Naposled, letos naposled šance užít si tu atmosféru startu UACu, závěr sezóny patří tradičně Poslednímu šlápnutí v Hřebči u Kladna. Fouká, je 8C, občas pár kapek, takže závodní pole řádně prořídlo a komu se nechce mejt kolo, nepřijel. Poledne, odjezd, vítr do zad a hnedka šrot, páč Šlapky asi hodlají Kolíkáče naposled ukázat na špici, než přestoupí mezi „dědky“. Pak chvíle zklidnění a svižně projetý hup před Hostouní (53/17,19), pak adrenalinový sjezd na mokru a hnedka „terezínek“, kde to krutě bolí a kdo zaváhal, ten skončil … >:-) Naštěstí jsem zůstal v čelní grupě asi 15ti lidí. Nohy zatáhlý z půlmaratónu, jsem rád, že vlaju. Teprve v kopci se cítím nějak normálně. Vracečka v Makotřasech a nechutný protivítr zpět do Hřebče. Kolem památníku řadím i 53/21 a to jedeme skoro po rovině. No hnus velebnosti, dneska na samotku fakt ne, musím přežít kostky! Před vsí Nežerka roztáčí malou placku na 38km/h a docela se baví, já teda ne. Ostrá levá, zvednout zadek, 53/17 a zapletené sety jenom skáčou po kostkách při rychlosti, která nejde pod 25km/h! Nahoře jsem na chvostu, ale pořád s čelem, jupí! Horizont se roztáhne přes 40km/h, stehna jak z olova, mazec. Na větru z Hostouně do Bělok to zkusí Prochajda, dává si, ale vydrží jenom do vsi, i tak zaslouží obdiv, já su rád, že su rád. Kopec nad Makotřasy se jezdí na můj vkus normálně, občas mám problém za točkou dole, když se za to vezme. Zase opruz kolem Lidic a kostky, kde si dopředu najíždí Nežerka s Kuřetem a nastupují, za nimi se vydává Jelínek, my ostatní se nějak srovnáme, ale přecijen watty chybí a trojice se pomalu vzdaluje. Mám dost, jsem rád, že visím v grupě a odstřídat je stále náročnější. Dovalíme to na třetí kostky, kde hlásí půl minuty zásek, vytratili jsme kluka s Moratkou a Prochajdu, myslím. V hupu do Hostouně to pořád zkouší myslím Želina, ale vždycky se nějak sjedeme. Tempo trošku ovadlo, já jsem rád, chtěl bych to tady v grupě domotat nejlíp až do cíle. V kopci z Bělok se chvíli jede – roztočil to Vítek Mužík, já lámu zase 53/19, ale jsem tam, dobrý. Vítr, občas se taktizuje, poslední kostky naštěstí lidsky, u hřbitova se sjedeme, naládovat 53/11 a zase hup do Hostouně, kde to na 53/21 přežiju i naposled. Nahoře se to rozfrčí třicítkou, osychajícím sjezdem do Bělok, už se moc nejede, vzadu taktizujou, kopec se trošku přišlápne, ale před tím větrem stejně nemá cenu odjíždět. U památníku to zkusí Vítek Mužík, ale je to marný, docvakneme jej, i když já teda úplně na šrot, poslední. Čeká mě hezké poslední místo ve spurtu … Nohy bez síly, už není ani hlava na to se zmáčknout a jít bojovat, prostě u sámošky dám 53/17, jsem ze skupiny předposlední a tak projedu i cílem, i když na Jirku Humpíka nescházelo moc. Ale jo, bylo to krásný, jsem zničenej a že budu zase mejt kolo neřeším, tahle poslední akce za to stála! :-)))