Úvodní 3km kopec byl v pohodě, moc se nejelo, ne že bych se ani nezadýchal, ale kdyby se jelo pořádně, tak už bych tam nahoře nebyl. To loni byl ten úvod podstatně ostřejší, to jsem přežil se štěstím (loni průměr v kopci 23,5km/h, letos jenom 21km/h). Ale i tak jsem se trochu procedil dozadu, v následujícím sjezdu začalo pršet, sem tam stojící auto u krajnice, takže se balík řádne natáhnul a v následujícím stoupání přes Výprachtice se to začínalo dělit, absolutně nemám nato, abych alespoň chvíli bojoval o přežití. To je můj letošní problém, vůbec se neumím zmáčknout, ve chvíli, kdy se rozhoduje o výsledku, by to chtělo se pořádně kousnout a na tepáku mít minimálně 180, vždyť pak bylo 40km z kopce a rovinka a dalo by se krásně odpočinout, já ten kopec ale jedu na 175 tepech, víc mi to nejde, prakticky stejně rychle bych ten kopec dal třeba po 150km. No ale jel jsem tak nějak, abych se nahoře zabudoval do nějaké solidní skupinky. Po odbočce na Červenovodské sedlo (nahoře 7 stupňů a déšt, velice příjemné bez vesty nebo pláštěnky) už jsme ani před sebou balík neviděli, jenom pár lidí a ty jsme sjeli v 7km sjezdu do Červené vody. Docela mi ty sjezdy na mokru ani nedělaly problém, ne že bych ostatním ujížděl, ale pěkně na jistotu, žádné riskování a v pohodě jsem stačil a docela mně to i bavilo, vzpomínal jsem na loňský Krušnoton, kde mi to se sjetýma špalkama nebrzdilo vůbec a v každém sjezdu jsem chytil 300m díru a pak to musel sjíždět.

Následovalo asi 35km po rovině do Polska, bylo nás asi 20 a byli jsme první skupina za balíkem, jak jsem potom zjistil. Celkem se i jelo, ale abychom sjeli balík, tak to ani náhodou, to bysme se museli jinak točit. První stoupání v Polsku (cca 8km a 500m převýšení) se moc nejelo, krásně jsem si to jel v popředí skupiny, pak sjezd a následoval další kopec na Kladské sedlo. Co se dělo tam jsem nepochopil. Dopředu si vlezl Venca Zimmel ze SOSu a rozjel takové tempo, jako by se jelo do cíle. On je ten kopec spíš takový magnet, 5,5km průměr 4%, ale jelo se tam průměrem 22km/h, navíc silnice dost rozbitá, takže nahoru jsme dojeli po jednom. Ve sjezdu se to ještě nějak sjelo, ale z původní skupiny tam byla tak polovina lidí. Snažil jsem si trochu pošetřit síly, na bufetu ve Starém Městě musel zastavit pro pití, většina lidí nestavěla, takže jsme tu díru museli sjet, což se asi po 2km podařilo. Pak už se pomalu mířilo na Zlatý potok. Na začátku kopce nás dojel Krupička co jel krátkou a byl v úniku, sice nás předjel, ale o moc rychleji nejel, my jeli dejme tomu 15km/h a on maximálně o 2km/h rychleji, je to taky jenom člověk. Čekal jsem, že nás v kopci dojede i balík z krátké tratě a prožene se kolem pětadvacítkou, ale ti nás sjeli až na tom nejvhodnějším místě, před Červenou Vodou, tak jsme se s nima pár kilometrů na rozdělení tratí svezli. Pak následoval známý sjezd do Olšan a předposlední kopec na Zborov.

Opět jako na Zlatý potok se jelo hodně svižně, tak nějak jsme se snažil držet vepředu skupiny, ale tempo jsem rozhodně neudával, spíš trpěl. Na posledním bufetu jsem opět musel zastavit pro pití, před tím jsem stihnul naplnit jenom jeden bidon a ten už byl prázdný, takže následovala opět stíhačka. Když už jsme byli skoro zpátky, tak nepochopitelně doprovodné auto jednoho z kluků zastavilo u kraje před zatáčkou do které není vidět a pouštělo nás a naproti se zrovna vyřítil nějaký Passat, bylo to o fous… Před závěrečným kopcem byl ještě nějaký brdek, tam se taky jelo hodně tvrdě, regulerní závodění a mně síly pomalu opouštěly, přežíval jsem tam silou vůle. Pak už konečně přišly Tatenice a začátek závěrečného nekonečného kopce. Okamžitě jsem si vystoupil a jel svoje tempo a čekal na zázrak, že se vzpamatuju, ten ale nepřišel, sice jsem ještě dva lidi dal, ale na čelo naší skupiny tady chytil tři minuty zásek. Závěrečný 4km sjezd už jsem jel najistotu, 10s předemnou člověk, 15s za mnou taky jeden, ale přeci se tady kvůli xx místu nezabiju, takže se stejnýma rozestupama jsme dojeli do cíle. Čas 6:19, 51 flek abs. Z asi 110 lidí co leli dlouhou. Naměřil jsem 188,2km, avs 29,8km/h, a 2906m nastoupáno.

Kolíkáč, kterýho jsem chtěl alespoň chvíli hákovat, tak ten už měl sněděný guláš, dal mi 25 minut :-) Ale jinak dobrý, zase žádný propadák to nebyl, víkend v Herolticích jsme si zase parádně užili a za rok určitě znovu pojedeme.Kluci od nás taky zajeli super, oba pod 7 hodin, takže jako tým jsme předvedli nadstandartní výkon :-)