Váhám do jakého tématu přidat příspěvek z dnešního Posázaví. Nepatřil by již do tématu Koloděje? Vždyť jel ředitel Fanda z Říčan, vždyť jel Martin Matula, vždyť jel Iceman, vždyť jsme to vytyčili na Vlkančice, vždyť všechny vrchařské prémie a spurty na ceduli vyhrál Fanda, který nastoupil z plného tréninku, na vytuněném zimákovi (rok výroby 1990)a v každém kopci řval blahem, jak mu je dobře! :-) Ale dávám to do zimních tréninků, přece jenom tím průměrem pod 25km/h. se věru chlubit nemůžeme, ale o to dnes nešlo.
S Icemanem nakonec domlouváme sraz v Kateřinkách, ale byla to chyba, u Shellky nás totiž již očekával Martin, což jsme se dozvěděli až v Říčanech. A to jsem ještě pro sichr písnul Atamanovi, on rád překvapuje bez ohlášení :-), ale dnes mu to neklaplo. Fanda ani Vyhup na moje středeční SMSkové pošťouchnutí nereagovali, ale raději jsme k léčebně zajeli. A hele Martin tam už nervózně podupává a Fanda volá, že má malinké zpoždění, no ty brďo, to zase bude dnes vypečené. Předem si ale slibujeme, že jedeme kecací tempo, Martin s Fandou na MTB, ten Fandův speciál zažil už hodně švihů a závodů a navíc ještě hlásí, že má jen v malinké flaštičce vodu ze studny, tak je prý strašně natěšený, jak u Skalice umře. Jedeme po hlavní na první vrchařskou prémii na Vyžlovce, kde nikoho nenechá na pochybách Fanda, který s přehledem vítězí. Zadem okolo pily, v lese chládek, chvílemi i led a pak zase po hlavní do Olešky, točíme doprava a proti větru, papáme housky s marmeládou, perníky, suky, jen Fanda si dát hlt studniční vody :-). Proti nám zdravíme Tomáše Dudka, hubeného jak sirka, to si zase Malina užije :-).
Vlkančice, nádherné šumavské údolí, v tom nejprudším brdku má Fanda na telefonu Vlastu Kajmana, my jen s Icem řveme euforické hlášky. A sjezd k Sázavě, a kostkový výjezd do Skalice, kde stále Fanda kraluje. Nezbytné foto a mydlíme to do údolí, ještě nás zdrží Ice defekt, a pak se již začínáme připravovat na vrchol dnešního švihu, Habr. Údolím letíme 25km/h., kde že je ta letní rychlost atakující 40 :-). Fanda začíná mírně okorávat a začíná vyžírat naše zadní kapsy, nejdříve ztrestá perník od Icemana, pak nějaký amarouny od Martina a zapíjí to mojí výbušnou směsí z bidonu. Habr jedeme v zimním tempu, chvílemi jen vyjeté koleje ve zmrzlém sněhu, cedule Struhařov je ale pro Fandu jak červený hadr na býka, a hned na ní spurtuje, zdá se, že to údolní doplnění energie začíná fungovat. A taky že jo! Do Říčan už nesleze ze špice a jedeme stále přes 40, až z toho dostávám defekt zadního kola, tak mírné zdržení a pak již rychlodráhou přes Strašín domů.
Safra byly to krásné 4 hoďky, díky kamarádi za ně!
Foto zde.