Pokud jde o mé působení v silniční verzi této akce (První šlápnutí), tak je to smutnější příběh. Rozjížděl jsem se před závodem tak dokonale, že jsem se na start dostal až asi pět minut před, což znamenalo pozici v zadních řadách. Po startu jsem tak v podstatě ani neměl šanci reagovat na tempo čela závodu, které jsem naposledy viděl asi po 1,5 km v prvním 400m kopci, kdy balík byl nahoře a já dole. V ostrém větru už nebyla šance se docvaknout zpátky, takže jsem byl hned zkraje odsouzen k přežívání v menších skupinkách, kde však po hříchu asi jen 2-3 jezdci věděli, o co jde, zbytek ze strany příchozích jsme museli jízdu na větru a správné střídání učit za pochodu, tedy vlastně za jízdy. Ale naštěstí mně při tom učení nikdo nesestřelil a podařilo se mi jakž takž se ctí protančit i všemi dírami a jízdu jsem si docela užil. Hlavně že kolo vydrželo (jednou jsem ve snaze vyhnout se menší díře vzal na komoru jednu o hodně větší, až to v hlavovém složení trochu zapraskalo), během závodu jsem totiž viděl hodně těch, co odcházeli z trati do cíle po svých s kolem na rameni (dokonce i jeden kluk z naší skupinky – projetá díra v 60 km/h a prasklý drát na zadním kole). Nakonec ani čas nebyl o tolik horší, než loni, kdy jsem jel celý závod ve velké skupině i v o něco lepší společnosti. Ale tak byl to první závod sezony, navíc na mě to bylo příliš rovinaté, takže věřím, že lepší časy mne v této sezoně snad ještě čekají.