Ráno zase foukalo, což náladě rozhodně nepřidalo. O desáté jsem už fasoval licenci a číslo 46. Sešlo se strašně lidí, první balík snad 150hlav. Na poledne se oteplilo, takže to bylo na kraťasy. Úvod jsem krutě prokaučoval startem asi z desáté řady. Sice to bylo do Hostouně po větru, jenže balík letěl a mně letěly tepy nahoru a nohy byly zatuhlý. V kopci se jelo furt tempo, ve sjezdu se to natáhlo a na bočáku do Bělok jsem se už normálně loučil s balíkem. Dával jsem si jako prase, šrot a byl moc rád, když mě někdo dotáhl zpátky do balíku. Pak jsem si najel víc dopředu a v kopci už to bylo ok. Na bočáku kolem Lidic to bylo kruté, ale v háku se nechalo. Před kostkama se zvolnilo, což jsem využil k předjetí hafa lidí. Bylo to dobře, páč v Hřebči šlo přes hodně lidí a já byl rád, že háknul motorku Hovorku z Markusu a nechal se dovézt zpátky. V účku zase svist nějakých 67km/h, v kopci jsem byl takovej tuhej, ale podařilo se tam zůstat, což bylo jedině dobře pro úsek na bočáku. Z Bělok nahoru se tak parkovalo, že někteří málem spadli do škarpy. To jsem si užíval jízdy vedle Prochajdy a říkal si dobrý, aspoň 2rundy. Bohužel to byly jenom 2rundy, neb po 35minutách jsme vlítli na kostky a tam už mi to ujelo, i když nahoře moc nechybělo a dotáhli bychom to. Zase jsem hákoval Hovorku, ale po tom účku už jsem si definitivně vystoupil z čela, kde byl zakomponován třebas Léňa nebo Humplík. Jo kde že forma je. Odpadlo nás asi 6, chvíli chaos, pak jsme začali nějak točit. Před Hřebčí jsme ještě měli rakeťáky nadohled, ale já se soustředil jen na to, abych přežil v téhle skupině a snažil jsem se je nějak umravňovat. Docela se povedlo a i když jsme nejeli kdovíjaký kolotoč, tak nás zezadu už nikdo nedoskočil a takhle jsme si objeli zbylé 2rundy, aniž bychom se úplně zničili. Kuře teda ve 4tým kole už nevěděl kolikátý že okruh jedem - asi měl málo kyslíku. Rozsekané úseky byly fakt hnusné, výplety jenom zvonily, ale zdárně jsme se blížili konci a já měl radost, že už jsem si nepřipadal úplně marnej. Dojeli jsme grupu z druhého balíku, se to pak trošku mlelo, jeden zkusil odjet, ale zase jsme se sjeli a ve 4 najeli kolem sámošky do cílového kopce. Tam jsem jenom tak tempově udržel třetí flek, na víc už nebylo. Byl jsem pěkně vyprahlej a byl rád, že to dopadlo aspoň takhle.