Příprava na druhý díl maratonské serie nebyla zrovna ideální, protože jsem byl od pondělí nemocný a léčil jsem se brufen a hlavně v práci. V sobotu odmítám společnou cestu s Diablem a Kolíkáčem a rozhoduji se pro variantu se svým autem a hlavně musí jet se mnou otec, který mě v případě, že to nepůjde naloží do auta a pojedem hned domů.
V sobotu vstávám v půl páté a vidím, že počasí není zrovna ideální. Chvíli přemýšlím jestli se na to nemám vykašlat. Nakonec přeci jen sedám do auta a jedem. Cesta utíká docela rychle, jen v Hronově špatně odbočím a končím ve Vysoké Srbské a tudíž mám možnost si prohlédnout tu vydlážděnou cestu do nebe :-))) Do Teplic nad Metuji přijíždím kolem osmé ráno. Jdu se zaprezentovat a koukáme s otcem na mapu tratě, která je černobílá a dost malá. S pomocí přispěchá Kolíkáč a hned jsme v obraze kudy a jak se to pojede. Řešíme počasí sice zatím neprší, ale nevypádá to dobře. Dobře nevypádá ani mé zadní kolo, osma jak svině. Nechápu, kde se tam vzala. Že by památka na Vary. Naštěstí mi bleskne v hlavě, že hlavní sponzor tu je Spešl a hledám, kde tu mají servisní stánek. Najdu ho v krámku Redpointu. Chlapík si bero kolo dovnitř a za chvíli mi ho nese zpátky vycentrované a ještě mi ukazuje, že mám jeden drát u naboje lehce ohnutý. To bude asi ten Kubajzův náraz na Varech :-D
Přijíždím na start v půl desáté. Kolíkáč s Ricem už stojí v první lajně a tak si řadím vedle nich.Ještě nás doplňuje Diablo. Lehce mrholí a náladu mám dost špatnou. Otec se snaží trochu uvolnit atmosféru, je to pro něj asi dost velký zážitek. Tolik magorů pohromadě ještě neviděl :-D Start se o deset minut odkládá kvůli nadměrnému nákladu na trase.
A je tu start masa cca 600 magorů se dává do pohybu. Vyjíždíme na mokrých kostkách na hlavní. Už zde se najdou pitomci, co hází myše a závodí.Výjezd z města je po dalších kostkách. Jede se docela rychle ale podle očekávání se to na rovině netrhá. Tradičně se brzdí, když je v předu nějaká překážka. Nejsem stále ve své kůži a tak se chvílemi propadám a pak zase posouvám vpřed. Z letargie mě probouzí až jedna dáma jménem Alena Mikšovská. Mám k ni velký respekt, ale přeci jen citím, že patřím jiné skupiny a ne, abych jel bok po boku s paní v letech mé matky. Stačí, že mě poráží holky jako Sýkorová s Doležalovou a z ctihodných pánů třeba pán Igor Murín. Tak místo volnoběhu zařazuji trochu vyšší kvalt. Hned se posouvám a vidím vedle sebe Míru Zbuzka a paní/slečnu Doležalovou. Oba jedou jako vždy velmi solidně, tak si říkám, že se jich musím držet. Trošku se to začalo drolit a tak opět trochu přišlápnu a už vidím dres Ďábla. Následuje sjezd a ostrá pravá, která mě trochu překvapuje a tudíž ve výjezdu má špatný převod a začínám hned do první horské premie ztrácet. V kopci pár korálků posbírám, ale skupina s Doležalovou mi frnkla. Sjezd jedu dost riskantně, nechci jet 130 km sám. Po cca 5 km docvakávám Doležalovou a jejiho rozrážeče jménem Martin Kubec :-))) S touto dvojicí se jedu většinu závodu. Sbíráme dost korálků, hlavně těch, co jedou krátkou. Do Výsoké Srbské příjíždíme docela početná grupa. Ostrá levá a jdeme na to. Dávám malou :-))) a točím. Snažím se jet frekvenčně. Jede se mi dobře, citím sílu a beru jednoho nešťastníka po druhé a nahoře jsem snad i první z naši grupy. Beru bidon a letím dolů. Vidím další menší skupinu, ale je docela daleko. Po chvilce se přiřítí Doležalová s Kubcem. Jedem docela v početné grupě, ale nikdo nechce moc tahat špic. Nejvíc se flákaj ti, co jedou krátkou. Horské prémie se v naši grupě mění v souboj