Nechápu,jak Léňa dokáže při závodě zachytit všechny okamžiky a jména kolem a sepisovat ty báječný reporty.Já to mám vždy jen v útržcích a na jména kolem si vzpomenu tak maximálně na šlapky.No,ale i já přidám svou trošku do mlýna.
Na startu zjišťuji,že mi stávkuje computer a né a né ho rozchodit.Jediné co funguje je tepák.Nejspíš mi ho rozhazoval ten čip.Kolem vidím opět skupinu profiamatérů i celý tým z Polska na slušnejch raketách.No to bude zase mazec.
Start je to jediné,v čem jsem letošní sezónu spokojen.Zacvaknutí na po prvý a krásně chytám rozjíždějící vláček,no spíše rychlík.Nefunkční computer mi neumožnil se kochat tou opojnou rychlostí.Naloženo to nejtěžší a nohy vytočený ze zadku jen abych se udržel a nedělal díry.Tepy olizující 180 mi jasně říkají,že se nejede žádná selanka.Stále se snažím být vpředu,kde vidím i Bobka snažící se o to samé.Vše uteklo rychle a Kochánky jsou tu a já někde okolo 20 -30 pozice.Nic moc,ale víc dopředu se bezpečně dostat nedalo.Nájezd a já nechávám velkou a balík mě krásně vyváží.Ostrá levá a já cítím,že nohy jedou,ale pouze do chvíle než napravo ode mě padá borec a následná vlna vyhýbajících jezdců znamenala skoro zastavit a rozjíždět znovu v tom nejstrmějším úseku tu velkou placku.Pole ujíždí a já se marně zkouším zavěsit za projíždějící borce.Jména opravdu díky té mlze před očima nevím,ale rozpoznávám Léňu á moc rychle,pár dalším a Kolíkáč á zase moc rychlý.Nohy zakyselený a tak dávám na malou a točím a snažím se vydýchat.V tom kolem Mišutka ať jedu.Řeknu vám jel parádně.Vytáhl mě až na hlavní a jak lokomotiva to odtáhl až do Mečeříže.Ve výjezdu doháníme Kolíkáče,ale jen díky tomu,že svěsil nohy a čekal až ho sjedeme.Co následovalo potom,no prostě paráda.Já,Kolíkáč,Mišutka a ještě jeden kousek fungoval jak dobře namazaný hodinky.Krátký špice a stálé tempo.Přesně tak jak by to mělo být.Nevím jak kluci,ale já si docela dával.Nebylo to žádné výletování.V Tuřicích sjíždíme další korálek a v Předměricích se docvakuje Bobek a s ním pár dalších.Bohužel větší počet nutně vždy neznamená výhru a díky tomu přestalo fungovat skoro vše.Zmatky při střídání,dělaly se díry,ale tak nějak jsme odjely zbytek druhého a celé třetí kolo.
Druhý balík nás sjíždí ve sjezdu z Mečeříže.Nechávám se pohltit a chytám nástup v následném stoupání.Balík se trhá díky pádu,ale po krátké době se opět sjíždí.V tomto balíku se mi jede o poznání lépe než v prvním.Tempo chvílemi až výletní a chvílemi nástupy,ale vše bez problémů ustávám a ani se mi nechce věřit,že jedu se všemi těmi zvučnými jmény,kterými je druhý balík prošpikován.Ovšem kochánky a lehký nástup chytám jen do okamžiku,kdy se kolem prohnala má dobrá známá a opět mě líbá na obě stehna.Je vymalováno.Balík ujíždí a já točím šaška a snažím se chytnout dvou odpadnuvších korálků.Daří se.S nimi už v poklidu dojíždím až do cíle bez žádného spurtování.Krátký pokec s kluky a debata s Bobkem ohledně křečí,která mě přivedla na myšlenku,když hledím na Mišutku,ze kterého se řine pot jakoby vylezl ze sauny,že problém netkví až tak z nedostatku nějakého magnézia či dalších minerálů ,vitamínů,ale do velké míry z naprosté dehydratace.100 km v třiceti stupňovém vedru s dvěma bidony je zkrátka málo.Objevil jsem asi už dávno objevené,ale tím spíš nechápu jak s tím málem tekutin to ostatní dokážou odjet.Do jisté míry trénink,to jistě.Je to asi individuální a někomu se s tím tělo zkrátka lépe vypořádá.