Sudety docela nakoply a na Křivoklát se těším, až se sám sobě divím, vždyť ty bájné kostky, to je peklo :-). Beru i rodinku, sice počasí vypadá všelijak, ale prohlídka hradu je pod střechou, tak se prý není čeho bát. Zázračně zase před startem přestalo pršet, i silnice oschly, jedině lesní úseky jsou trochu poslintané. Menší účast, start do kopce, takže úvodní nervák, aby to nespadlo, je hned zažehnán a plně se můžeme věnovat hromadné cyklistice. A šupito presto, první kopec je za námi a s Léňou si pěkně hovíme mezi čarostřelci UAC. Ke kostkám to musím vydržet, pak už rozdílné wattové špičky nás asi pěkně nadělí, před sjezdem do Městečka dokonce chvíli v malém úniku, skvělý to pocit. Teď přežít sjezd a domydlit to pod první dnešní kostky, mým vodičem se stává Léňa, už se to pěkně rozkouskovalo, a za kapličkou sv. Eustacha, která je na vrcholu stoupání se formujeme do skvěle poskládané grupy. Sice následný sjezdík jede Léňa hodně opatrně, až mám strach, aby nám to neujelo, ale přes Požáry už se točíme v perfektně seřízeném kolotoči, to se málokdy stává, aby každý přesně věděl, co má dělat a jelo se pravidelným tempem bez nástupů.
Hůůů tak to je opravdu oslava silničního hromaďáku, to nemá chybu. A ty jména okolo, Ruda Kadlec (KPO), Luuuc a Coleman(SOS), Jirka Humplík (H-H Smíchov) a když si pak časem ještě sjedeme Roberta Míla (KPO), Milana Millera (CK Královice), Petra Vermacha (CFC Kladno) a Michala Koubíka (SP Kolo), tak se z toho stává opravdu skvělá záležitost. Michal s Robertem sice stále zlobí svými nástupy a pokusy o odjetí, ale nemá to šanci proti dobře roztočenému kolotoči. V předposledním stoupání se trochu neudržím a místo, abych pošetřil síly na finálové kostky, tak laškuji s Léňou o HP prémii u kapličky, ale stále se cítím dobře a věřím, že i závěr se povede. Do Městečka vždy ve sjezdu ztrácím, nevím proč, ale jedu hodně obezřetně, ale naštěstí se vždy přisaji zpět, i když v posledním okruhu to bylo docela o fous. A je to tu, poslední kostky, najíždím si do popředí grupy a točím a točím, musím to udržet. Ale začínám pěkně vadnout, na Léňu začínám ztrácet více a více, Milan Miller už je též fuč, ale nejhorší je, že i zezadu mě začínají válcovat a já nejsme schopen zrychlit :-(. No do háje, tak to všechno hezky klapalo a najednou jak když se brodím v bahně, každé odskočení kola po těch šílených kostkách mě umrtvuje čím dál tím víc. Hmm, neslavný to konec Pekla, přejeli mě všichni ze skupiny.
Nedá se nic dělat, mohlo být o pár bodíků více, ale i tak budu na Peklo vzpomínat jako na velmi vydařenou \"vyjížďku\", vždyť v takové společnosti se nejezdí každý den.