Z rodinných důvodů jsem si dal sobotní ranní rozjezd v autě a natočil jsem pár kilometrů po D1 na Vysočinu a pak hned zpět na Boleslav, tudíž jsem byl pěkně nažhaven :-). A k tomu se přidalo i počasí, dusno jako v prádelně, rozkvetlá řepka vůkol a v Mečeříži nabito \"hobbíky\", jak na Mistrovství světa amoleta :-). No to zase bude zážitek, trochu jsme se zakecali s kapitánem ze Záluží Mírou a start málem propásli, ale z Mečeříže už se valíme kosmickou rychlostí v balíku plných zvučných jmen a týmů. V Kostelním Hlavně točíme doleva a v prvním magnetu s hrůzou zjišťuji, že jsem zase na ocase, ono už se to nadělilo v tom sjezdu! Zkouším se propracovat dopředu, když jsem asi uprostřed balíku najednou vlevo ode mne hrozivý zvuk padajících kol a těl, vzduchem létají nadávky a dva borci to asi šeredně odskáčou, úplně se mi vybavuje můj předloňský lišej, a to jsem padl v mnohem menší rychlosti, než se jede teď. Najednou mám chuť to otočit k autu a jet domů, toto nemám zapotřebí :-(. Ztratil jsem veškerou bojovnost, situace se sice trochu uklidnila, ale stále tu jsou mistři, kteří kličkují sem a tam a nedrží stopu. Blíží se Kochánky a je jasné, že kdo nebude vepředu, tak se do Mečeříže už nepoveze na čele. Ale není moc šancí narvat se dopředu, navíc mi zase nějak nefunguje hlava, která nevysílá ty správné závodnické pokyny. Kochánky jsou tu, Bobek si shazuje řetěz, že musí zastavit, já též raději házím na malou a dělám dobře, v půlce kopce to znovu leží, ale teď se tu pro změnu válejí ostřílení borci z čela. To je síla, to vypadá dnes na nějaké erupce na slunci :-(
Balík se samozřejmě roztrhl, ale koukám, že tu zůstal i Líba Janoušek a pravidelným tempem letí přes všechny ostatní, hop rychle za něj a visím a visím. Léňa kousek přede mnou, to už by mělo klapnout, ale stále je to nakloněná rovina, navíc v bočáku a plíce začínají pěkně pálit. No bohužel no, tento maximální šrot na mě není, Léňa i Líba jsou zpět v balíku a já bezradně čekám, kdo přijede zezadu, abych ho hákoval :-(. Ale jo, je nás asi 6 a všichni mají snahu jet, zkusíme to. Rovina před Mečeříží se promění v rozpálený sporák, kde se vaří neskutečná kaše. Točíme kolotoč, ale balík se moc nepřibližuje, jeden Kolokrámník jede pekelný tempo, který mě totálně odvařuje a v Mečeříži jsem nucen bohužel znovu vyskočit z této kaše, na to prostě nemám. Pak jsem se dozvěděl, že si to nakonec doskočil jen onen Kolokrámník, ostatní jsme následně sjeli. Ale to předbíhám, znovu jsem tedy svěsil nohy a čekám, kdo se přiřítí zezadu. A hele orange duo Myšák - Mišutka je tu a s nimi ještě dva borci. Mišutku trochu srovnáme (ale stejně jsi jezdil zbytečně dlouhé špice :-)) a už můžeme roztočit krásně zabarvený kolotoč, který by nám mohli závidět i na Matějské pouti. Mám radost, užívám si to s klukama, Myšák ve Šlapkách roste každým závodem, Mišutka má síly na rozdávání, jsou to pro mě dvě velká oživení letošní sezóny. Skvělý cyklistický požitek je umocněn ještě, když přilítne Bobek s dalšími asi 3 borci a stává se z nás pěkná skupina. Tempo ale začíná váznout, střídání až tak nefunguje a v Mečeříži už jsme pohlceni druhým balíkem. Kapr povzbudí, ja se nechám prosét na konec, ať se vepředu nemotáme do dění závodu. Je tu i Míra, ale než stačíme prohodit pár slov, znovu slyším, ten nervy trhající zvuk, zase to padá, takže ono bezpečno není ani moc ve druhém balíku :-(, divný to den. Zase díra, ale to už musíme sjet, ono s Michalem Štěbetákem to není až takový problém :-) a zakukávám se na chvostu. Chvílemi se vůbec nejede, až Kochánky zvedají tempo, pár lidí jsme odpojili, před Mečeříží trochu pomáhám našemu Kill Billovi zpět do závětří a pak se již překuluji v klidu přes cílovou čáru. Jo dnes to nebyla žádná hitparáda, oproti minulému roku, kdy jsem obkroužil celý závod s čelem, je to letos trošku zklamaní, ale holt, když nefunguje hlava a do mysli se vkrádá strach z pádu, tak stačí sebemenší zaváhaní a nohy už to nedohoní. Navíc ty polibky asfaltu okolo mě hodně nalomili, jak by řekl klasik “je to hnus velebnosti“.
Ale nějaká pozitiva bych viděl, svezl jsem se v bezva orange grupě a neochutnal jsem matičku zemi.