Pojďme se podívat na report z letošního ušáka Rampušáka, je sobota 21h, takže ještě pěkně zatepla po závodě, jak to má Léňa rád! Proč taková veselá nálada? Tak hlavně proto že jsem rád, že jsem to zase ve zdraví přežil, protože to co se dnes dělo moc normální nebylo. Ale pěkně popořádku. Jo a vůbec, ja jsem zvykly psat bez diakritiky, takze další text uz bez ni, mozna něco opravi Word, no snad to bude k precteni
Do Stitu dorazim s Astralem v patek podvecer a chce se mi blejt. Doslova. Proc? Protože jsme si po ceste dali veceri, mel jsem testoviny s malym pivem no a znate ten dojezd Do Stitu přes Vyprachtice, auto se nataci do všech stran. Registrace probiha v poklidu, beru si cislo Olina a vse by mělo klapnout (pak bohuzel neklaplo, ve vysledcim mam Olinuv vek narozeni a tudiz jsem jako 2. v kategorii nad 40 let, no stane se, ale moje chyba to není). Ubytovavame se v trochu jiné vesnici nez jsou Heroltice, vybalime, je 22h, prectu par radku z patecni E15 a jdu spat, konecne!
Spi se docela dobře, rano od 5h uz ale spis jen podrimuju, po 6h vstavame a hned problem! Jak jsem si ostrihal nehty na rukou (a nohou ale to s tim nesouvisi), nejde mi vyndat spunt z leveho ucha, který si od jiste doby provizorne vždy davam, když spim s nekym „cizym, koho neznam a kdo muze potencialne chratat“ Takze zatimco se Astral sel vykakat, vycurat a buhvi co ještě dalsiho, ja lovim spunt z leveho ucha! Nakonec mi pomuze multiklic ke kolu s nejmensim prumerem a spunt je nakonec uspesne venku. Demence no ja vim Snidane v klidku, ovesna kase, housky s medem, dzemem, presne tak jak to ma Dreamer rad. Nasadim kontaktni cocky a jde se na kolo. Na startu jsme presne v 8h, je docela teplo, ale meteo aplikace v mobilu mi ukazuje ze se blizi prehanka. Beru tak na sebe navleky na ruce, pod dres Moiru no a to je vsechno. Na startu ale sviti stále slunicko a Garmin ukazuje 18 stupnu, takze ta zima není tak hrozna.
Start v 8:30 presne, jsme uplne vepredu, elitaku je nejak malo dneska, z Kolokramu jako leader Libor Janousek, ale obvykla jmena jako T.Cer, P. Novak atd nechybeji, takze turistika se asi taky nepojede. Diky rozdeleni trati je nas na startu něco malo přes 100, fakt super ze jsme nejeli s kratkou trasou. Po startu se jede rozumne, drzim se v prvni dvacitne, za chvili vidim jak me predjizdi Lena, slysim Kolikace, Honzis se kolem me mihnul. První brdek mame za sebou a klesame k Vyprachticim. Před nimi zacina mrholit, pak prset a pak lejt. Ochlazuje se nekam k 10 stupnum a poprve se do me zakusuje zima. Kopec na Vyprachtice zacina Honzis solovym unikem, kdy poodjizdi asi o 100 metru. Pak se jede docela ostre a nahore jsem na konci celni skupiny, je nas tak 25, jsem tam sam s Honzisem, Kolikac a Lena nikde. Nasleduje nebezpecny sjezd do Cenkovic a vyjezd na hlavni smerem na Cervene Sedlo.
Tam dest nabira na intenzite, během chvile mokro v tretrach, vsude, zima, vzpominam si na nedelni Besiny a defakto jsem za ne rad, protože aspon jsem na to uz „zvykly“. Ještě před vrcholem nas docvakava Kolikac, moc se tam nejede. Jsem kazdopadne rad, preci jen je to clovek, který me privedl do „velke“ cyklistiky! Serpentiny dolu se jedou hodne opatrne, jsem s Kolikacem vzadu a s nami tam jede hodne opatrne i P.Swaczyna, jeden z favoritu. Po sjezdu serpentin nas docvakava i Lena s P. Sovakem a dalsimi, takze směr Polsko nas jede tak 40 odhadem. Leti se pekne, spis jsem ale vzadu bud na poslední nebo skoro poslední pozici, preci jen je to obcas z kopce, je mokro a i když uz tolik neprsi, tak se necitim moc bezpecne. A hlavne je mi cim dal vetsi zima, jsem ztuhly, nepiju, nejim, nebavi me to. V Polsku opet dest nabira na intenzite a po kratce curaci pauze najizdime na hlavni kopec na Biala Woda, jestli to ctu dobře z mapy. Ma nalada je na bodu mrazu, prsi, je 8 stupnu, jsem totalne zmrzly a predstava ze ted budu splhat nekam do 900mnm kde snad bude i snezit me vůbec nelaka a mam chut to zabalit, pohravam si s myslenkou zastavit v nejake polske hospode, pockat az ty prehanky prejdou a pak v klidu dojet zpet. No ale v ten moment se zacina jet opet interval a celo zacina odjizdet. Ještě kriknu na Kolikace s Lenou at jedou a jd ze sedla, aspon se trochu zahreju když uz nic. Jede se docela ostre ale ne zas tak ostre, jedu kousek za Honzisem, mijime Michala Chadima, první balik citajici kolem 30 jezdcu stále kousek na dohled, ale jak jsem byl v momente ataku vzadu, je pro me nemozne dotahnout se tam. Blbne mi i vyskomer v tom desti, takze zatimco mi ukazuje asi 650mnm, ale realne jsem uz nekde kolem 800mnm, spekuluji, ze nemá cenu jet totalni kasi, protože to je nahoru ještě daleko! Jak zjistuju za chvili, jsem na vrcholu, kde sviti i slunicko prekvapive. V jedne ze serpentin pod vrcholem vidim, jak o dve serpentiny niz je Lena a Kolikac, takze jsou za mnou tak minutku a něco, vic ne.
