Pro ucast na Mamutu jsem se rozhodl az v prubehu tydne, nebot predpoved pocasi vypadala slibne, kdyby melo prset, tak bych urcite nejel, lonsky Krusnoton uz opakovat nemusim :) V zaloze jsem mel jeste take krasny a vyzivny SUAC ve Strakonicich. Nakonec padla volba na Mamuta, preci jen uz mam neco letos najeto, v \"treninku\" taky rad jezdim 150+ trasy, takze proc si nedat Mamuta, kdyz to byl s Tatry Tour jediny zavod serie 53x11 ktery jsem jeste nejel?
V patek odjizdeme s Astralem z Prahy zrovna kdyz se hraje semifinale v hokeji, coz me trochu mrzi, no ale moje zavislost na kole pokrocila do takovych vysin, ze jsem ochoten i toto obetovat :) Na D1 se pokousim naladit na iphonu stream hokeje v aplikaci CT4 Sport, ale jelikoz tam neni 3G, ale pouze Edge, tak se obraz seka a tak to radeji vzdavam, ale i tak hezky pokus, verim ze za par let uz to nebude problem. V Prerove se ubytovavame ve Stavarove, jsem prijemne prekvapen, pokoj sice strohy, ale koupelna skoro lepsi nez v 3* hotelu v Turecku :)
V sobotu rano vstavame kolem 6h ranni hodiny, diky Astralovi ktery chytre vzal mini rychlovarnou konvici si muzu snad poprve na maratonu udelat snidani skoro jako doma, takze nalada je primerena, zadny stres, tak to ma byt. nejak v 7:30 vyjizdime na ven, jedu uz v kratkem, sice je trochu zima, ale budu to muset tu hodinu vydrzet. Nasleduje rozjeti na cca necelou pulhodinku a kratce po 8h uz stojime na startu. Start je posunut o 15min coz se mi moc nelibi, stat skoro 45min bez pohybu, no nic neda se nic delat.
Po startu se jede hodne nervozne, nebo spis ja se citim prekvapive nejiste a nervozne, nevim vubec cim to je. Asi je to dane poctem ucastniku, startovalo se s kratkou, vsak to znate. Zahy po startu kousek prede mnou nekdo pada, vidim ze ot je nekdo ze Slapek (az pak jsem zjistil ze Olin), tesne pred timto padem jsem zmenil smer a jel po leve krajnici. Tahle udalost mi na klidu nepridala. Kostky se projizdi v pohode, cekal jsem ze to bude vetsi drama, proti Prasilskym kostkam na Sumave je to pohoda. Hledam zachytne body, protoze vidim ze jsem porad pomerne hluboko v baliku, prede mnou dokonce nejaky holky. Zaregistruji Honzise a Lenu a tech se hodlam drzet.
Prvni vyjezd na Tesak redukuje pole, hlidam si Honzise, chvili mozna premyslim jestli nejet uplne na krev a nesjet jeste par lidi ale jelikoz tu trat jedu poprve a porad je pulka kvetna a ne plna sezona, nechci jet bezhlave, takze pak trochu zvolnuji a jedu za Honzisem. To je mozna to co mi vycita Lena v reportu, ale jinak verim ze jsem tempo drzel :) Ve sjezdu pak opet nekde sjizdime hlavni balik, pamatuju si jsme museli predjizdet vlevo doprovodne vozy v protismeru, opet jsem jel radsi az vzadu a holt si musel par mezer docvaknout ale slo to.
Kopec na Hadovnu si moc nevybavuju, snad jen to ze jsem se nahore zeptal \"to byly ty Grapy ?\" a nekdo asi Honzis mi odpovedel ze ne, ze tohle byla prochazka ruzovym sadem a Grapy prijdou za chvili :) Kazdopadne Hadovna pole nadelila a uz nam zde celo samozrejme ujelo. Pocitove se mi zatim jelo dobre, do kopce jsem si tam smrdlal s kompaktama lehci prevody a tim ze nebylo horko tak nebylo potreba ani moc pit, takze sily ubyvaly primerene a dalo se jet slusne.
Pak nasledoval sjezd, kde to vetsina strihala hlava nehlava, no takze jsem si to samozrejme nechtel nechat ujet a malem se mi to stalo osudne. Tahla levotociva zatacka hned na zacatku klesani me zacala vynaset do prave skarpy navic tam stal nejaky chlapik, tak tak jsems se mu stacil vyhnout. To me dostatecne vylekalo a pak jsem uz jel opatrne i za cenu ze mi x lidi predjede. To mi mozna zachranilo pred zamotanim se do padu, ktery si muzete prohlednout na fotkach na roadcycling.cz, ano jde o tu nehodu na kladach ve sjezdu z Hadovny. Slysim kousek prede mnou brzdeni, smyk po sterku a pak uz jen vidim jak se uprostred vozovky objevi bezvladne telo. Se stestim se mu vyhybam, pribrzduji a skoro zastavuji, to same dela prede mnou Lena. Ohlizim se a za mnou uz stoji par kluku. Mam chut take zastavit, protoze tohle vypada vazne. Pote vyhodnocuji situaci ze kdyz uz u nej nekdo stoji, ja tam budu houby platny, mluvim s Lenou a jedeme nakonec dal. Kazdopadne vim ze to bylo trochu sobecke a klidne jsem mohl zastavit, jenze stejne bych nevedel co tam delat, nikdy jsem nicemu takovemu pritomen nebyl.
