V letošní cyklistické sezǒně jsem dal silničnímu Beskydu velkou prioritu. V tréninku jsem mydlil kopečky víc než kdy jindy a tajně jsem doufal ve vylepšení loňského času na krátké trati 2.48. Na blátivém a namáhavém Drásalovi jsem se cítil výborně, navíc jsme v sobotu 9. 7. dali s kamarády Luďkem, Jirkou a Víťou poctivých 115 km v Orlických horách s převýšením 2 000 metrů. Tam jsem si ty Šerlichy a ostatní krpály opravdu užil a cítil jsem formu jako hrom. Ještě v úterý lehký trénink na horáku po Hostýnkách a pak to přišlo. V noci na středu jsem nemohl spát, křeče v žaludku, trnutí nohou, oslabení. Ve středu ráno lékárna, nasazuju Wobenzym, ale vím, že na sobotu je to už pozdě. Prostě nějaká střevní virǒza. Stav je čím dál stejný, ne li horší. Při opakovaných návštěvách soc. zařízení přehodnocuji své aktuální cyklistické cíle. Je to prostě - nevím, jak to slušně nazvat.
V sobotu v 5.15 hod do sebe bez chuti nasoukám svou pohankovou kaši s vločkami a za další půlhodinu nasedám k Luďkovi do auta. Jedeme na to, v mém věku se už závodí za každé situace.
Před půl osmou se prezentujeme a zatímco trpělivý Luděk čeká v autě, já testuji hotelové sociální zařízení. Přejíždíme vozem k místu startu, převlek, opět WC, krátké rozjetí a jde se na start. Začínají se objevovat další Šlapky, zdravíme se, přejem si dobrý závod bez karambolu a řadíme se. Před startem prohodíme pár slov s Ivčou, start a jedeme.
Od začátku pojímám závod méně agresivně než loni. Bolí mě stehna, což se mi nestává a necítím se nejlépe. Ivča jede jako k ohni a mojí prioritou je, aby mi neujela. Náš vláček se různě trhá a opět sjíždí, začíná se mi dobře dýchat, akorát ty nohy mám jak ze dřeva. V jednom táhlém kopci odjíždím a předjedu pár lidí, v dalších hrbolatých sjezdových pasážích mě zase sjedou. Ve stoupání na Hukvaldy ale odjedu a mydlím to sám. Je to už lepší, ale špice mojí kategorie je už asi hodně vpředu. Z úvah mě vytrhne Lacův hlásek: Pepíku, že ty jsi nám chtěl ujet. Doskočil mě Šlapkovský balík v režii Strejdy, Laca, Pedra atd. Na jednu stranu jsem rád, že si s nimi trochu dáchnu, když si ale uvědomím, že jedou dlouhou, trochu se stydím.
Balík, který hoši přivezli, je dosti početný. Stoupáme na Štramberk a začíná se to trhat. Doskakuji ke Strejdovi na špici a za Štramberkem to pěkně mydlíme. Strejda táhne jako lokomotiva a dojíždíme vláček před námi /s jednou Šlapkou/, který já jsem sám dlouho stíhal. Laco si šmejdí chvíli vpředu, chvíli vzadu, zdá se, že má sil na rozdávání.
Po sjetí obou skupin ale nikdo nechce jet, tempo kleslo pod turistické hodnoty a je tu značka 500m bufet. Přemítám, budou či nebudou stavět. Staví všichni. Já nestavím, jedu dál. Chvilku jedu volněji, třeba nás pojede víc, když se nic neděje, pokračuju na samotku. Všímám si ale, že si vezu za sebou holku v bílém /Lenka Hellerová, pozdější vítězka žen 40+/. Tyto pasáže se mi jezdí vždy dobře. Přes Veřovice stále mírně do kopce a do kopce až do cíle. Tady mi už ve sjezdu nikdo neujede. Dostáváme se na dohled nějaké skupince před námi, vyzývám dámu k vystřídání, po několika km skočí na špici a pak už makáme společně. Před Frenštátem zas tahám, ale mám obavy ze zakufrování, tak ji radši pouštím. A pak už nahoru k Ráztoce. Oběma nám vrtá hlavou co s námi dnes udělají Pustevny. A opět slyším Lacovo štengrování. Šlapkovský vláček nás asi 1,5 km před hotelem dojel. Zůstal jsem vedle Strejdy na špici, vzpomínám si jenom na nějaké Lacovy řeči a pak to bylo velmi akční. Naproti parkovišti vyskočil z balíku Polák /Pijanowski/, který byl celou trať schovaný a za ním ta Lenka Hellerová. Jel jsem za nimi. Polák to valil jako o život, naštěstí asi po 300 metrech zvadl a já jsem si ho svým tempem doskočil. Ta holka se za mnou držela jako klíště. Polák zkoušel asi 2 kilometry nástupy a já jsem si ho vždy doskočil. Předjížděli jsme fest a bylo to místy o hubu. Cesta jako brambořiště, shora jeli ti, co už odzávodili. Za studánkou to vypadalo, že už má Polák dost, ale na metě 500 metrů mi odjel a už jsem ho nestíhal a dojel si svým tempem do cíle. Lenka Hellerová pár vteřin za mnou, za další 3 minuty Ivča a celý Šlapkovský balík. Je to paradoxní, ale od úterního večera se cítím nejlépe teď.
A nyní strohé údaje. Můj čas 3.03.51 byl přesně o 15 minut horší, než ten loňský, který by mi byl letos stačil na 1. místo v kategorii. Letos to byl pouze 5.flek. Ten pomalý začátek byl prostě znát.
Na druhou stranu oceńuji svezení se Šlapkovským balíkem, které mi umožnilo zregenerovat své poněkud chabé síly.
Pro příští rok vážně uvažuji o startu na dlouhé trati se Strejdovou partou. V tom závětří se dá pošetřit hodně sil, těch stoupání bych se nebál. Pouze ty sjezdy neumím jako vy. A už se to nejspíš nenaučím.