Doksy za námi a je vlastně po sezóně, za chvíli Král Šumavy a zase budeme ladit zástěrky na zimáky :-).
Víkend bez kola mě pomohl, úterní Koloděje mě utvrdily v tom, že bych si mohl poslední svoje Doksy v I. balíku mladíků užít do sytosti a v koutku duše hlodal malý červíček, že by se třeba mohlo povést překulit se přes Řepín a kukat pod Romanov blízko čela. Náladu a natěšení postupně zvedala i potvrzovaná účast, vidět zase s číslem na zádech Anděla, Souseda, Šemíka či Fajglsona to prostě posouvá Doksy o level výše nad jiné závody. Nakonec jsme nepřekonali svůj rekord z roku 2008, ale i tak, 20 kousků bylo nepřehlédnutelných.
Lezeme do první lajny a po menších komplikacích se vydáváme za policejní houkačkou. A je to kalup! Vítr v zádech pomáhá, policajti to čistí, jak kdyby za sebou vezli kluky z Gira, pak v pátek při cestě zpět si vlastně člověk uvědomí, že to je stále i mírně z kopce. Důležité je, ale že balík nikde nemusí brzdit, netvoří se špunty, jede se disciplinovaně v pravém pruhu, tak to má prostě vypadat. Hlídám si Léňu a Dreamera, úplně u špice operuje od nás Myšák s Bobkem, zdá se, že už se to pěkně roztrhalo. A před Všetaty bum ho! Stažené závory a kolona aut stojících před přejezdem. Tak to je dobrý, slézáme z kol, slunce do nás pere a z nás krásně leje. Každý usrkává z bidonů v předtuše, že dnes ještě bude potřeba hodně tekutin, někdo močí, někdo se jde za VLKem ještě registrovat a platit startovné :-). Nevím proč, ale dnes jsem si výjimečně vzal i foťák, jak kdybych tušil, že ho dnes využiji do sytosti. I. balík je zase pohromadě, mávám na oranž kochací skupinu a všichni se skvěle bavíme. A policejní houkačka už přiváží i II.balík a šraňky furt dole, projely už dva vlaky, ale stále není průjezd volný.
Po 20 minutách si nakonec stoupne policajt na koleje, rozpaží ruce a diriguje si nás přes přejezd, tak to je mazec! A zase do plných, žádné rozjížděcí tempo, vždyť Čečelice na obzoru a Byšické síto je tu. Kostky už jedu pěkně na kref, tudíž na výjezd na boleslavskou a na následný magnet moc ušetřených watů není a čelo se začíná vzdalovat. No do pytle, to se tedy nepovedlo, ani aktivní Léňa nemá sil na doskočení, je tu i Dreamer a tak se formujeme do grupy, která začíná pěkně točit a stále mě to slušně bolí, každé menší zaváhaní se trestá. Posbíráme ještě pár odpadlíků a řítíme se k Řepínu po novém povrchu, najíždím si dopředu a úvodní serpentinou se vytočím na špic a udávám si pro sebe snesitelné tempo. Ale jak známo Řepín hned tak nekončí a tak se pomalu propadám, ale nahoře jsem tam, je to dobré. Chvíli trvá než se srovnáme, stále stejný problém, dlouhé špice jednotlivců, kdy tempo upadá, místo rychlého střídaní a točení se v kolotoči. A hele před námi další dvojice, kterou spolkneme, a ne že by to sousto nechutnalo, je tam i náš Bobek :-). Takže 4 orange vybarvení borci asi v 15-ti členné grupě, no nevyvíjí se to vůbec špatně.
Začínám se dostávat do varu, těším se už do údolí až si cucnu gelu a pak na Romanov, kde se chystám nechat úplně vše, ještě chci tradičně Bobka zprdnout, co to měl za choutky, že nám chtěl takhle ujet :-), když tu ve sjezdu za obcí Střemy na 40.km závodu, na krásném hladkém asfaltu rána jako z děla a moje přední kolo jde k zemi se zlověstným sykotem. No do p*****, no do p***, ne to se nedá publikovat, jak jsme nadával, Dreamer ještě zařve: \"Kolíkáči, to je škodáááá\" a já dobrzďuji u krajnice a začíná boj s výměnou duše. Mezi tím valí dolů skupinky i jednotlivci, občas slyším výkřik: \"No sakra Kolíkáči!\", jo, jo, ten nejhorší pocit bezmocnosti, stát v příkopu a všechny své soupeře pouštět takhle před sebe...
Vozím 2 duše a minipumpu, kterou to nafouknu tak na dojetí, tak stále vyhlížím nějaké doprovodné auto a hele Varta Fabia jede, mávám, zastavuje, no super mají velkou pumpu, peru tam 120 psů, když tu zase ten zlověstný sykot, no do p*****, no do p***, ne to se nedá publikovat, jak jsme nadával :-), já tu duši v tom stresu asi skřípl :-(, holt mechanik. Pouštím auto a děkuji a když vytahuji druhou duši nevěřícně čumím na zadní kolo, které je taky splasklé, no do p*****, no do p***, ne to se nedá publikovat, jak jsme nadával ... ale teď už jsem měl snad i slzy v očích, jak já se těšil na letošní Doksy, poslední v I.balíku, v takový hezký skupině a takhle to dopadlo. Mám chuť to zabalit a jet do Prahy, žádný pivko v Tachově, žádná terasa. Koukám na tu sbírku zvadlejch duší v trávě a přemýšlím proč? To ten blbej foťák, proč jsem si ho vlastně bral? :-) No asi aby jsi fotil ne? A tak měním plán, zkusím odchytnout Induraina v doprovodném autě, naložíme kolo a budeme fotit a fandit. A taky to byl zážitek, vidět v údolí osamělé bojovníky i skupinky, zafandit si na Romanově Šemdovi a Sousedovi nebo vidět souboj Icemana a Šemíka v cíli. A v Tachově Sluneční hodiny taky dáme, s Bigmigem opravíme defekty, zatleskáme obětavému Strejdovi, který dotáhl hrdinku Anděla a přesuneme se na terasu, kde se znovu a znovu probírají všechny nezapomenutelné momenty 29.ročníku letošních Doks.
Tak za rok, v dědcích, už se zase cítím v nohách tu čečelickou vracečku a nebo přejezd ve Všetatech a brdek na hlavní, kde určo bude foukat proti a Řepín, kde to po úvodním esíčku ještě nekončí, a pak uklidňující sjezd do údolí, tam hlavně za přejezdem hned doprava a Romanov už se nezadržitelně blíží, cucnout gelu a jde se na to, bude to zase bolet, ale stojí to za to, možná se Vám nahoře zjeví cyklistické nebe, mšenské kostky vám to vyženou ze svalů a teď jen vydržet až do cíle, tady se nesmí skupina opustit, to nekonečné čekání až přijde rozbitý sešup dolů a pak levá, ještě vydržet, do toho magnetu do cílového křoví je ještě daleko, teprve až se zahne mírně doprava už se můžou vymáčknout veškeré zbytky sil a prolítnout cílovou čárou s rukou zatnutou v pěst a skutálet se na náves, kde už je slyšet řinčení skla od Slunečních hodin. Čas se zastavil, když šlapu, tak žiju, jo Doksy jsou tady!! Naleštěte svoje koně a užijte si ty \"svoje Doksy\"!! :-)