje tempo Igor a nikomu jinému se do toho nechce kecat.Nahoře nás La Zora povzbuzuje : \" já myslela,že už jste to vzdali \". Na takovýhle slovní doping se nedá nereagovat.Následný,bezmála třicetikilometrový sjezd,tak jedeme jako kdybychom snad ani neměli brzdy.Pedro dokonce šlape.Já ne,ale i tak sjíždíme nejméně tři nešťastníky,kteří zaspali na startu.Dva z nich pekelné tempo nevydrží,jeden se drží jak klíště.To obdivuji.Já zimou neudržím ani myšlenku.Prochcaný jsem tak,že zbavování se jiným způsobem přebytečných tekutin než do vložky je mrháním cenného času.Laco dle svých slov tak činí.Já se orálně uspokojuji tyčinkou.Však všeho dočasu,přichází rovinatější část,je tepleji a víc fouká.A to já nerad.Zvlášť,když je mi blbý se jen vézt.A protože hlava pomalu rozmrzá,začínám špekulovat,jak se skupinou A,kde by od mě jistě chtěli i nějakou práci v prospěch všech,vyjeb.. . Omluvám se za používání tvrdších výrazů,ale cyklistika je tvrdý sport tak co.Než stačím něco kloudného vymyslet,jsem přinucen okolnostmi chvílemi i tahat.Dost to bolí.Míjíme prvního nešťastníka jak cosi hledá v příkopu.Asi našel nějakej doping a nebo to nebyl nešťastník.Připojil se k nám a řádově zdvihl tempo.Skupina A se nedala zahanbit a každý z nás co přišel v tu chvíli na špic tempo nenechal upadat.Nemohl jsem než obdivovat Laca,Pedra a Igora.Řekl bych,že i Laco šel přes svou bájnou hranici 161 tepů.Bočák ohýbal i vzrostlé borovice.Já vpředu vydržel řádově vteřiny,což však stačilo k otupění tak,že se mi podařilo jednou odstřídat po větru což mi bez poznámek sice odpustila skupina A ale ne ten nešťastník od pangejtu,alespoň tak jsem si ho pojmenoval. V Kolodějích by mě za to ujeli.Pelášili jsme tak rychle,že jsme sjeli početnou,zřejmě ambicióznější skupinu,než jsme byli my.Snad osm jich bylo,včetně jedné dámy a poskytovali tak náádhernej stín,že jsem se opaloval až k Hútám a bez krému,totiž gelu.A jako bonbónek k tomu,ze skupiny A jsem tu byl sám.První část ďábelského plánu,totiž ujet skupině A jsem si mohl spokojeně odfajfkovat.Teď hlavně aby mě nedojeli.To byla druhá část rafinovaného plánu.Ale jak je známo,žluťák dává křídla a já Húty doslova letěl.Ambicioznější skupina proti mě svěsila nohy.Aby ne,když jsem chvílemi točil i 34/24 ! Navrchu jsem po způsobu profíku převzal na bufetu půl banánu aniž jsem slezl z kola.Dával jsem do toho vše a aby byl žluťák vidět,svlékl jsem si i větrovku.Taky za jízdy.Počasí se přeci jen na druhé straně Tater poněkud umoudřilo,nepršelo,jen poněkud mžilo a i teplota vystoupila nad 10 stupňů.Taky jsem poprvé využil vložky jako nočníku a musím říci že je to opravdu opojný pocit.Zas to musím někdy vyzkoušet.