Dojizdim a predjizdim par odpadliku v prvniho baliku a na vrcholu této horske premie jsem asi 5 doprovodnych aut od hlavniho baliku. Je to nadosah, ale nasleduju sterkem a proudy vody sjezd mezi temito auty. Sjizdime se asi do 4 lidi, celni balik stále nadohled i po sjezdu, ale proste se na tom uz nepovedlo, opravdu skoda, chybelo malo, vetsi znalost terenu a asi bych tam byl. Ale na asi se nehraje, takze jedu tam kde jsem. Nejak se zformujeme asi asi peti lidi, chvili trva nez se sladime (někdo jede lepe po rovine a nadava ze netahame po rovine, aby pak ten samy mel problemy v kopci), ale pak spolupracujeme docela dobře. Nasleduje další kopec ale je docela mirny do 4 procent, ono vůbec na Rampusakovi nebyly zadne stojky, vsechno 6-7 procent, nad 10 snad skoro nic, jelo se mi to dobře tyhle jezdivy kopce co moc neunavi. Jsme zpet na Polsko-České hranici a mirime zpet směr Stity. Pak byl takovy delsi spise rovinaty usek proti vetru, kde se opravdu hodilo ze nas bylo pet. Zacinam i pravidelne jist, ale stále piju malo, ale to dneska nevadi, je zima, pit není potreba a pil jsem skoro cely patek, takze priprava zafungovala Nekde tady si rikam ze by bylo pekne dojet s touto skupinkou do cile, jsem před Honzisem, Chadimem i Kolikacem, holka před nama taky zadna není, takze asi tak spatne rozjete to nemam
Kopec na Zlaty Potok se jel loni na konci a bolel, letos mi prisel uplne v pohode. Porad zjistuje o protijdoucich turistu o kolik casu je před nami někdo. Casy se menily od 1 minuty přes 5 minut do 10 minut, ale nakonec je pry opravdu před nami o minutu triclenna skupinka. Tu dojizdime na rovinatem useku po Zlatem Potoku, je tam jeden z Kolokramu a další dva jezdci. Moc nejedou ale razem je nas ve skupine 8. Dva ale v jednom brdku stavi nevim proc, asi na WC, takze je nas razem zase 6 nebo 5. A takhle jedeme az k poslední obcerstvovacce před kterou stavime na WC i my (ja bych teda nemusel) a ti dva, respektive tri nas opet dojizdi. Celkove se ale nejede nijak ostre po tech rovinach, asi tak akorat aby nas nikdo nesjel zezadu, sance nekoho dojet je ale miziva. Ja stridam v kolotoci myslim pomerne aktivne, ale samozrejme nejsem magor a netravim tam vice casu nez je nutne.
Pak uz jedeme spolu az pod poslední kopec před cilem. Tam se uz zase jede docela intervalove, takze ti tri co si nad dojeli zase odpadaji a nahore před sjezdem do Stitu je nas opet pet. Protijedouci auto me prinuti uhnout trochu ostreji ke krajnici, coz okomentuje jezdec z Kolokramu slovy ze co jako delam atd. Tak mu odvetim „to vis my amateri“ a je klid Sjezd do Stitu je sice po hezce asfaltce ale stále ve stinu mokro a každý uz se vidi v cili, takze je potreba jet tak aby vam to neujelo. Presto do Stitu najizdim jako poslední ze skupiny ale rychle zaberu, hodim tam velkou placku a skoro nejlehci pastorek a jdu do toho naplno, jsem na druhem miste, ale kolokramnik se za mnou vyveze a pak me prespurtuje. Presto maximalni spokojenost, pod kopcem nas bylo 8, v cili jsem treti.
Zhodnoceni:
Celkove 21. ABS to je pekne, 20 minut ztrata na prvniho, takze celo taky pak nejelo asi nijak dramaticky, asi i proto ze dneska chybelo dost lidi z „elity“, ale i tak jsem za vysledek rad. Cely maraton jsem objel na asi 1,4 litru tekutin, ani jsem nevypil ty dva bidony a pullitr v kapse dresu jsem privezl plny, hodil se mi pak při ceste autem zpet do Prahy kdy me zizen konecne dostihla Takze suma sumarum, zavod jako vysledek povedeny, počasí první 3 hodiny ale moc o zavodeni nebylo, takze dojmy takove rozpacite trochu, ale to je u me vzdycky, vse porad analyzuju co se kde dalo udelat lepe, jinak. Takze radsi uz nic rozebirat nebudu a timto muj report z letosniho Rampusaka ukoncuji i když by se toho dalo napsat ještě mnohem vice, ale znate to, vseho s mirou!