Časovka je pro mě noční můrou, je to jako píchání nožem do ruky, to prostě není cyklistika mého gusta. Ale etapák bez časovky není etapákem a tak jsem ji protrpěl jako vždy s žalostným časem, prostě ty maximální intenzity nemám v nohách a jsem tragický časovkář. Ale ta atmosféra okolo startu, když obhlížíte ty naleštěné stroje a výbavu jezdců, co někteří mají, to prostě stálo za to, navíc ta krásná oranžová barva kam se jen podíváš!
1.etapa skončila pro mě ve stojce z Bezděkova, kde za to všichni vzali takovým způsobem, že jsem zůstal v roli diváka. Štěstím byl Bobek s Mišutkou, kteří taky nevydrželi a obkroužili jsme si to spolu. Malou náplastí bylo sjetí prošitých SOSmanů Venci a Colemana a pak chvilkové sklouznutí s čelem II.balíku, kde ale znovu Bezděkov ukázal, jak se jezdí do kopce i nad 40 let.
V neděli na 2.etapu jsem se cítil lépe než v sobotu, a i první okruh se povedl, úvodní nástupy jsem přežil a nejvážnější kopec do Bratronic též, Léňa jel famózně, v kopcích je někde jinde, dokáže strávit ty wattové špičky, no radost pohledět. Moji kumpáni ze soboty Bobek s Mišutkou bohužel zůstali v prvním sítu, já si ještě užíval další kolo v exkluzivní společnosti, ale sjezd k mlýnu před Bratronicemi, kde to přede mnou v minulém průjezdu pěkně lehlo, jedu hodně bojácně, na ocase čela, což mě odsuzuje do propadliště dějin. Do stoupání najíždím ze zadních pozic a samozřejmě nemám na tu kaši, která se jede přede mnou, no já bych tam asi nebyl, ani kdybych do kopce najížděl jako první. :-) Prostě absence rychlých závodů a tréninků je hodně znát, na toto peklo moje vlažné maratónské tempo nestačí. Propadám se do smutku, sice do Bělče ještě bojuji o docvaknutí odpadlé dvojičky přede mnou, ale je to marné. Už jen čekám příjezd Bobka, Mišutky a Myšáka, ale překvapivě tam za mnou ještě zůstal Veselý z Cyklotreninku a nasazuje sjížděcí tempo, stále na špici, asi jen 2x na 10 sekund mu odstřídám, jinak se pěkně vezu v háčku, a povedlo se, dvojice Turza+Vokoun je pohlcena. Docela pěkně točíme v 4 kusech, hlavně Turza nás povzbuzuje ke spolupráci, no a před Valdekem v mírném magnetu nastupuje a trochu nám odskakuje. Nás to nechává chladnými, přece si ho v následující rovině ve 3 lidech musíme pohodlně docvaknout. No jo, ale síly znatelně ubyly a nejsme ho schopni již sjet. Mě to až tolik netrápí, v sobotu mi nadělili hodně minut, které již nestáhnu. Navíc mi začínají pocukávat křečci v pravé noze, tak to již bude jen o dojetí :-( Před Bratronicemi si vystupuje Vokoun, já zkouším ještě hákovat Veselého, je mi k tomu i nápomocen vyjíždějící se a fandící Kapr, ale mě už nepomůže v tomto etapáku ani svěcená voda…
Škoda, že nedorazilo početnější startovní pole, takhle parádně udělané závody totiž umí snad jen Dáša a její Kladénko :-) Člověk když neuvisel rozhodující kopce neměl moc šancí se svézt v příjemném tabáku, většinou dřel na samotku, což s pocitem, že jedu hromadný závod není nic moc příjemného.
Ale na to se rychle zapomíná, prožili jsme parádní oranžový víkend, udrželi jsme průběžné 2. místo v týmech v UAC, na bedně Kapr a Iceman, 14 Šlapek na startu a 14 Šlapek v cíli, ani jedna DNF, můžeme být na sebe hrdi!