Večer jsem připravil několik kol, páč se čeká déšť. Ráno podle radaru to nevypadá úplně zle, ale nakonec vezmu svojí novou „raketu“ v podobě již legendárního (překříženého) rámu GT ZR 2.0, dozadu jsem hodil Open Próčko s 12-28 7speed a Tiogu 26/622, dopředu pak poněkud historický ráfek Mavic MA40 a Spešl All Condition 25/622. Proti závodní Madoně asi 3kg nadváha. Razím vlakem a pak metrem na Dejvickou, kde mě nabere Kapr, který říká, že letos už zmoknul tolikrát, že mu to ani nevadí. A to mně jako jo!
Ve Velké Dobré moc narváno není, kdo by taky jezdil na konci sezóny, v dešti a ještě v kopcích, v neděli … Vedle nás stojí dodávka Vitase, který hlásí, že včera jel Pražskou padesátku a přišel na to, že není bajker (12.místo). Míra Zbuzek dojíždí letošní sezónu tak nějak setrvačností, takže je drobet nepřipraven. Když se dívám kolem sebe, tak krom Masákova Lupina je moje GT asi nejhorší stroj závodního pole, to jsou samý Bory, blatníčky přidělaný na Pinarellu atd. V jedenáct start, jede se po vlhkém, místy hrbatá silnice, prosejvám se na chvost, ale je nás málo, že i z ocasu to není na špic daleko, a tak využívám Mírovu narážku a „jdeme dělat závod“. Pomalu najíždím zleva dopředu a už jsme v úniku! Pak za to vezme Radim Skála, Mišutka co veze 1,7l pití a drtí 53/12 … , no dneska jsme se vystřídali na čele skoro všici lůzři. :-D Borce to nechalo klidnými, nijak zvlášť se nejelo, Zahrada jen v magnetu zahřál svoje konve, jinak se nic zvláštního nedělo. Na kulaťáku má defekt David Marek. Ten má ale smůlu. Čekám co v myší díře, jedu jako s hnojem na konci, přitom Kolíkáč okupuje čelní pozice, taktik! Naštěstí jsem dole docela obstojně krouhl poslední zatáčku a jelikož se v protikopci nejelo, tak jsme zůstali pospolu snad všici! Nežerka si udělal výlet dopředu, aby mohl odlehčit močáku. To se na UACu moc nevidí. Žluťák si pak s klidem na velkou přijede zpátky a Kolíkáčovi se na chvíli poštěstí jet před Městečkem s ním, jak avizoval před startem v rámci hecování na parkingu.
:-))) Moc se netlačí na pilu, v tom hnusu asi nikdo nehodlá lehnout, jede se ohleduplně, i když průměr 36km/h rozhodně nízký není. Pravé Klikáče ale začínají až sjezdem do Městečka. Ty mokré kostky jsou fuj hnus, velebnosti. Jeden rajdr se v zatáčce válí, ale mně se daří dokonce někoho předjet (třebas Kolíkáče) a dole jsem asi 25tý, což se mi tady obvykle nestává. I tak končím jako dycky tady, v propadlišti dějin, za kolejema, potřetí ... Drobet k nasrání, že jo. Ještě se snažím, ale jenom odpovím Nežerkovi, který ty svoje Cosmicy nějak neposkládal do toček a ptal se, jestli je ten kopec dlouhý. 3km, takový schody, to si sjedeš! Jo, jemu se to povedlo, mně nikoliv … Odjelo asi 10-15lidí, pár již odpadnutým lidem se to podařilo ještě na horizontu sjet, páč lídři asi drobet zvolnili. I já s Vencou Cafourkem jsme nebyli daleko, točil jsem 42/21,18, ale na těch 170mm klikách to bylo takové divné, navíc nohy poněkud bez šťávy po včerejším Ještědu. Kurňa, jenom 175tepů, s tím se nedá dotahovat čelo, šajze. Ještě frčíme na rovinaté pasáži, skoro už věřím v dojetí rakeťáků, ale když je máme na 80m, tak se rozjedou. Za náma nikdo, no to bude jízda. Leje, sjezd do Roztok dost hnus, sundavám brýle, do jedné zatáčky sotva dobrzdím, ale ty nízké ráfky jsou mnohem líp ovladatelný než Ksyrie a 25ka balón vepředu hezky tlumí nerovnosti. Za mostem už ale vedoucí grupu nevidím, což sráží mé nadšení a jedu zase 42/21, Venca Cafourek vedle mě, spíš za mnou a říká, že Coleman odpadne. No toho bych rád sjel, ale v prudké pasáži vidíme jen kroutícího se Hovorku z Markusu. Počká na nás, stoupáme schody k Leontýnu, 42/21 je hraniční, Venca jede kašpara. Na horizontu poněkud oraz, ve sjezdu do Zbečna občas Hovorka roztočí ty svoje nohy a já jenom vlaju vzadu. V Sýkořičáku do sebe nacpu suk, stoupáme si ve třech, ubývají mi síly, mám jen 0,5l lahev s ionťákem, déšť mě deptá, ale hodlám tuhle minigrupu udržet. V kopci problém nemám a když zahlédneme vytouženou postavu Colemana, tak se tuplem nechci vzdát. Nejvíc tahá modrák Hovorka, trvá ještě hezkých pár km, než docvakneme Colemana z SOS. Dál ve čtyřech, už jenom 10km, trasa se vlní, občas mám fakt dost, ale točíme pravidelně a blížíme se k vysvobození jménem cíl. Na hlavní to zkouší Hovorka, já mám zatuhlé nohy, ale ještě to nějak na ocase zvládnu. Ve Velké Dobré jsem třetí, odbočujeme doprava a 200m spurt do táhlého kopce. Bez nároku, bere mě Venca, rozdává si to s kolegou z SOS, z naší čtyřky vítězí jasně Hovorka.
Jenom se otočím, sjedu k hospodě, vyždímu ponožky, návleky i rukavice, sežeru kaštany a čekám na Kapra. Těší mě, že jsem zaříz Míru Zbuzka i Kolíkáče, ale zase mi ujel Prochajda, Masák, …