Vůbec mě nenapadlo psát report, hlavně proto, že nebylo o čem. Na Břežanskou Osmu jsem vůbec nedorazil. Pak mě napadlo, podělit se o nenaplněné pocity. Váhal jsem, zda se mám za vámi otočit na skok ku Praze.
Kdyby „B8ička“ nebyla časovkou dvojic, skoro bych neváhal. Carlos vyvěsil bílý prapor a Mišutka zůstal na ocet, bylo rozhodnuto. Jedu!!!
Cestou z práce jsem se stavil pro gely a potom v Bille pro proviant. Doma se synem domluvil venčení miláčka Cézara. Po večeři do sklepa namontovat nástavce a překontrolovat kolo. Po přípravě stroje jsem se připravoval já. Nachystat oblečení i rezervní, jídlo a pití. Ráno na nádraží pojedu za tmy, tak beru dvoje brýle, čiré a tmavé. Ještě si dávám kolo do předsíně, abych se ráno nezdržoval chozením do sklepa.
Když mám vše sbaleno a přichystáno jde se podívat na mapu a naplánovat trasu, jak se dostat do Břežan. A pak honem do hajan, jak se říká malým dětem. Musím ráno vstávat ta okolo půl čtvrté.
Ještě jsem nedolehnul a snad už spím…… Vyjímečně se mi zdá sen a snad i příjemný. Když z něj procitám, jímá mě zděšení z toho jaké je venku veliké světlo. Můj zrak se stáčí v špatném tušení k hodinám…..Je to tak, už deset minut jsem měl sedět v autobuse. Je to poprvé, kdy jsem ho nestihl. Cítím se blbě. Píši Mišutkovi SMSku, že nedojedu. Je mi nějaká zima a tak zalézám znovu pod peřinu. Znovu usínám a probouzím se až o půl deváté. Normálně tak dlouho nespávám, ale mé tělo to asi potřebovalo. Ani se mi nechce vstávat. Mrzí mě to převelice. O to víc, že se rýsuje krásný den, který mohl být prožit na pěkném závodě ve společnosti Šlapek.
Nezbývá než posnídat, vybalit, odmontovat nástavce a vše uklidit. V blbé náladě k polednímu vyrážím na kolo. Ani nevím, kam pojedu. Vůbec nevím, kterým směrem zamířím. Nakonec to beru kolem přehrady, na Lažánky a pokračuji kolem Velké Bíteše na Křizanov. S přibývajícími kilometry se mi vrací i nálada. Pokračuji přes Strážek a Dolní Rožínku do Bystřice a dále na Vír. Podařílo se mi třikrát vyhnout dešti, ale dvakrát mi zadek zavlhl od mokré silnice. Ve Víru zatáčím ke hrázi přehrady a na Jimramov. Ve Veselí to otáčím zpět do Víru, neboť od severu se valí déšť. Po čtvrté se mi dnes daří se mu vyhnout. Teď už ve Víru zatáčím směrem na Brno. To netuším, že už takové stěstí nebudu mít. Do Borače dvakrát zmoknu. Naštěstí od Tišnova už svítí slunko a tak domů dojíždím vcelku suchém stavu.
Z GPSky na mne kouká 160ka, kterou jsem dnes urazil. Bral jsem to tedy jako generálku na Mamutíka. Je to však slabá náplast za „B8ičku“.
Snad příště.