Ráno vstanu a ejhle… Ozývá se lehká bolest v nohou po včerejší časovce v Bašti.No asi to nebyl dobrý nápad se před PRSem takhle zničit. Posilním se znamenitou buchtou,kterou upekla má drahá polovička a hned se mi na ten dnešek jinak kouká.Po ranní frontě na toaletu a koupelnu vyrážím s lehkým zpožděním směr Hřebeč.
Dorážím čtvrt hodiny před koncem prezentace.Trochu zmatkuji než najdu správnou frontu na vydání čísel,ale nakonec proběhlo vše v pořádku.V autě připínám čísla na dres a zjišťuji,že letos jsou z jiného materiálu než loni.Připadá mi takový lacinější,ale tu sezónu to určitě vydrží.
Bez jakéhokoli rozjíždění se stavím na start už 40 minut před startem,abych si zajistil co nejlepší startovní pozici.V hlavě jediná myšlenka a moje pro dnešek jediná závodní ambice.Dát jedno kolo s čelem balíku. Postupně se přidávají i ostatní šlapky.Kuře,Kolíkáč,Léňa,Gejza,Mišutka,Kubajz,Bobek,Lemond a další,kteří bohužel začali být vytlačováni těmi rádoby amatéry,kteří se na férovku začali cpát z předu do první lajny.Přijedou si pár minut před startem a myslí,že padneme na zadek a uhneme. Diablo se snaží vše umravnit a podle regulí posunout startovní pole za startovní čáru,ale marně.Nakonec po pár poznámkách a úsměvech rezignoval a odstartoval závod.
Hned od startu se za to vzalo a kdo špatně zacvakl pedály nebo nestihl se včas chytit do háku,tak myslím že ho pole odpáralo hned od začátku(Jako mě minulý rok na PRSu).Letí se opravdu pekelně a kopec do Hostouně vyjíždím lehce pod třicet a přitom se cedím se do zadu.Na hoře pořád v balíku. Snažím se vydýchat a připravit na dvojkopec v Bělokách.Cesta příšerná a samá díra.Je vidět,že takových jako já je tady spousta,co chtějí uviset,ale bohužel nemají asi moc zkušeností z jízdou v balíku a neustále házejí vlny a pletou se před borce,kteří jsou z toho nervózní a častujou je peprnými slovy.Běloky,tady mi to loni na POSu ujelo.Nevím kolik se tu jelo,protože jsem měl oči zakouslé do pláště přede mnou.Paráda v druhém brdku se trochu zvolňuje a jsem pořád tam.Pravé peklo přišlo až v Lidicích.Boční vítr a každý kdo nebyl řádně zašitý to měl hodně těžký a nebo jako já musel jet krajnicí i chvílemi travou, jen aby se udržel trochu v závětří.Povedlo se a poslední magnet před Hřebčí už na chvostu,ale dávám s čelem a hurá směr kostky.Cíl splňen.Jsem spokojený a na kostkách s průměrem 38,6 a tepy na 180 svěšuji nohy a nechávám čelo jet.Pokračuji na samotku k mému údivu celé druhé kolo a za mnou pořád nikdo.Vjíždím do třetího a konečně ve sjezdu do Hostouně vidím za sebou početnou skupinu.Že by čelo druhého balíku?Když se nechávám pohltit,tak zjišťuji,že podle čísel je to můj balík,respektive jeho druhá skupina.Nejsem tu ze šlapek sám.To je dobře a po pár pozdravech a slovech s Kolíkáčem a Gejzou pokračujeme svižně dál.Tempo je rozumné a celé třetí i čtvrté kolo se mi jelo dobře.V pátém jsem často na špici jako by se nikomu nechtělo jet.Dokonce celé Běloky jedu v čele.Jede se rozumně a každý šetří síly na závěr.Mě tohle taktizování moc nesedí,tak jsem zas před Hřebčí vlezl na čelo a táhnu to lehce pod čtyřicet i když mi bylo jasné,že si je všechny vezu na zádech a že mě jich hodně dá.Před zatáčkou na kostky už jsem byl asi sedmý a osmý borec tak vehementně spurtoval,že mě sedlem zaháknul pod levou ruku a jen díky duchapřítomnosti jsem nelehnul.Vyhozený s tempa točím velkou a asi dvacet metrů před páskou mě přelítává Kolíkáč.Zmáčnu se a chytám jeho spurt,ale za ním jsou další a tak ani nevím kolikatý jsem za ním dojel.To je vlastně jedno.Byl to pro mě naprosto jedinečný zážitek.Po loňských nezdarech jsem si letos opravdu užil cyklistiku se vším všudy.Se svým výkonem jsem spokojen.Všem podílejícím se šlapkám děkuji za perfektně po všech stránkách zvládnutý závod.