No, jak začít. Je to můj první report ze závodu, a to přesto, že už ve šlapkách nějakou tu
dobu jsem. Začnu tím, že jsem rád, že v tomto cyklistickém spolku si nemusejí jezdci nižší
výkonnosti v hospodě sedat k jinému stolu. A o tom pocitu to celé asi v mém pojetí je, a
jiné těžko kdy bude.
Letošní sezonu se po loňské a předloňské operaci kolene cítím docela dobře, i když kde ty
dávné sněhy jsou. Rozhodl jsem se letos objet pár závodů, a to bez ohledu na výsledek,
hlavně chci být zase u toho. Loni se mi to nepodařilo ani jednou a tak jsem v listopadu při
Šlapce roku zvažoval, že příjdu pozdě, později než se vyhlásí to moje 80. místo. Nakonec
jsem si ho čestně převzal.
Na jaře, po velmi společensky i sportovně vydařeném soustředění jsem se zabýval myšlenkou,
kdo by jako se mnou mohl B8mu jet, samozřejmě Čmelda byla ve vysoké pravděpodobnosti (na
Icemana s partnerkou bychom ale stejně neměli, jel asi famozně, holomek), ale vypadala, že
ne, navíc si vzala velké sousto v podobě týmové účasti na PIM příští týden, takže šla ráno
běhat. Oslovil mě už tak před čtrnácti dny Šemík. Říkal jsem si, co si s tím počnu, a hlavně
co on si počne se mnou. Byl neoblomnej, furt hecoval, a to v průběhu celých dvou týdnů. A
tak jsem řekl jo. Údajně nemá najeto, pěkný ho*no. Beztak si ty kilometry do Šlapky nepíše,
aby mátl soupeře! :)
Chtěl jsem zažít týmový příjezd na start, vždyť fotky z dřívějších ročníků signalizují, že
to je taky společenská událost. Netušil jsem, že z toho bude týmová časovka. Ale to už je
jedno. Jsme v Břežanech. Vidět tolik šlapek, to je dobrý. Přijeli nečekaní pretekári, a to
zejm. Anděl s Bigmigem, Soused, Robin, tyto borce člověk už moc nevidí. A samozřejmě
kompletní šlapkovská špička (snad krom Maliny). Ani je nebudu jmenovat, klikněte si na
seznam účastníků, to jsou oni, to je ta špička.
Vyrazili jsme s 13 na zadku. Rošt, start, všechno klapalo krásně. Pořád se mi hlavou honily
problémy se ŠOSem a tak jsem ani neměl pocit, že je něco špatně. Vlastně jsem se tím
hecováním Šemdy stal zcela klidným. Tepák jsem si ale nevzal. Start, jedem, najednou 40kmh
na polaru. fíha. Jak dlouho to pude? No, šlo to dlouho. Trasa je zajímavá, ale rovinatou
bych ji nenazval. Panenské Břežany, celkem drsný sjezd na časovku, ale jo, jde to. AVG okolo
38, to nemám ani v autě, když jedu do práce. Pak rovinka, furt stejná rychlost, Šemda tahá,
já jsem se snažil ho vystřídat, ale je to zbytečná činnost, asi jako čumět na debilní
seriály. Prostě Šemda je Šemda, byl duševně i fyzicky připraven. Předboj, levá, díra,
psssss. Ku*va, teprve asi 5 km, a defekt. No nic, klid, hlavně chladnou hlavu, a do toho.
Vzpomněl jsem si na Mamuta 2007, jak jsem měl defekt, a jak mě Laco, starej maratonskej
mazák, seřval, že jsem u výměny duše vzteklej. 5:40 a jedem. Nic moc, ale mohlo to být
horší. Takže Veliká Ves (po pravé straně parkuje Šlapkovský autobus, kterým jsme jeli na
Beskyda a pak na TdF), a kopec. A to je průser, to jsem věděl. A byl. Odolka, další průser.
Jo, držím už silou vůle, bylo mi zle, tepy beztak někde kdoví kde, jiní by už asi měli
konečná, kačerov, vystupovat. Jedeme dál, už ani nestřídám, jen se snažím držet průměr,
který jsme si vytyčili. Je mi trochu hloupé, že Šemdovi nemůžu odstřídat, ale jemu to zdá se
nevadí. Druhé kolo musí být lepší, dal jsem do toho všechno. Průběh stejný, vyjma defektu.
Ale co, dojeli jsme, body do Šlapky budou, parta byla, atmoška byla, Šlapkovské bedny byly,
takže co více si přát? Nakonec čas okolo 1:17, bez defektu 1:11, AVS okolo 31, to na mé
poměry jde. Závěrem tedy nezbývá než poděkovat Šemdovi, že mi umožnil zažít B8mu, a že mu
nevadilo, že jsem mu to defektem i (ne)kondicí tak poku*vil, a též organizátorům, za
precizní (a asi i rutinní) práci. A Janiččce, že přijela. A Gambrinusu, že byl po závodě k
dispozici. A teď jdu čumět na hokej. Rainy.