Přede mnou už byla ta snazší část mistráku.Sice delší ale prakticky samá rovina.To,že jsem jel sám jsem považoval za výhodu.Mohu si tak určovat své tempo a nikdo mě nemůže peskovat že kazím tempo.Poprvé kontroluji avs a radostí jsem málem spadl z kola.Průměr 29,9.Málem.Ne ten průměr.Ten sedí.Málem jsem spadl.Opravdu jsem si ustlal až na 107 kilometru.Opatrně lezu z pangejtu a ejhle.Krev ze mě necrčí,kosti nikde nečouhaj a bolest žádnou necítím.I kolo je jetelné.Trochu jen poupravit ohlou páku a vzhůru dál neb jedu přece mistrák.A tak vzhůru na tu svou Lacem haněnou plečku a vzhůru nebo dolů ? do Polska.Předem říkám,že Poláky mám rád.To aby nedošlo k nedorozumění .Ovšem to co mi předvedli hošani za volantem svých svých polonezů a polských fiátků to mi ještě teď hlava nebere.Jediné vysvětlení,které připadá v úvahu je,že v Zakopaném byl tou dobou trh s halucinogeny.Navíc jsem v Zakopaném zabloudil.Super značení a zajištění trati z SR se vypařilo jak aceton.A nebyl jsem v tom zdaleka sám.Na to,že jedu blbě mě upozornil až podobný nešťastník.Škoda,že jsem mu neuvěřil rychleji.No zanadával jsem si.O to rychleji jsem ze Zakopaného spěchal.Pořád se mi jelo dobře.Až s podivem.Zpětně nedovedu pochopit,že me ten pád nijak víc nerozhodil.Hlavě se pořád chtělo jet,jen v sjezdech jsem se mírnil.Ale jako každá pohádka ma svůj konec tak i ta moje.Defekt.Nechtělo se mi tomu věřit,odmítal jsem ho dlouho brát na vědomí ale když ke slovu přišel ráfek nedalo se nic dělat, musel jsem vytasit montpáky.A udělal jsem to zřejmě na tom vůbec nejhorším místě.Kousek od mě parkoval polský autobus.V něm se zřejmě velice nudila pánská část a tak s jásotem přivítali možnost pobavit se na účet nešťastného Icemana.Iceman se obává,že došlo z jeho strany i k uřážkám na cti a doufá,že se tímto nezhorší Česko-Polské vztahy.Snad i to přispělo k tomu,že se skoro brečícímu Icemanovi nepodařilo v plášti objevit střípek,který pak následně dílo zkázy dokonal.Během té doby okolo profrčela ambiciózní grupa od Hút a netrvalo dlouho a já slyšel jak zní Óda na radost z Lacových plic.Kalich hořkosti tak byl dopit až do dna.Oprávněně rozhořčen jsem pak vztekle dupal nožkami po krajnici až mi totálně došlo.Pak přijel sběrák.Zažil jsem tak potupu největší.Až teď jsem si uvědomil že je po všem,je konec,víc kilometrů už dnes nebude.
K dovršení hanby mě sběrák vyvrhl přímo před Kaprovou zapnutou kamerou.Vůbec,ani na chvíli nepochybuji,že normálně by už odpočíval v spacáku.To nebyla náhoda.Alespoň jsem se snažil přetvařovat.Odpovědi ze mě šly jen ztěžka,marně jsem hledal slova.Kdybych byl rváč,šel bych se někam poprat.Nejsem a tak jsem alespoň vrátil čip a pokorně poprosil zda něco nezbylo k jídlu.Kupodivu ano.
A pak,pak se stalo něco nečekaného.Laco,můj přítel z pod Tater mi nabídl své zadní kolo,abych mohl dojet dolů do Popradu.Díky chalane ! A další díky,že jsi mi bez výčitek opravil i moje zadní kolo.
Konec dobrý všechno dobré.Po rychlé sprše jsme zašli do místní pizzerie.Tři Kozlíci do mě jen zahučeli a všichni jsme si připili na kamarádství a den,na který já dlouho nezapomenu.Vlak přijel na čas,u průvodčí jsem zakoupil na dobrou noc ještě jednoho trkacího kamaráda.S pomocí Kolíkáče jsem vylezl na palandu a očekával spánek který vše zahojí.Ten se ale mrcha ne a ne dostavit,co se naopak dostavilo byla bolest celého těla.
Jestli tenhle report projde naší cenzurou a nebudukamenován a navrch mě ponecháte v šlapkách,pak už tenhle skvělý klub přežije všechno.Díky bejci !