Přesun do Štítů s Tomášem a Hrabošem, ubytování v 7-lůžáku. K večeři tousty + v hospodě čokoláda, kapučíno a čokoláda. Ráno se vstává nepochopitelně brzo, už po šesté. Samý srandičky. Je hezky, ale dost fouká. Žereme zásoby, já zas tousty. Jako tvrďák volím krátký + krátký, bez rukavic. Venku podlehnu pohledu na tmavý mrak co se žene a dojdu si pro vestu. Aspoň že tak! Na náměstí je hodně prázdno, díky odděleným startům a mistráku nás o půl deváté vyjíždí jen něco málo přes 100. Úvodní kopec se nejede, 39/17, pohodička. Jsem kolem 30-40fleku, před horizontem se nacpu dopředu, ale začal jsem pozdě a na vrcholu jsem asi třetí. Do sjezdu se překuluju na čele, fouká proti, začíná pršet, zašívám se. Mokrý přesun do Výprachtic nic moc, ale jede se opatrně. Cítím, jak mi zimou tuhnou nohy a hlavně mrznou pazoury! Je tu Norda, Kolík, Dreamer, … Čekám, co se bude dít na Hoblovnu a jelikož balík jede pohodu, tak nechám 53/19, zvednu se a odjíždím asi 24km/h. Ohlédnu se, nic, balík přes celou silnici. Jedu furt ze sedla, esíčko pořád na pilu, bohužel motorka roadcycling nikde. Když mám slušný náskok, tak shodím na 39/19 a jedu tempově na vrchol. Nehodlám se úplně vyprášit, držím 17-18km/h a balík se přibližuje. Už před horizontem dolítá Zahrada a za ním asi 25favoritů. Efektní foto nebylo, smůla, motorka byla až na vrcholu. Míjí mě vláček, háknu se a následuje hnusnej sjezd do Čenkovic, kde couvám až na konec. Moc lidí tu nejni, jen Dreamer a střelci. Dobrá práce, mám splněno. K hlavní se moc nejede, táhlý magnet na Červenovodské sedlo se odpočívá. Přemýšlím jestli nemám ještě dát únik, ale pak si říkám, že bych se zbytečně vyprášil. Zezadu dolítá pár lidí, stejně tak ve sjezdu do Červené Vody, až je nás asi 40. Je mi strašná kosa, mrznou ruce, v tretrách bazén, nálada na bodu mrazu, teplota 7C! Furt prší, jedeme do Polska, pořád rovina nebo mírně z kopce. Sním tyčku, protože cítím, jak mi kvapem ubývá energie, která se spotřebovává na zahřátí se. Drkotám zubama, občas nemůžu řadit nahoru, protože tu Sram páčku prostě nepromáčknu. To je děs, obloha jako pytel! Nechcú!
Chcací pauza, na bufetu čapnu banán, pokecám s Nordou a Víťou Novákem z CFC Kladno. Konečně déšť ustává, stoupáme do sedla a zahřívám se. Bohužel si párkrát odřadím do těžka místa do lehka, páč nemám potřebnou sílu. Čelo asi 15lidí mizí, pár odpadlíků vlaje za nima. Jde přes mě Dreamer a docvakává si je. To mě štve, ale nemám morál. Jen předjíždím Chadima a Černého z KC Brno. Svaly zatuhlý, nejde to, jedu 39/21, 19, chybí 150metrů. Kopec nebyl nijak hrozný, rozhodně mnohem jetelnější než Šerlich! Nahoře sucho, svítí slunce, jupí! Bohužel sjezd po štěrku a vodě je dost vo držku a Černý má defekt předku. Díky doprovodnému autu je ale během chvíle zpátky, sjíždíme se do čtveřice a jedeme přes hnusné kostky pod táhlé stoupání na Kladské sedlo. Tam malinko odjíždím, chtěl bych si totiž odskočit. Propásl jsem vhodný okamžik, navíc zezadu dolít Norda, Kolík, Pavel Sovák a ještě někdo. Chadim rozjel tempo a sjeli mě. Takže nic, musím chcát jinde. Jsme zpátky v ČR, kopec jsem vyjel na 53/21, ani to nebolelo, asi 3-4% sklon. Následuje dlouhý táhlý sjezd do Hanušovic, valíme v rámci možností, silnice je totálně mokrá, pořád se nemůžu zahřát, ruce zkřehlé. Jím mokré Princezky, energie se nedostává, i když jsem se ráno přežral toustů. Projíždíme bufet ve Starém Městě, kde se mi poštěstí uzmout 2 karbošneky. Natlačím do sebe rychlý cukr a konečně se napiju. Dva 0,7l bidony mi vystačí až do cíle!
