Start se posunul o 15min kvůli náporu při registraci. Stáli jsme sice za páskou, ale před ní se postavilo asi 80lidí, což jsem tak nějak čekal. Úvod nervózní, loktovačka, brzdy, flekovačka, necítím se dobře. Kostky se letí, já jsem dost vzadu. Naštěstí eliťáci pod hupem chčijou, tak se moc nejede. V brdkách před Bystřicí p/H. se to furt mele, já sotva vlaju kdesi na stém místě a už se těším na kopec, který se zpočátku taky nejede. Je tady Léňa, Kolík, kecám s Dreamerem, pohoda. Michal Skopeček couvá dozadu, my též, jakmile ti vepředu trošku přitlačili. Je tam aspoň 60lidí, já se nechci zrakvit, jedu si svoje - 39/19, 39/21. Dreamer je stále u mě, na horizontu to trošku roztáhnu, ve sjezdu se ale hnedka cedím dozadu. Kritický provizorní mostek jsme zvládli, pak se sjedeme ve stoupání na Troják. V padáku ke Kašavě se to mastí, až dojedeme kolonu doprovodných aut a předjížděním protisměrem se docvakneme zase do čela. Zase není o krušné okamžiky nouze. Stihnu se aspoň trošku napít a vysát gel. Stojka se jede v pohodě, 39/21, pak klid ke Frýštáku. Vabroušek kecá s nějakým triatlonistou – tady jedeš kopce rychle, ve sjezdech nic a po rovině taky nic, teď mám tep 96. Já juknu k sobě a tam vidím 129 … Ale je fakt, že jsem neměl svěšíno jako železný muž ze Zlína. Hadovna nás konečně odděluje od čela. :-) Jedu 39/21 s Léňou a Kolíkem, necítím se špatně a ta Madona do kopce docela frčí. Následuje sjezd, který zrovna nemusím, takže opatrně. Jeden mě přelítne a v táhlé pravotočivé zatáčce ho to vyneslo ven, na štěrku nešlo zabrzdit a napral to do složených klád. Jeho kolo se vymrštilo do mé stopy a já už se viděl v kotrmelcích. Minul jsem bicykl o centimetry a opatrně dojel dolů, kde jsem říkal regulovčíkům, že si jeden ustlal. Naprosto volně pokračuju pod Grapy. Sním Pikao a docela mě nakoplo. Takovej levnější a větší karbolek. Zezadu přijede zase orange duo. Začátek v Rusavě si tam poklidně vylámu, vzpomenu na Drásala a musím říci, že na silničce jsou Grapy „v pohodě“, na bajku to je děsnej vopruz, jak to nejede. Nechám 39/23, abych nejel na kašpara :-))) a vsedě jedu nějakých 10-11km/h v nejprudších pasážích. Tatík fotí, tak mu ještě řeknu o nehodě a už stíhám borce přede mnou. Je z toho i fotka na roadcycling, super! V lese dojedu myslím Slavíka z OD Morava a pár dalších, občas jedu i na velkou, třebas ten závěr 53/21. Pak sjezd do Bystřice, kde se valí k 70km/h, ale to není má doména a hned ztratím několik vydobytých pozic. Ostrá levá, teď nebo nikdy – nechám pilu, přejedu zpátky několik cyklistů a už vidím grupu s Robertem Kleinerem. Kopec je moc krátký, nestíhám to. Na horizontu 53/17, úplnej šrot přes 180tepů >:-) , makám i ve sjezdu a v krátkém brdku je ze sedla docvaknu ve stavu značně zdeklasovaném. Na 80km takhle blbnout! Ale vyplatilo se, teď se vezu, na bufetu čapnu 2gely, kus melouna a kelímek ionťáku. Plný bidon dám do košíku a ve třech frčíme k rozdělení tratí, kde nás jeden opustí. Taky bych docela rád jel už do cíle. Pokračujeme ve vopruz brdkách a díky chcaní skupinky před náma si „nestavěče“ docvakneme zpátky. Vida, v devíti to zase jede mnohem líp. Robert pěkně wattí na Zippech, jsou tady i dva z KC Brno, taky s wattmetry, jeden z Pinarella, docela slušná sestava. V rámci možností točíme a já stihnu aspoň sníst margotku a napít se. Průměr skoro 33km/h je super, teď jen aby nedošlo. Před Tesákem dost tahám, ostatní se šetří a jak najedeme do prudšího úseku ke studánce, tak jsem rázem předposlední. Oops! Zkusím se nějak zmátořit a točím 39/23. Nahoře za to trošku vezmu na 21ku a podaří se mi dolítnout k Robertovi, který dle zvyku má na Tesáku svůj vlastní bufet a z ukryté igelitky vytáhne bidony a proviant. Dolů se to mastí 53/11, Troják dám na velkou a riskuji projetí bufetu, páč v grupě s Robertem a dvěma z KC Brno to tak pěkně jede. Akorát nevim co budu pít 8-\\ , mám asi 0,3l, vyschlo v hubě a do dalšího bufetu přes hodinu jízdy… Ve sjezdu vlaju, ale zuby nehty se mezi rychlíky držím. Pak točíme a máme na dohled uprchlíky z Tesáku. Jedeme furt šrot, aspoň já, kolem mě hučí Zippy a rve se 53/12,13. Před Lázy trošku voraz. Schodovité stoupání jedu 39/23, Robert tvrdí muziku a my za ním vlajeme. Chadim z KC Brno visí jen tak tak. Sjezdík je dost hrana, docela se bojím, ale jsem stále s nima a už si to šineme k bufetu. Z doprovodného auta KC Brno vysomruju minerálku. Aspoň to. Dám gel, na regulérním bufetu čapnu půl banánu a kelímek ionťáku za jízdy. Docela akrobacie. Svištíme po hrbatých silničkách, v každém brdku lámačka ze sedla, ale kilometry naskakují krásně. Poslední kopec za Paršovicemi už dávám s vypětím všech sil – směšných 39/21, naštěstí Robert už nejede takovou hranu a dokonce sjedeme jednoho trénuj-chytráka z Alltrainingu. Do střídání se moc nezapojuje, takže je nás sice pět, ale spíš formálně. Od Chadima si cucnu ionťáku, dopiju ten svůj, dám poslední gel a věřím, že to už nějak doklepu. V Pavlovicích letíme dolů a už tu jsou kostky, kde mám co dělat. Před náma ještě jeden borec, kterého sjíždíme za cyklokrosem v obci Prosenice. Ani se nás nechytá, nebo spíš nechce a větrá kus za náma. Točíme 34km/h na větru a už tu je Přerov. V zatáčce to balí Chadim, vepředu spurt, který vyhrává Alltrainingář, pak Černý z KC Brno, Robert a já jako 47. Zásek 28minut je povzbudivý, ale taky jen za 130km. Dobře, že trať byla kratší, 202km v půlce května fakt stačilo
:-)))