Dole volame na poradatele at zavolaji zachranku. Po teto zkusenosti me zavod opravdu prestal bavit a premital jsem proc tohle vlastne mam zapotrebi, proc se nejezdi vice bezpecne, proc startuje kratka s dlouhou zaroven, atd. Jedeme ale dal, nasleduji Grapy. Tezky kopec ala Kochanov, jen bez mista na odpocinek. Tocim 34x25 a prede mnou to lame na tezky prevod Honzis. Postupne nasi skupince zlehka odjizdi, nechavam ho byt, protoze ujizdel i na Hadovne a pak jsme ho z kopce sjeli. Nekde tam mi asi odjizdi i Michal Chadim z Roadcycling, ktery byl do te doby pro me dalsi zachytny bod. Ve sjezdu se zformuje pomerne pocetna skupinka 10-15 lidi, tak si rikam ze Honzise urcite sjedeme. Pak prijizdime na 2. obcerstvovacku, kde to vypada ze vsichni stavi, nez ale stacim popadnout aspon dva kousky melounu, vsichni krome Leny jsou pryc! Rikam si wtf, jak je to mozny? No nic rezignovane s Lenou vyjizdime a ja si rikam ze to neni prece mozny si to nechat takhle ujet! Pak zahledneme na brdku skupinku a diky Lenovi se tam nakonec dotahneme, ale bylo to opravdu o fous!
Nakonec nam to zase tak moc nepomohlo, protoze prislo deleni trati a na dlouhou nas odbocuje jenom par, je tam Michal Skopecek, Jirka Zarybnicky a par dalsich. Jedeme si svoje, na me se jede mozna az moc pohoda, no ale nejsem blazen abych tady tahal na spici nejak vyrazne vic, takze drzim krok a aspon jsem mel cas zregenerovat a najist se a napit. Prichazi druhy Tesak a tam malem smete dodavka J. Zarybnickeho, ktery tedy opravdu pada, bere s sebou Michala Skopecka. Ale i pres osmu na prednim kole se mu dari vratit se do nasi skupiny za coz ma obdiv. Na treti obcerstvovacce uz stavime, doplnuji bidony a v tom se pririti Kolikac s dalsi skupinou! Nema vodu ani jidlo, tak mu od obojeho neco malo davam. Je pravda usek po deleni trati mezi 100-135 km jsme opravdu nejeli nijak rychle a sam jsem tak cekal ze nas nekdo sjede.
Pak nas tedy pokracuje pocetna skupina, na Lazech Kolikac opet trochu odpada, ale je to opravdu bojovnik a vraci se, coz se mi hodi, protoze aspon upozornuje na nebezpecne useky na trati, ten sjezd z Lazu byl myslim taky hodne rozbity. No a pak uz se blizi konec, v poslednim kopecku na 184 km nam jeden ze skupiny odjizdi na cca minutu, ale skupina cca 12 lidi vzorne strida a tak jej sjizdime. 3km pred cilem zkousim nastoupit, protoze po rovine do cile v protivetru jedem pouze cca 30kmh. Pri mem nastupu zrychlim az nekam k 42-44kmh a rikam si ze to me nemuzou sjet. Chybna uvaha, sjizdi me, ale jsem rad ze jsem to zkusil :) V samotnem Prerove zlehka nastoupim jeste jednou, ale nenechaji me, hlavne Jirka Zarybnicky si to hlida, ktery nakonec vyhrava i cilovy spurt.
S vysledkem jsem spokojen, i kdyz dluzno dodat, ze toto byl muj prvni maraton kdy jsem neprijel do cile uplne vycerpany, takze mozna jsem mohl byt ve skupine s Honzisem, ale to jsou kdyby a na to se nehraje :) Pocasi vyslo, prset zacalo az pro prijezdu do cile. Presto si vsak dalsi ucast na Mamutu priste budu dost rozmyslet, protoze ta nervozita v baliku mi opravdu vadila, zrjeme je to tim ze je kveten a jen malo lidi je \"vyjezdenych\". Presto to vsechno jsem rad za ucast, nejaky prinos a efekt do dalsiho rozvoje by to melo mit. A na zaver diky Honzisovi, Lenovi a v posledni tretine Kolikacovi za prima doprovod!