Za Hanušovicemi sjíždíme mírně prošitého Vítka Mužíka, já už si potřebuju nutně odskočit, tak mi nezbyde nic jiného než to u odbočky na Dolní Moravu vzít ze špice do šotoliny, ulevit si a pak sjíždět 9-členný vláček sám. Dávám si, je to mírně do kopce, jedu třicítkou, naštěstí následuje Zlatý Potok, dolejšek dám na velkou a jsem zpátky. Chadim asi juknul na watty a zjistil, že by chtělo jet, a tak se jeho Cinelli ocitá na první figuře a já mám co dělat mu stačit. Pěkně točí, asi 39/21,23, já spíš 19ku. Čekám, že někdo odpadne, ale prdlajs, ani když nahoře převezmu iniciativu a na velkou jim to trošku rozjedu. Na hlavní I/11 fouká bočně do zad, letí to, ale nikomu se nechce, jen týpek v dresu IVT jede na špici o 5km/h rychleji než ostatní. Jsem z toho rozladěn, nevydržím s nervama, dám 53/11 a nastoupím. Jen na ukázku, za chvíli se zase schovám a řeknu borci nad 40let, ať nejezdí na špici takový kule, když ostatní netahaj.
Přežíváme pospolu i pár hupů a pak sjíždíme do Zborova. Norda kmihá, řetěz mu skřípe, stejně tak Zárybnickému. Tahám docela často, skupině se moc nechce, pár lidí se veze. Na kostkách jdu do úniku, musím si zase odskočit. Úleva, bohužel zas půlminuty díra na ostatní. Nechám 53/21 a ze sedla si to dojedu, jdu rovnou přes všechny. Vepředu je dres IVT a Černý z KC Brno. To je taky jediný člověk, co mě zahákuje. Nahoře nechutně fouká, musím jet i 53/23, abych to urval. Horní Studénky, bufet. Vyhazuju prázdný bidon, beru si Nutrenďácký + banán. Ostatní už projíždí, takže zacvaknout a makat za nima. Do cíle asi 40km. Dávám třetího karbošneka, zase tahám, ten z IVT už střídá normálně, pak Norda a ti z KC Brno, ostatní sporadicky. Nikoho nevidíme, což je dost deptající. Přejíždíme jedno táhlé stoupání v lese – Hoštejn. Nechávám velkou, bohužel ostatní sice vlajou, ale nikdo neodpadá. Ve sjezdu se to zase sjede a už ani mně se nechce tahat. Pavel Sovák upozorňuje na dlouhé stoupání směr Cotkytle. 170km, Tatenice, odbočujeme do rozhodujícího kopce. Dám půl margotky, dopiju svůj ionťák a čekám, co bude.
Odjíždí oba borci nad 40let, pak jsem já a zezadu se přiřítí ufon Kolík. Točí 39/21, najednou má sil dost a hodlá mi snad vodjet! No to jako prr, jsem sice v pr*, ale ze sedla si to sjedu, dám 17ku a docvakáváme odjetou dvojičku. Za náma klid, ostatní parkujou a osamoceně se perou s kopcem. Nápis na asfaltu 4km, 3km, je to nekonečný. Mobilizuju síly, zase tahám, ostatní visej. 1km, silnice se houpe, dám velkou a už to lámu až na vrchol, přidávám, ať si to vyžerou! Musíme to rozjet, ať nás zezadu nesjedou, valíme, pokračování stoupání, rozsekanej asfalt, furt na pilu, se ukažte! Prý už jenom dolů … Za chvíli zase krátkej hup, no to je vomrsk, lámačka ze sedla. Najíždíme na krásný asfalt, bohužel je totálně mokrý, navíc silnice zrovna moc široká není. Borec z IVT jede první, za ním Černý z KC Brno a pak já. Za náma auto a Kolík, který hlásil, že nespurtuje. Co když ale jo?, nesmím si tu dvojičku nechat ujet! Štíty, ostrá levá, 53/21, nájezd do stoupáku k náměstí. Musíme přibrzdit, pak zvednout prdel a urvat pozice. IVT odstupuje, Brňák do toho jde, já nastupuju, jedu 24km/h, shodím na 19ku, ještě zrychlím, sklon se zmírní, vidím cíl. Černý jde vedle mě, na pásce má vyšší rychlost, ale ve výsledcích jsem já jako 27. o 0,1sec dřív. Dramer mi dal 5minut, vítězný Tomáš Čer 25minut. Škoda toho počasí, v Polsku jsem měl být o grupu vepředu a bylo by to jinačí. I tak ale spokojenost, průměr 32km/h, trať je fakt jezdivá, žádné rasoviny. Norda dostal na posledním kopci přes 4minuty, stejně tak ostatní z grupy zůstali kdesi v dáli … Jak mohli přežít Zborov?