Břežanskou osmu jsem ani letos moc neplánoval, Šemík už mě přestal mít rád, a s nikým jiným se mi ani moc jet nechtělo. Navíc měl být v neděli ŠOS, tak by to asi ani doma moc neklaplo. Před Velikonocemi je ale jasné, že moje holky jedou na čarodky, já zůstávám na ŠOS v Praze, no že bych se tedy v sobotu trošku rozjel? Ale s kým, Šemík už má Rainyho, zkusím Léňu, hmm tak neví, prý asi bude muset pracovat. Navíc chytil nějakou virózku, a tak vše nechávám na něm, jestli se bude chtít se mnou tahat jak se závažím a jestli mu to zdravotní stav dovolí, ať nás připísne do Kaprova roštu. A hele to se nám to krásně zaplňuje a hecuje, hlavním cílem se pro nás stává duo Bobek-Kajman, jestli je chceme zaříznout, budeme muset zároveň zajet i pod hodinu, to bych si udělal dva historické zářezy najednou. Léňa mě přemlouvá k namontování hrazdy, koupení kombošky, kozy, disku a kapky, ale odolávám, přeci kvůli jedné časovce za rok si nebudu dělat takové starosti. :-) Jede i Bigmig a Anděl, ty brďo, návrat do starých časů, a to ještě ve čtvrtek šťouchám po ICQ do Vašíka, jo Kotě taky pojede, a Soused, Robin, Svorada, Fajglson a další … no prostě krásný retro, jak to trefně nazval Bigmig. Už cesta na start bere za srdce, setkání generací, prostě paráda.
Iceman mě přidrží za sedlo, tradiční startér a kamarád z CKKV Pavel Trachta to odpálí a já nažhavený vypálím, že mě Léňa chvíli nemůže dojet, ale za viaduktem už poslušně kukám v háku a jen sleduji \"eska\" na patách treter, jak hezky kmitají. Sjezd jedeme opatrně, hop přes retardér a Léňa už zalehává na hrazdu a mastí to do Předboje. V háku je to příjemné svezení, hlavně moc nevystrkovat čumák a šetřit se, až bude chtít vystřídat. A hele Předboj a já furt v háku :-), ostrá zatáčka a jdu chvíli táhnout, vítr v zádech, tady to moc nebolí. Teď vydržet magnet, který je před námi, na malou se dnes shazovat nebude, to je mi jasné. A Léňa jede skvěle ohleduplně a dovoluje mi zažívat euforické pocity, že za ním visím, jsme před Odolenou Vodou, koukám na čas kolem 15 minut, to by mělo vyjít. Předjeli jsme již pár dvojic, což taky dodává sil, jen to duo Kapr-Radek se nemuselo okolo nás prohnat takovou rychlostí, to moc optimismu naopak nepřidalo :-). Fotograf Quit nás cvaká v Dolínku, hlavně netrefit nějakou jámu a správně zdolat retardéry a už nás regulovčík Vláďa Černohub žene k cílovému brdku. Řvu na Léňu skvělý, skvělý, bude to pod 30 minut, teď to ještě jednou přetrpět :-). Můj parťák ale neodpovídá, vůbec nemluví, jen soustředěně šlape a šlape. Druhá osma se podobala jako vejce vejci té první, na špici jsem se zase moc neukázal, čekal jsem větší krizi v magnetech, ale nohy docela jely, jedině ten cílový jsem už nějak vypustil, ukolébán, že cíl jsme splnili, bude to pod 60 minut, už se nějak nohám nechtělo. A to nás ještě vytruboval do rytmu Quit z auta, díky! Cílem jsme spurtovali a proti nám jedoucí Kajman hlásí, že jsme jim minutu dali, to se mi ani nechce věřit … ale prostě když máte skvělého tahouna, není asi nic nemožné … Léňo, kamaráde, máš to u mě, ty si nezasloužíš medaili, ale řád oranžové lokomotivy! Snad Ti to ještě někdy oplatím …