Úvaly-Český Šternberk-Úvaly- tenhle závod jsem původně vůbec neplánoval, chtěl jsem zařadit taky jeden víkend volno, ale Klikáče se mi jeli celkem dobře, trasu Ú-ČS-Ú jsme probrali v týdnu s Kolíkáčem po ICQ a docela mě výlet do Posázaví lákal, předpověď počasí vynikající, no když se tyhle věci spojily, tak se prostě doma zůstat nedalo. Na start z Prahy v doprovodu Kolíkáče a Léni po ose, parádní rozjetí, na místě jsme včas. Pozdravení se se známými a jde se na start.
Že se pojede po startu svižně jsem čekal, ale tohle na mě bylo svižné až moc. Prvních 14km bylo spíše do mírného kopce, takové magnety, každou chvíli někdo nastupuje, ale překvapivě se pohybuju vepředu a občas i sjíždím díry, kterou tam někdo nechá. V jednu chvíli už si dost dávám, mrknu na tepák a tam 185, no tak to bude ještě dneska zábava, když si takhle dávám už první kilometry. Někde ve Struhařově máme za sebou 14km, jsme o 220m výše, tepový průměr 170, max 186, a průměr skoro 34km/h. Mazec. Tady už vyklízím pozice vepředu a jen se vezu na ocase v očekávání prvního pořádného kopce na Vodslivy. Před tím ještě vyspurtujeme brdek na Ondřejov, pak sjezd do Chocerad a je to tady, Vodslivy, které rozhodnou o dalším průběhu. Kopec najíždím vzadu a je tu letošní klasický scénář, nohy prostě nejedou, absolutně žádná síla ve chvílích, kdy je to nejvíc potřeba. Motám zoufale nohama, trochu mně uklidňuje, že je tu i Petr Bartoš. To je vynikající tempař, ikdyby jsme zůstali jen dva, tak s ním by se zbytek závodu dal přežít. Dál ale dojíždíme i Bobka a Radima Skálu a skoro nahoře dokonce i Kolíkáče s ještě pár lidma. No líp to dopadnout nemohlo, na takovou skupinu bych na začátku kopce nevsadil ani korunu. Je tu i Beeda, který to jede tréninkově, furt do toho kecá a má z nás srandu jak si dáváme :-) , ale tahá parádní svižné dlouhé špice, jede se pěkně.
Pár brdků a sjíždíme do Českého Šternberka, škoda, že se člověk nemůže víc kochat, je tu nádherně. Kopec ze Šternberka přežívám dobře a sjíždíme do Ratají. Tamní kostky si pamatuju z prvního ročníku kolbabovského Kolem Posázaví a tentokrát tady ale začínám trpět. Hlavně ve spodní části kolem kostela vážně uvažuju, že si vystoupím, krize je tady, ale nahoru nějak vyjíždím. Dávám druhý gel a padáme k Sázavě. Na špici nelezu, jsem rád že visím a hlavně za Sázavou nenávidím Beedu, který to tahá vepředu a dělá mi ze závodu dost peklo. Největší kopce jsou za námi, za Stříbrnou Skalicí už se mi jede líp a můžu i střídat. Pořád se nepatrně stoupá (Sázava-Vyžlovka 19km a 154m up) ale jede se svižně a i v tomhle úseku máme průměr 33,5. Dojíždíme Léňu, kterého z groupe Honzis vyřadil spadlý řetěz, před Vyžlovkou nám ještě odjíždí Veloservisák, kterého jsme sjeli za Šternberkem, ale hlavně díky Beedovi to v klidu kontrolujeme, necháváme ho trošku vyvětrat a pak ho sjíždíme.
Závěrečné kilometry je dost cyklokros, cesty šílené, naštěstí bez defektu a asi 3km před cílem nastupuje Kolíkáč. Nikdo po něm nejde, tak vyrážím, dojíždím ho a v klesání přes Přišimasy spolupracujeme a máme asi 100m náskok na skupinu. Ale neznalost dojezdu a taky psychika, prostě jsem nevěřil, že bysme to udrželi, to vše způsobuje, že trochu zvolňujeme a necháváme se kilák před cílem sjet. Pak už se čeká na spurt, nikdo nejede, až za odbočkou do cílového brdku 400m před cílem se začíná spurtovat. Hned dole dávám malou, asi to byla chyba, ale nohy už jsou bez síly a chtěl jsem to vyjet spíš frekvenčně a čekal jsem ten kopec podstatně prudší. Moc si toho nepamatuju, ale nějakým zázrakem se dostávám až na čelo, mám trochu náskok, bohužel 100m před cílem kopec povoluje a skáče mně ještě Kajman, tady byla malá zkrátka málo. Ale spolu s Beedou právě Kajman odtahal vepředu nejvíc, tak si to zasloužil.
„Cíl“ závodu splněn, odveta za Klikáče se povedla a Kolíkáče jsem „zaříznul“ >:-) Ale bych byl radši, aby se nám povedl ten únik a dojeli jsme do cíle společně před skupinou, přeci jen po těch letech a spoustě maratonů a závodů, co jsme spolu strávili bok po boku už to ani není soupeř, ale spíš spolubojovník :-) Pak ještě čekáme na vyhlášení výsledků, žádná bedna, prostě se to vyhlásilo přímo na silnici v místě cíle jako v dřevních dobách POSu a PRSu. Tyhle amatérské malé závody mají svoji neopakovatelnou atmosféru, moc se mi to líbilo, počasí super, za rok bych rád přijel znova. Velké díky pořadatelům.
Naměřil jsem 99,4km, 1204m up, 33,8km/h průměr. Čas 2:56:30 ztráta na první skoro 20 minut, neskutečný jak to lítají a groupe Honzis nám dala asi 6 minut. Jestli to dobře počítám, tak by to měl být asi 12 flek (Honzis pátý, jel v pěti lidech a byl z nich nejlepší, a pak už my, Kajman 11 a já 12), pravda je, že nás jelo tak 30. Radši si ale počkáme na ofiko výsledky.
>:-)