Michalák/Doležalová. Petrovicích jedem bok po boku jak Schleck/Contador :-))) V Bezděkově vítězí Contador. Po rozdělení trasy jedu opět s duem Doležalová/Kubec. Tahám, tak 50 procent špice, Kubec 40 a Doležalová 10. V okolí Adršpachu cítím, že dnes mi to jede. Už ani nemyslím na to, že jsem ráno užil jeden brufen. Jedem slušný tempo a sbíráme jeden korálek za druhým. Bohužel nikdo neakceptuje naše tempo. Ve stoupání na Krčmov přišlápnu posledních pár metru a vítězí tentokrát Schleck :-D Nasleduje sjezd s větrem v zádech. Vidím před sebou nějaké duo. Přišlapnem a po chvilce je máme. Jedem borec z Veltěže druhý z Redpointu. Jedem slušný tempo a jsem hlavně rád, že si můžu vorazit v balíku. Stoupání na Krkavčinu ovladnul Contador. Jsem docela unavený a jedu úsporněji. V Červeným Kostelci jedem s Doležalovou už sami. Ptá se mě, kde jsou ostatní, tak ji odpovídám, že mají nahoře asi fajn sex :-))) Je tu Rtyně a za ni - Odolov. Contador nastupuje já v klidu točím sbíráme další dva. Contador před Schleckem cca 100m. Nájezd na ten nový asfalt a v tom výstřel jak ze startovní pistole. V mžiku jedu na rafku vídím jak ten šutr letí ke krajnici. Spouštím salvu neslušných slov. Beru kolo ke kamenné stěně a začínám měnit duši. Zarazí mě jestli, když teď sundám čip z vidlice, jestli budu ve výsledcích. Nakonec mi stejně nic nezbyde a povoluji kolo. Contador alias Doležalová fuč. Výměná mi trvá docela dlouho cca 7- 8 minut. Jsem zpocený a dost nervozní, když kolem projíždí ti, které jsem pracně na posledních 40 km posbíral. Kolo jsem nafouknul, ale 8 psů tam rozhodně nemám. Vracím se zpátky na trať a najednou se za mnou vynoří Míra Zbuzek a ještě asi cca 6 dalších. Myslel jsem, že Míra je někde vpředu. Rozjíždím se a po chvilce vidím, že na vrchol zbývá 500m. Na vrcholu stojí otec. Beru bidon a jedu dolu.Chci se pokusit dojet, těch šest, co mě znova předjeli, když jsem defektil. Prvního beru hned ve sjezdu. Ohlednu se a za mnou díra. Kde je Míra a jeho banda. No nic jedu dál stejně mě asi sjedou. Před Chvalčí sbírám další korálek. Nějak mi z mé GPSky šišaté vypadnul kopec jménem Závora. Měl jsem za to, že mě čeká už jen cílový kopec. V tomto kopci poprvé cítím krizi, ovšem není to taková jako na Mamutu, kde jsem málem exitoval.Povzbuzuji se a v jednu chvíli zařvu v domnění, že jsem tam sám,,tak jeť ty č......No sám jsem tam už ovšem nebyl,Míra a jeho grupa cca 150m za mnou. Míra a ještě jeden mne předjíždí. Následuje sjezd, kde se formujeme a já se řadím na konec a užívám si odpočinku. Nabírám sílu na cílový kopec. Odbočká na Bišek a jdu na to trhám se opět s Mírou a jedním, ostatní zaostavají.V půlce kopce vidím,že na ty dva už nemám sílu. Ovšem je tu pár jedinců, co mne předjíždělo, když jsem defektil. Beru další dva a říká si, že už to jen dojedu. Když chybí asi 1 km do cíle vidím před sebou dres Veltěže a za ním Kubce. Ti mně taky předjížděli, když jsem defektil. Roztočím malou ještě jednou a po 500 m mám Kubce. Tak ještě toho Veltěžáka, ale už nemám tolik sil a do cíle 200 m. K předjetí bych potřeboval, tak o 150 m více. Projíždím po koberci a čekám jestli se ozve pípnutí. Ano slastný pocit tu je. Budu ve výsledcích. V cíli se chvíli bavíme s Mirkem a po cca šesti minutách přijíždí Diablo s Ricem. Mám na sobě termotriko a po chvilce mi je zima, tak jedu na náměstí se převléknout.
Čas 05:40:11. Když odečtu ten defekt, tak čistý čas na tachometru 05:31:16. Celkově se mi jelo dobře. Zatím nejlehčí maraton, co jsem jel. Výsledek je ovšem nejhorší. 140 místo je dost špatný.