Sedím nad klávesnicí a říkám si, jak začít. Ještě včera večer jsem nebyla rozhodnutá, zda dnes sednu na kolo. Celý týden byl takový na nic, kromě pondělí jsem nic nedělala a vše ostatní stálo za starou bačkoru. V sobotu jsem měla v plánu krosík, ze kterého jsem měla radost a tak jsem si řekla, že si sebou kolo do Hřebče alespoň vezmu. V euforii, která během příprav POSu byla, jsem se nějak zapomněla a ocitla se u stolku prezentace.  Po běhu mě nohy trochu bolely (hlavně lýtka ze všech těch stoupání a stehna ze seběhů), ale věřila jsem, že se to rozjede.
Rozjetí docela šlo, a tak jsem se na start těšila. Se Strejdou jsme se domluvili na spolupráci, protože počasí samotce nevěštilo nic dobrého. D!ablo odstartoval závod. Klasicky jsem nemohla najít kufr  (asi to budu trénovat v zimě u televize). První výjezd a mírné stoupání nad vesnicí. Docela držím balík, ale Strejdu ztrácím. Začala jsem z toho být nervozní a zmatkovat. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mám čekat nebo jet??? Netrvalo dlouho a rozhodlo se samo. Ozvaly se první křeče do lýtek a Strejda byl už přede mnou. Nohy totálně přestaly jet a přes křeče nešlo ani použít zbytek sil. Strejda to valil pěkně rychle a já měla co dělat, abych se udržela v háku. Do kopců musel čekat. Hrůza. První kolo bylo moc špatné a jen lítost nechat tam Strejdu samotného, když kvůli mně přišel o kupu času, a pevná vůle, mně zakázaly to vzdát. Pokusila jsem se víc pít a snědla alespoň gel, který jsem měla sebou. Tak už třetí kolo bylo lepší, možná proto, že bylo pomalejší ;-). Cestou jsme nabalili ještě jednu soupeřku z příchozích, která se občas svezla s nějakou skupinou a potom odpadla, kus jela sama než jsme ji dojeli. Kopce jela rychleji, tak jsem očekávala, že cílové stoupání bude velmi těžké. V druhé polovině 5.kola už začala vyčkávací bitva. Obě jsme se většinou vezly za Strejdou. Před Hřebčí nás už Strejda nechal, ale ani jedné se dopředu nechtělo. Tempo se jelo hodně pod 20 km/h. Bojovala jsem v hlavě, zda jít dopředu. Před poslední levotočivou zatáčkou, jsem to zkusila. Před cílem jsem se pokusila jít ze sedla, ale trochu brzo, tak jsem očekávala, že soupeřka půjde přede mě, ale stále nic. Povzbuzování vás všech mě v rámci mých momentálních možností dotlačilo do cíle ve „vítězném souboji“. Moc děkuji za mentální pomoc a hlavně Strejdovi za pořádný HÁK. Bez toho bych to dnes dojela o moc později.
Co k tomu dodat. Dva závody po sobě je opravdu blbost, ale i to, že pokusit se zabojovat má cenu vždycky ;-) Jsem moc ráda, že jsem jela 