Nedělní ráno se nohy hodně dlouho nechávají přemlouvat k poslušnosti,ale káva jim zlepšuje náladu a alespoň spolupracují.Rozhodl jsem se to nevzdat a tak vyrážím opět do Bratronic s cílem to nějak odjet,aby se mě i týmu započítaly bodíky do UACu.Dorážím na místo činu dvou sobotních etap krátce po deváté a všude kolem už je velmi živo,což nelze říci o mě.Slib,který jsem dal sám sobě přeci neporuším a tak se i já oblékám a jdu se rozjet.Nohy prosí o milost,kterou ovšem vědí,že nemohou dostat a tiše trpí a spolupracují.
Na startu jsem tentokrát v první lajně,abych neprokaučoval úvodní stojku.Start se opět daří a já dokonce v čele balíku vyrážím vstříc dnešní etapě a najíždím do kopce stále v čele.Docela si dávám,ale těm rakeťákům je to pochopitelně málo a tak nastupují Nežerka,Mužík a dva další co trhají balík,který nástup eliminuje a nebýt v tu chvíli vpředu,tak bych tu asi už nebyl,protože hned na horizontu se zrychluje jěště víc a mě to sakra bolí abych v rozjetém vláčku uvisel.Za Bělčí ve stoupání k odbočce na Ploskov se to zklidňuje a tempo zpomaluje natolik,že se skoro nejede.Vcelku se s balíkem držím bez větších problémů přes Žilinu,Družec i kopec na Valdek ustávám,ale dobře vím,že je to klid před bouří,která se spustí až v kopci do Bratronic.Proto po nájezdu na hlavní v Horním Bezděkově jdu na špic a tahám celý balík.V balíku jsou zřejmě rádi,že se našel blbec co tam vlezl a táhne je proti větru a nechávají mě tam si vychutnat pár minut slávy.Pro mě to je však dopředu promyšlený tah a tak v okamžiku,kdy silnice začne klesat zatápím pod kotlem ve snaze něco na ty rakeťáky najet před nájezdem do Bratroničáku se neohlížím vlevo vpravo a rvu za to z kopce co to dá.V jedné zatáčce za mnou slyším zvuk padajících kol,ale ohlédnout se v té rychlosti neodvažuji.Do stoupání najíždím první,ale již v první serpentině se to pře ze mě valí.Před druhou serpentinou jsem se už procedil až na samý chvost prořídlého balíku,kde mě Kolíkáč povzbuzuje ať to ještě chvíli dám.No chtěl jsem,ale kde nic není ….
Na horizontu se otáčím,zda nespatřím nějakou tu ztracenou ovečku z balíku a věřte byla tam.Oblečená v oranžovém a drtící těžký převod.Ano,náš Mišutka.Rád svěšuji nohy a čekám.Ve dvou to bude přeci o mnoho veselejší.Jenže Mišutka to ani náhodou neměl v plánu. Výraz zakouslého pitbulla,kterému se v očích zračil odraz mizejícího balíku,toužící po tom ho sjet a zakousnout se mu do zadnice.To co následovalo po tom mě uvádělo v domněnku,že snad místo vody pije raketové palivo.Vlaji za ním jak hadr a zcela neschopen mu vykouknout z háku,na tož mu odstřídat.Dodatečně smekám klobouk.Parádní výkon.Takto v háku mu vlaji celé druhé kolo a také díky tomu,že jsem nebyl schopen mu odstřídat nám balík zmizel,ale pár stovek metrů před námi celé druhé a část třetího kola stále vidíme tříčlennou skupinku,v které jede Bobek.Mišutka toho má plné zuby a není divu,vlastně to jede na samotku a remcá pod fousy,že by se ten Bobek mohl ohlédnout a zvolnit,že v pěti by to mohlo být o mnoho lepší.Bohužel na konci druhého kola se o mě opět pokouší křeč a teď už tuplem jsem rád,že vlaji za Mišutkou a okamžitě zavrhuji myšlenku mu odstřídat.Ve třetím kole v krátkém stoupání před Družcem nás předjíždí čelo druhého balíku a Mišutka se chytá a mizí s nimi na horizontu.Já musím jet své tempo,abych nedráždil hada bosou nohou a nepřivolal si další křeč.Nahoře vidím,že zas takovou díru nemám,tak zalehávám a zkouším to sjet.Přeci jenom balík v těch zatáčkách v Družci pokrytými štěrkem pojede o mnoho pomaleji než jednotlivec.Vyjíždím s poslední zatáčky a Mišutku na dostřel,ale balík má už značný náskok.Takže ve stoupání na Valdek mu opět úspěšně vlaji za zády a druhý balík si jede svoje a pomalu nám mizí.V bratronickém kopci musím jet stálé tempo,které mi nezpůsobí křeč a malinko Mišutkovi odskakuji.Nahoře se však vše vrací do předešlého stavu a kukám mu za zády.Jestli jsem za ty dvě kola byl třikrát na špici tak je to moc.Divím se,že jsem ještě nedostal pumpičkou.Při nájezdu do čtvrtého okruhu smutně hledím na dojeté borce z čela druhého balíku a s útrpným výrazem hlásím pořadatelům,že my máme ještě jedno.Po odbočení za Bělčí se v dáli na sluncem zalité silnici zjevuje cosi oranžového.Velice rychle se přibližujeme a koukám,že je to Bobek,kterému sekunduje pan Kolbaba.Oba přelítneme a já zvolňuje a hecuji Bobka ať jede s námi.On že né,že má křeče.Na to mu odpovím,že já taky a že jestli má chudák Mišutka táhnout jednoho nebo dva už pro něj velký rozdíl nebude.Tak se Bobek chytá a snad jen jednou nebo dvakrát se Mišutkovi protočíme na špici,aby po té zase táhnul ty dva křečky za sebou.V Bratroničáku opět musím jet své tempo a Bobka mám vedle sebe.To že Mišutka chytnul díru zjišťujeme nahoře,ale nohy cítím,že musím mít v záběru,protože jakmile jim ulevím jdou na ně křeče a dojet jako včera jen na jednu nohu se mi opravdu nechce.Proto s Bobkem pokračujeme v tempu a najíždíme do cílového kopce a když vidím,že má snahu jet,tak mu hlásím,že spurtovat nebudu.Zvolňuje a už v klídku projíždíme cílem.Z pohledu Mišutky to musela být pěkná levárna, celý tři kola odtáhnout a já mu před cílem ujedu.Za to se mu omlouvám,ale abych mu to vysvětlil mi nedal šanci,protože na svém oři rychle mizí směrem k domovu.
Celkový dojem z Bratronic je velice dobrý.Je to pěkný,ale těžký etapák,který byl perfektně zorganizován a zajištěn.Příští rok budu určitě opakovat,jestli nám ho ovšem páni mocní povolí.